Na sever Severozápadní linkou

V titulnej scéne, hneď po úvodných titulkoch vstúpil do obrazu pán Hitchcock vo svojej povestnej miniroličke a už som vedel, že bude dobre. 'North by Northwest' nepatrí k tým snímkom, pri ktorých by ste vzdychali od úžasu. Patrí k tým, pri ktorých tíško sedíte s otvorenou hubou a čumíte a tú majstrovskosť. Vyše hodinu som pozeral na prepracovanisť deja takmer bez žmurknutia oka. Potom prišla na radu romantická zápletka, ktorá film trošku rozhodila, ale v majstrových rukách skončila úspechom aj v thrillerovej atmosfére. Záver na národnom pamätníku Mount Rushmore je veľkolepý, no vo svojej podstate aj dosť obyčajný a naháňačky v aute v projektovom štúdiu sa už vtedy riešili inak. Možno preto trošku opadnutie nadšenia. 85%. (14.04.2008)

No zatim je to určitě nejlepší film od Hitchcocka, co jsem viděl. Hitchcock pro mě neni žádná modla, takže po slavnejch Ptákách a ještě slavnějšim Psychu (ani jeden z těchto filmů se mi vůbec nelíbil), jsem k tomuto filmu přistupoval hodně skepticky. Bylo mi jasný, že přestože má film tady 90%, tak nemůžu čekat žádnej zázrak a taky jsem se žádnýho zázraku nedočkal. Na sever severozápadní linkou je dost těžko zařaditelnej, poněkud zbytečně roztahanej film s děravym scénářem a totálně odfláknutym koncem. Těch několik světlejších okamžiků to už nevytáhne na víc, než průměrný hodnocení. Jinak na celym filmu mě nejvíc zaujalo, když na začátku jede Cary Grant taxíkem, tak v pozadí za nim jede Spartak. To docela nechápu, kde ho v USA sebrali. (06.06.2007)

Najamerickejšie, najfarebnejšie, najdlhšie, najdobrodružnejšie a vôbec po všetkých stránkach najveľkolepejšie spracovanie Hitchcockovej srdcovej látky krivo obvineného muža na úteku. Cary Grant je najsympatickejší herec svojej éry, Eva Marie Saint je krásna a krehká profesionálka, a všetko je to tak fantasticky nasnímané a zostrihané, až pradiem. Krásnej formálnej stránke dopomáha oscarom ovenčená výprava, zohrávajúca tu rovnakú rolu ako v Psychu alebo Vertigu - a to už je vzhľadom k žánru oddychového dobrodružstva čo povedať. Dokonalý film. (29.11.2004)

Kluk dívající se na zázrak. Teda spíš, čekající na zázrak. Nad hlavou mu lítá otazník, hoří jako pochodeň- nedočkavostí. Jeho úsměv balancuje někde mezi křečovitostí a tajemnem. Myšlenka "Je to divnej Hitchcock" odlítá jako motýl do prostoru. Nemává, mrcha. Přilétá letadlo, práškuje. Super! Cary Grant běží jako o závod a kamera taky. Kluk má po dlouhé době nefalšovaně otevřenou pusu, nikoliv od zívání, ale od údivu. Tak to má být. Alfred posledním klíčem otevírá dvěře do kina se jménem Bizar. Tam to dokončí. Kluka nudou zastřelí. Ten jen dí: "Už nikdy víc!" (06.09.2009)

Slavná letetadlová scéna to shrnuje za mě. Doslova nesnáším způsob, jakým Hitchcock pracuje s filmovým prostředím, jakkoli je to filmařsky ekonomické a opodstatněné. Není to tím, že bych se nedokázal přenést přes modré pozadí, jen mi ta snaha o co nejlépe nasvícený studiový záběr a jejich plácání s exteriéry hodně kazí celkový zážitek. Asi jako kdyby kapela co pár vteřin střídala u jedné písničky módy plugged/unplagged. Cary Grant také nepatří mezi mé oblíbené herce a vůbec, Hitchcockovi prostě sluší víc černo-bílá. Jinak je to bez debaty kvalitní a napínavá podívaná. (30.04.2005)