Koruna

Svého času nejlepší drama Netflixu, které se ještě zlepšilo v řadě druhé, která staví méně na velkých událostech, potažmo charismatu Churchilla, zato vyznívá více melancholicky a podobně neepicky jako život. Je to vyspělá podívaná, báječně podaná, někdy pikantně privátní, avšak nikdy lacině skandální. Vyznačuje se velkým pochopením pro úkoly držitelů moci, kteří jsou téměř veškeré moci zbaveni. Dostáváme neornamentální zobrazení rodiny, která není nic víc než ornament. Kvality si seriál udržel i ve třetí sérii (epizoda s důlním neštěstím!). Já sice nejsem nadšený, když dojde k celkové obměně castingu (raději bych se spoléhal na make-up), nicméně Olivia Colman je bez debat jedinečná, Tobias Menzies jakbysmet. (31.05.2024)

Pro mě svého času nejlepší drama Netflixu, které se ještě zlepšilo ve druhé řadě, jež staví méně na velkých událostech, potažmo charismatu Churchilla, zato vyznívá více melancholicky a podobně neepicky jako život. Je to vyspělá podívaná, báječně podaná, někdy pikantně privátní, avšak nikdy lacině skandální. Vyznačuje se velkým pochopením pro úkoly držitelů moci, kteří jsou téměř veškeré moci zbaveni. Dostáváme neornamentální zobrazení rodiny, která není nic víc než ornament. (01.02.2024)

Koruně přibyly dva klenoty, dvě lady – Lady Di a Železná lady. Margaret Thatcher se svou politikou monetarismu byl někdo, ke komu velmi vzhlížel Václav Klaus. A díky castingu Gillian Anderson už teď nebude Klaus jediný, koho premiérka přitahuje. Princeznu Dianu pak hraje Emma Corrin a mluví se o nejlepším ztvárnění Diany vůbec. Sluší se připomenout, že se tu nacházíme v konkurenci takového hereckého talentu, jakým je Naomi Watts.... Už minulá řada ve mně však vyvolala údiv, když zcela vynechala britské referendum o vstupu do Evropských společenství. A v té nynější chybí něco, co už mi přijde nepřehlédnutelné, a to pád Železné opony. Dočkáme se jen jednoho pádu, pádu Železné lady v roce 1990. Ve čtvrté řadě postrádám právě ty epizody, v nichž světová událost bez souvislosti s trůnem tne do nitra někoho z královské rodiny. Epizody, jež nejsou o střetu privilegií nebo pravomocí, ale o obyčejných lidských snech a ambicích, které zůstávají nesplnitelné pod váhou královských povinností. Nic tak neodhalilo Filipovo nitro jako zmíněná cesta na Měsíc, kdy si uvědomil, že se z něj místo dobrodruha stal starý muž v paláci. A krom vztahů s dětmi nenabízí čtvrtá série nic, co by se do psychologické hloubky blížilo Alžbětině žárlivosti na okouzlující Jackie Kennedy nebo vztek na nedostatečné vzdělání. Tyhle osobní momenty, kdy si postavy sáhnou na i do svědomí, čtvrté řadě trochu schází.Kromě epizodičnosti zůstal seriálu velký smysl pro detail a dar nevnímat historii jako nepřítele, který nenabízí jednoduché katarze a přesně dějové oblouky, ale jako živou inspiraci. Stále vládne voice-over, nejlépe a nejčastěji využívaný ze všech seriálů, co znám. The Crown vždy vynikala v tom, jak se jí dařilo nacházet k politické zápletce lidské podzápletky, hladce se doplňující v jisté symetrii. Platí to i nyní. Politiku rozpočtových škrtů zakoušíme s lidmi na úřadě práce, Margotinu depresi s příbuznými v léčebně.  Tentokrát má královská rodina vzbuzovat ještě méně sympatií, naplno vyvěrá bezohlednost a emocionální zaostalost jejích členů (bravo za nenápadné šťouchnutí do budoucího sexuálního skandálu prince Andrewa ve čtvrté epizodě). Seriál opakuje poselství, že když diktujete, jak mají ostatní žít svůj život, utužujete v nich ty nejhorší vlastnosti jejich povahy. Ač pořád brilantní, čtvrtá série The Crown se má k první a druhé tak, jako se má Alžbětina rodina k panovnici. Maličko zaostává. I tak si udržuje trůn pro nejlepší seriálové drama Netflixu. (30.05.2024)