Mrtvá a živá

70%. Celkom zaujimavo sa to rozbiehalo, hlavne potom, ako sa Maximova nova priatelka nastahovalo do jeho palaca, plna divnych sluzobnikov a ako keby to nestacilo, casto ju nechaval v dome samu. Mysteriozny dej ma sice zaujal, ale trval prilis dlho na to, aby sa tam uz konecne stalo nieco zaujimave alebo sokujuce. Aj toho som sa sice dockal, ale az na poslednych 20 minut. Takze Hitchcock opät nesklamal, akurat by som pridal viacej sokujucejsich alebo napinavejsich scen, alebo skratil minutaz... 14.03.2009 ____ Laurence Olivier - (George Fortescue Maximilian ´Maxim` de Winter) +++ Joan Fontaine - (Druhá pani de Winterová) +++ George Sanders - (Jack Favell) +++ Judith Anderson - (Pani Danversová) +++ Reginald Denny - (Frank Crawley) +++ Produkcia: David O. Selznick +++ Hudba: Franz Waxman +++ (14.03.2009)

Dobře napsaný scénář s tak jemným dějovým vedením a tak velikým citem, že by se mnoho filmařů mohlo od Hitchcocka učit. Bohužel toto příběhové zpracování bylo pro mě sice zručnou, ale trochu rutinní záležitostí. Atmosféra na stupnici dosahuje pouze lehce nadprůměrných hodnot. I tak povedený a trochu neobvyklý Alfredův snímek, který si odnáší velmi slabé čtyři hvězdy. 70% (28.07.2010)

Naivní holčička potká šlechtice, který ji využije jako náplast po své zesnulé - dle všeho dokonalé - ženušce.. anebo to tak není? :P Začátek je takový nemastný, ale jakmile se postava, kterou ztvárnila Joan Fontaine, dostane s panem de Winterem (už jako paní de Winterová) na zámek v Manderley, začíná se kolem motat podivné napětí, které docela funguje. Hlavně pak postava hospodyně Danversové (Judith Anderson) dodává nepříjemným pocitům vyniknout. Nejedná se o mistrovu absolutní špičku, ale s atmosférou si hraje tak lehce, že se to prostě nemůže nelíbit. (01.05.2011)

-REBECCA bez Rebeccy, a pritom je to celé o Rebecce- Dve osoby sa stretnú úplnou náhodou na útese v Monte Carlo. Jeden z dvojice rozmýšľa, že by skočil, jeho meno je Maxim de Winter, ktorý je aktuálne vdovec (šľachtic), a stále smúti nad smrťou svojej ženy Rebeccy, nad ktorou visí kopec otáznikov, čo sa týka jej smrti... Druhá osoba je bezmenná žena, ktorá robí „garde” istej dáme Van Hopper, pri ktorej je ako pes na vodítku. Medzi týmito dvomi ľuďmi vzplanie láska, Maxim si ju vezme za ženu, z čoho vyplýva, že sa poberú na panstvo Manderley, kde de Winter kedysi žil so svojou prvou ženou, Rebbecou de Winter. Služobníctvo žije stále v predstavách, že Rebecca je tam s nimi, akoby duchom prítomná, čo si najmä tak vysvetľuje nepríjemná gazdiná p. Danvers, ktorá to novej manželke Maxima de Wintera nijako neuľahčí, ba naopak, bude ju huckať, aby spáchala samovraždu, pričom samotná Joan Fontaine ( budem ju volať tak, ako sa volá v skutočnosti, keďže nemá krstné meno svojej postavy), je strašne nesvoja, nervózna, nie je vo svojej koži, až bude chcieť byť ako Rebecca, tak chce vyzerať ako Ona, bude sa snažiť dosiahnuť čo najväčšiu fyzickú podobu - (myslené - vystrojí sa podľa Rebeccynho obrazu, t.j. vhupne do takých šiat, ktoré ju budú extrémne pripomínať, že raz na jednej akcii sa osobne Maxim zdesí a zhrozí... ), a aby toho nebolo málo, veci naberú vývoj smerom k postave Jack Favell, ktorý zamieša kartami, lebo bude vydierať zúčastnených ! Pozoruhodný režisér Alfred Hitchcock, ktorý si týmto skvelým melodramatickým thrillerom vyslúžil obdiv, lebo malo by sa jednať o americký debut s vynikajúcimi britskými hercami v úlohách, najmä Laurence Olivier je výnimočný, George Sanders, keď príde po prvýkrát na scénu, tak sa snaží byť inkognito, ale stretne sa s hlavnou postavou, brutálne nádhernou, krásnou ženou Joan Fontaine, ktorú som zbožňoval vždy, keď bola na plátne, obdivujem, že Hitchcock býval obklopený toľkými krásnymi ženami počas svoje vychýrenej kariéry, že to až nie je možné, ale keď si myslíš, že to nie je možné, tak to možné je ! No a spestrenie spočíva v Judith Anderson, ktorá pomaličky a systematicky buzeruje hlavnú postavu, lebo chce, aby sa zbláznila. Ako skončí ? Tak to musíte vidieť sami... Škoda, že HITCH nedostal oscara za réžiu, lebo práve teraz mal na to najlepšie (nakročené) predpoklady, tie ďalšie nominácie, tie sú bohužiaľ, len do počtu, tak aspoň populárny producent si odniesol sošku za najlepší film + patrí sa spomenúť excelentnú prácu kamery Georga Barnesa, ktorá napomáha čoraz viac zlepšovať tiesnivú atmosféru. - R - (13.10.2015)

A půl. Česká televize vysílala tento snímek ve velmi pozdním čase a se svou dvouhodinovou stopáží ve mně vzbudil lehké obavy, aby se mě během sledování nezačala zmocňovat únava. Jenže Hitchcock je mistr a zase to dokázal:) Od začátku až do konce jsem měla smysly zcela nastraženy, byla jsem připoutána k obrazovce a s napnutím, občasným strachem i otevřenými ústy, jsem pozorovala toto ohromující dílo. Rozhodně mě neuspalo, zato mě však dokonale probralo, nedalo mi ani na chvíli vydechnout, ani mi nenabídlo slabší místo, kde bych měla nutkání se podívat na hodiny. Na ty jsem se podívala až deset minut před závěrem:) Děj má spád od úvodních titulek až do závěru. Excelentní výtvarné zpracování exteriérů i interiérů samotného sídla Manderlay, postupné překvapivé vyjasňování zápletky, bravurní hra se světly a tmou, hustá atmosféra, neustálé napětí doplňované ráznou hudbou, okouzlující Joan Fontaine a fenomenální vrcholná a tajemná postava celého snímku, paní Danversová. Měla jsem díky ní dojem, že už asi tuším, kde hledalo inspiraci spousta současných tvůrců ve svých filmech, pro postavy záhadných a zvláštních služebných s kamennou tváří a chladným odstupem:) Možná, že nebýt jí, ztratila by Mrtvá a živá hodně ze svého kouzla. Nad honosným panstvím se vznáší stíny minulosti a uvnitř neustále obchází postava v černém... Tehdy museli zřejmě diváci zažívat v "biografech" doslova infarktové stavy. Uběhlo již přes sedmdesát let a já se dokázala leknout tak jednoduchého "strašícího" prvku, jako otevírajících se dveří nebo větrem náhle otevřeného okna. To mi dokazuje, že Hitchcock bude svým mistrovstvím a tvorbou vždy umět překonávat dobu. (06.04.2011)