Mrtvá a živá

Tento snímek je od ostatních Hitchcockových filmů velmi znatelně odlišný a až do konce líbánek je i krajně nezajímavý. Naštěstí se děj celkem příjemně a nepříliš očekávaně vyvíjí a s narůstající stopáží se stává více a více zajímavý. Ústřední herecké duo je poměrně sympatické. Z každého záběru je brutálně cítit filmový ateliér, což jinak pěknému prostředí sráží na kráse. Taktéž by neuškodila ještě o malinko temnější atmosféra. Lepší tři kousky. (04.09.2017)

Dobře napsaný scénář s tak jemným dějovým vedením a tak velikým citem, že by se mnoho filmařů mohlo od Hitchcocka učit. Bohužel toto příběhové zpracování bylo pro mě sice zručnou, ale trochu rutinní záležitostí. Atmosféra na stupnici dosahuje pouze lehce nadprůměrných hodnot. I tak povedený a trochu neobvyklý Alfredův snímek, který si odnáší velmi slabé čtyři hvězdy. 70% (28.07.2010)

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest] (26.08.2019)

Alfred Hitchcock dodnes patří mezi nejslavnější a nejuznávanější režiséry, i on si ale svou pověst musel pochopitelně vybudovat. Snímek Rebecca z roku 1940 poté není prvním Hitchockovým filmem, přece jen měl tou dobou už za sebou snímky jako Vražda!, Muž, který věděl příliš mnoho nebo Sabotáž, právě Rebecca je ale víceméně prvním filmem, který se dočkal výraznějšího kritického ohlasu a vůbec jako první Hitchockův snímek to dotáhl až na Oscary, kde dokonce vyhrál Oscara za nejlepší film. A šlo tak trochu o zásadní bod Hitchockovy kariéry, po kterém teprve došlo na další legendární snímky jako Okno do dvora, Vertigo nebo Psycho. Osobně mám filmy Alfreda Hitchocka velmi rád a velmi rád se nyní aktivně věnuji dohnání jeho tvorby, Rebecca mi ale prozatím z pětice dosud viděných filmů (další čtyři jsou Vertigo, Okno do dvora, Psycho a Provaz) nejslabší a to z důvodu toho, že mi nepřijde tak brilantně vystavěná a že by hned Hitchock předvedl svůj specifický rukopis, který jeho vrcholné filmy odlišuje od veškeré konkurence. Zároveň mi nepřišlo, že by z románu Daphne Du Maurier vytáhl kdovíjak zajímavé charaktery a i přes to, že má v ruce silné herecké talenty mu ty samotné postavy nestačí k tomu, aby se s nimi dal vystavět ten nejlepší možný příběh. Přes tyto lehké výtky je ale Rebecca pořád mistrovskou filmařskou práci a Hitchockovi se opět daří vystavět naprosto perfektní mrazivou atmosféru a klasicky si vyhrává s faktem, že je příběh tak trochu zamotaný a všechny triky z rukávu nevysolí při první příležitosti. Hitchcock zde vlastně pracuje s pohledem na jedno klasické manželství, které je ovšem právě okořeněné tou thrillerovou zápletkou, která je správně hitchcockovsky napínává a filmařsky krásně uhlazená. Hitchockova Rebecca je vlastně jedna z těch klasik 40. let, která své kouzlo neztratila, přesto ale tak trochu zestárla, což se právě o jiných Hitchcockových filmových klasikách říct nedá. Ani zvraty dle mně zde Hitchcock neprodává tak výrazně jako u svých příštích snímků a i přesto, že jsou vidět očividné trademarky, tak bych se vlastně nedivil, kdyby v době vzniku film točil někdo spíše inspirovaný Hitchockovým stylem. Režie a s ní ujmutí celého příběhu je klasicky vynikající jak se na Hitchocka patří, přece jen to ale opravdu je tak trochu slabší odvar toho na co je člověk od mistra thrillerů zvyklý. Laurence Olivier je famózní, Joan Fontaine je velmi dobrá a Judith Anderson je velmi super. Tahle herecká trojice ve finále finální dojmy dává přece jen o kousínek výš než od hranice dost nadprůměrné atmosféricky zdařilé práce, což je na poměry Hitchockových klenotů prostě tak trochu málo. Pořád je ale Rebecca ukázka Hitchockova specifického režijního talentu, která rozhodně ani po svých 80 letech neurazí..... ale zamilovat se do ní jde přece jen tak trochu těžko. (20.10.2020)

Simultánny preklad je strašná vec, ktorej by sa pravdepodobne podarilo zabiť takmer každý film. Som rada, že v tomto prípade to nevyšlo a vydržala som do konca. Nečítala som predlohu a ani som presne nevedela na čo sa dívam. Naozaj dobre spracovaný príbeh o posmrtnej existencii, o boji za seba. Každý z nás sa snaží občas precikať niečí obraz. Som rada, že občas sa to podarí, aj keď to vlastne nevyšlo... (30.07.2006)