Psycho

(1001) Dodnes mám v živé paměti scénu, kdy mi moji rodiče asi jako desetileté dívence vysvětlovali, kdo je to Norman Bates, abych pochopila humornou narážku v seriálu Červený trpaslík. Dopustili se tím na mně kultovního spoileru a zároveň tím také zřejmě způsobili, že mám Psycho spojené spíše s komedií než s hororem. A na obranu mých rodičů, myslím si, že Hitch taky udělal hodně proto, aby tomu tak bylo. Protože čím jsem starší (a není to tím, že bych byla cyničtější, pokud něco, tak teď u filmů brečívám víc než zamlada), tím víc se moje percepce filmu blíží poťouchlé černé komedii. A není to jenom kvůli scéně se šéfem na přechodu. Hodně dialogu to též naznačuje. A taky to není tak, že bych se u filmu smála stylem "je to staré a hloupoučké", ale protože v tom vidím opravdickou tvůrcovu zlomyslnost a škodolibost. Naprostá krása je například kontrast Perkinsova Normana a Gavinova boyfrienda. Gavin je muž skála, panák, prkno, dřevo, který mluvou i chováním patří do starého světa (filmu). Perkins se pořád hýbe a vrství ve svém projevu spoustu druhů emocí, je nesvůj a nejistý a přece i v těch nejvypjatějších momentech uvolněně žvýká nějaké bonbóny. Dále také pokud o někom platí, že má ramena přes celá záda, tak o Perkinsovi, a kolik víc důkazů člověk potřebuje, aby ho nazval budoucností kinematografie. (A říkám to samozřejmě v době, kdy se tato budoucnost už stala, herec a já jsme byli oba naživu jenom v jeden stejný rok a v těch následujících letech jsem já měla tu smůlu, že jsem viděla i béčkové až céčkové pokračování Psycha, které si ke vší hrůze i sám režíroval.) Hudba je tak profláklá, že mám vždycky dojem, že si ji pamatuji z jiného života, ale co opravdu hodně obdivuji jsou pohyby kamery. A taky mám slabost pro to, jak Hitch neustále znejisťuje a pozměňuje, kdo je vlastně hlavní postava příběhu. Když jsem film viděla jako malá, zamilovala jsem se u něj do Perkinse. Nyní místo v mém srdci okupuje policista, který zaklepe na okno auta Marion po noci prospané na silnici a potom je její hrozivý stín. -"A man should have a hobby." ♥ (12.11.2014)

Scénář: Joseph Stefano .. Psycho je opravdu PSYCHO! Představoval jsem si tento snímek dosti jinak, o to větší byla moje spokojenost!! Mistr Hitchcock byl opravdu génius stylu. V podstatě souhlasím s komentářem POMO, lepe bych to nevystihl!.. A pověstná třešnička na závěr, jedinečná a asi milionkrát kopírovaná koupelnová scéna, která jako jedna z mála je opravdu kultovní! 100% a i to je málo. (23.03.2005)

Rovnou se přiznám, že ve mě Psycho nezanechalo očekávaný dojem. Pár působivých scén (samozřejmě ona profláklá sprcha se mezi ně počítá), černobílý materiál, "kvílivě drásající" Herrmannova hudba a přímočarost (žádné velké chození kolem horké kaše, jde nám o vraždy, tak se jimi hezky budeme zabývat) nestačí k tomu, aby ve mě tohle dílo vyvolalo mražení a strach jako celek a obdiv k autorovi. Ano, je to dobře zrežírované a ve své době si zřejmě diváci v kinech zakrývali oči, ale pro mě čas velkou část působivosti požral čas a také "vysvětlující" scéna s psychiatrem na konci filmu dost srazila výsledný dojem. Je to možná můj problém, ale Psycho mě nenadchlo tak, jako většinu diváků, rozhodně od něj ale nikoho neodrazuji. Je to dobrá lekce z dějin filmu a vlastně i povinnost každého filmofila, tohohle se lidé v šedesátých letech báli, i když popravdě - pořád mi nějak nedochází, proč (mimochodem, nečekejte horor, Psycho jím není ani náhodou). (08.06.2007)

Asi na mě dopadl syndrom slavných film, které jsou profláklé víc, než by bylo potřeba. Psycho určitě představuje nejvyšší stupeň filmařské umění, ale i takové se dá (a musí) hodnotit pouze jako film. Pro mě osobně je působivější závěrečná scéna v suterénu domě než slavná a často vykrádaná scéna v koupelně. Krom toho Anthony Perkins tady nechal kus sebe, protože jeho výkon se dá těžko na jakékoliv škále ohodnotit. Stejně tak atmosféra a filmařské umění je vysoko nad konkurencí, ale pověstná třešnička na dortu se u mě nedostavila. Možná mi tu chybělo to neustále "děšení" domu nebo čehokoliv jiného, ale pro mě tu byla "pouze" velmi kvalitní a hutná atmosféra, ale strach až na cca dva okamžiky nikde... (18.07.2009)

U tohoto filmu zde bylo řečeno snad vše, co být řečeno mohlo. Já jen musím říct, že pro mě je to asi nejnapínavější Hitchcockův snímek. Některé scény jsou skutečně strašidelné a příměr - horor - se ze všech Alfredových filmů asi nejvíc hodí právě sem. I když to není horor úplně čistokrevný. Precizní režie, fantastická hudba a výborné herecké výkony (především Leigh a Perkins), povyšují tento snímek mezi Hitchcockova mistrovská díla. A nejde jen o slavnou scénu ve sprše, ale o celý příběh jako celek. Film, který předběhl dobu a stal se nadčasovým. Nejde zde o pouhé bodání nožem jako v dnešních hororech, ale o psychologii postav, které jsou skvěle vybroušené i zahrané a o budovanou atmosféru, která už v úvodu snímku dosahuje vysokých otáček. Každý si ve filmu najde něco, já jsem si našel úplně všechno. A to, že bylo Psycho natočeno černobíle, mu samozřejmě dodává na působivosti a dramatičnosti. Hitchcock si hraje se stíny a tím i s pocity diváků. Neskutečně atmosferický, nezapomenutelný kultovní film. Naposledy viděno na Blu-ray, které svou ostrostí obrazu odhalí i jemné chloupky na rukou Janet Leigh. __ Pro dobytka - jsou auta z 60. let, která se dají obdivovat dodnes a některé současné vozy prostě nemají takové kouzlo. A přesně tohle je PSYCHO, luxusní retro auto, nikoli však Trabant. (10.03.2010)