Režie:
François OzonScénář:
François OzonKamera:
Pascal MartiHudba:
Philippe RombiHrají:
Pierre Niney, Paula Beer, Cyrielle Clair, Johann von Bülow, Ernst Stötzner, Marie Gruber, Anton von Lucke, Alice de Lencquesaing, Axel Wandtke, Rainer Egger (více)Obsahy(1)
Následkem první světové války truchlí mladá německá žena (Paula Beer) kvůli smrti svého snoubence. Často pobývá u jeho hrobu. Co se však stane, když na něm jednoho dne objeví cizí květiny a chvíli na to se tam setká s tajemným Francouzem (Pierre Niney), který jej přišel navštívit? (ČSFD)
Videa (4)
Recenze (17)
Prerábka filmu z roku 1932 "Muž, ktorého som zabil", ktorá nemusela nevyhnutne ostať čiernobiela, ale taká bola voľba režiséra a asi to aj viac sadlo na znázornenie doby. Škoda popisu k filmu, ktorý veľa odhaľuje, ale aj bez toho by som povedal, že film je predvídateľný. Keď príde Frantík do Nemecka, je jasné, aké sú jeho pohnútky od samotného položenia kvetov na hrob. Takže žiadne plánované prekvapenie sa nekoná. Odvtedy je to už len také hádanie, či sa z toho vykĺbi podarený romantický vzťah v obraze doby alebo nie. Z filmárskeho hľadiska poctivá práca, film bol niekoľkokrát nominovaný a má Césara za kameru. Z diváckeho hľadiska kvalitné zžitie sa s postavami, je tu sonda do francúzsko-nemeckých vzťahov, ale pocitovo nič viac. Myslím, že dielo malo na viac než len takmer dve hodiny melanchólie. ()
Pre mňa úplne iný, netypický Ozón. Od jeho predošlých diel sa líši všetkým - od tempa, dynamiky, vykreslenia vzťahovej roviny a vnútorného sveta postáv. Melancholická atmosféra a retro vizuál spojená s témou odpútania sa a odpustenia. Film má viacero zaujímavých línií. Bavilo ma prizerať sa na dva mužsko-ženské protipóly - muž v žene a žena v mužovi. Nezrelosť a latentne vyjadrená homosexuálna orientácia francúzskeho vojaka Adriena, ktorá zastupuje ženskú a citlivú rovinu v príbehu, v protipóle s "pevnou" snúbenicou, ktorá charakterizuje skôr mužský a silnejší element. Do toho vsadená téma separácie a odpútania sa od matky a partnera...v podstate ide o tému lásky, ale z iného uhľa pohľadu. Ozon v úplne inej filmárskej polohe, ktorá mu odhliadnuc od príliš sentimentálnej a preromantizovanej polohy celkom vyšla. ()
Ozon, osobitý autentický pokračovatel francouzské nové vlny, každým svým snímkem jako by důsledně analyzoval, ohledával určitý zvolený aspekt lidského života, komunikace a vztahů. Tento jeho film lze číst jako studii stupňovaně probouzeného a opětovně zklamávaného pocitu ženského očekávání v naději, že konečně začne patřit někam, k někomu, do prostředí, v němž bude její existence dávat po všech stránkách smysl, kde její životní síla nabere jasný směr a radostně a účelně se rozvine tak, aby do sebe všechno zapadlo, jak náleží. **** Anna nemá vlastní rodinu, zázemí, žije v křehkém postavení u rodičů svého snoubence, o něhož ji připravila válka a jimž "vynahrazuje" ztrátu syna, aniž by to doopravdy mohlo fungovat, aniž by to stačilo. I oni si pro Annu - a pro sebe - téměř za každou cenu přejí něco víc, ale ani společná vůle překonat každou překážku nevede ke šťastnému završení jejich nadějí. Pragmatické životní východisko, jež se Anně nabízí v podobě staršího místního ctitele, s ní upřímně nerezonuje, a v Adrienově postavě, která se v rodině jako zázrakem v pravou chvíli objeví, každá svitlá naděje na smysluplné navázání po Frantzově smrti, přese všechno Annino odvážné usilování ji rozežít, přenést se přes všechna postupná zjištění, znovu a znovu zhasíná a nezadržitelně původní Annu proměňuje nutností smiřovat se s novým a novým nevyhnutelným zklamáním v jiného člověka. Určitý druh moudrosti a ušlechtilosti zřejmě vždy musí být vykoupen bolestným smiřováním se s nepřízní osudu, nevyžádanou samotou a ztrátou možnosti na včasné naplnění životních nadějí, a právě tehdy, když by jej člověk z celého srdce vyměnil za životní naplnění a upotřebení - nikoli promrhání - svého citu a vloh. Někdy tomu však osud není nakloněn a z hluboce laskavého člověka lisuje chtě nechtě svým tlakem jiné kvality. **** Silně působivý koncept, který se mě navíc osobně niterně dotýká, mi v Ozonově osobě stvrzuje tvůrce s nekonečně se prohlubující empatickou porozumivostí, vnímavého k životní ironii v celé škále jejího působení. *** PS: Konečně po delší době poctivý čb film v přirozených odstínech, prostý umělého tónování. *~ ()
Velice slibně rozehrané drama o situaci po válce, rozervané rodiny, přetrhaná pouta, narušené mezilidské vztahy.. Celá ta část filmu u rodičů je dokonalá, tísnivá atmosféra, podmanivý styl vyprávění, Pierre Niney a Paula Beerová se mi moc líbili.. Bohužel se to pak přehouplo do druhé půle se lhaním a návštěvou Francie a pro mě to ztratilo prvotní grády.. Nicméně oceňuji analýzu vztahů a možnost náhledu z různých úhlů, které divákovi umožní sympatizovat s postavami.. Každopádně zajímavá věcička, kterou stojí za to vidět.. ()
Zádumčivý a melancholický příběh o zlomených srdcích a šrámech, které se zas a znovu obnovují. Pomalé tempo vyprávění nechává rozehrát emoce hrdinů velmi nenápadně a jen v náznacích. Pozoruhodné a trochu nepříjemné je, jak film několikrát nechává zklamat očekávání diváků, protože mu zdánlivě předhodí několik vztahů, aby se pak ukázalo, že vše je jinak. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (5)
- Filmovanie snímky prebiehalo na autentických miestach v Nemecku a Francúzsku. (MikaelSVK)
- Ozon hľadal do svojho filmu herečku, ktorá by sa podobala na Romy Schneider, a tak jeho voľba padla na Paulu Beer. (Arsenal83)
- François Ozon odporučil svojim hercom, aby si pozreli filmy Biela stuha od Michaela Hanekeho a Trblietanie v tráve od Eliu Kazana, aby zachytili potrebnú atmosféru, ktorú od nich požadoval. (Arsenal83)
Reklama