Viktorie

Kdo se těšila na romantiku v historickém hávu, ten bude rozhodně maximálně nadšen. Vzhledem k tomu, že se jedná o příběh skutečné a docela dost významné postavy britských dějin, čekala bych, že se děj zaměří podstatně víc na historii a politiku. Ale třeba se to trochu změní v dalším pokračování. Každopádně nemůžu tvůrcům upřít, že se jim ta romantika povedla, obzvláště ze strany Melbourna v podání Rufuse Sewella to jiskří nesmírně přesvědčivě a ta chemie mezi oběma postavami tam výborně funguje, láska mezi Victorií a Albertem už je spíš taková romantická. Krásná je i ústřední píseň. Co mi ale přijde naprosto mimo (stejně jako dalším komentujícím), je vedlejší linie o palácovém personálu. Příliš to připomíná Panství Downton, zatímco tam to dobře funguje, tady vůbec. Sem se malicherné hašteření a intriky služebnictva vůbec nehodí a je z toho jen taková naprosto zbytečná vata (navíc to působí, jako by chod královského paláce obstarávalo maximálně 6 lidí). Pokud chtěli autoři ještě nějaký vedlejší příběh, mohli se zaměřit třeba na dvorní dámy, nebo životy premiérů. (15.11.2016)

Roztomilé. Nikoli bezchybné, ale mně se na to přesto dobře dívalo. Příjemně zromantizované, vidíme patrně méně intrik, než jaké probíhaly ve skutečnosti a málo ze skutečného politického zákulisí. - Mnohé historické filmy o královnách jsou značně zidealizovány, okleštěny a nedrží se přesně faktů. Většinou sklouzávají do vlekoucího se sladkobolného melodramatu pro ženy. U modernějších příslušníků královské rodiny se zase třeba u některých zpracování dozvídáme jen to nejzákladnější a jsou to jako by na zakázku vyrobené "umělohmotné" rádobyživotní příběhy, jednostranně zpolitizovány bez dramatického příběhu a zábavnější linky. Charaktery bývají černobílé. Většinou je to jen poupravené politizování k uzoufání, která nemá skoro žádný dramatický spád. Nebo životopisný film zase padá do druhého protipólu a extrému - do čistě vztahové romantické limonády. - Proto jsem v hodnocení v tomto žánru shovívavější a protože si vystačím i s povrchnějším nastíněním životních osudů panovnic a vím, že historie se stejně vždy přepisovala, výpravný seriál o prvních letech vládnutí královny Viktorie se mi zatím celkem líbí. V porovnání s unylou verzí samostatného, kýčovitého filmu "Královna Viktorie", u kterého jsem usnula snad do deseti minut, se mi toto jeví jako mnohem zdařilejší dílo. Ano, možná je to trochu pohádka oproti realitě, do jejíž skutečných hlubin ovšem stejně nikdo nemůže zcela nahlédnout. Já to beru jako odpočinkovější díl na páteční večer. A protože si potrpím na kostýmní hrátky a krásné paláce a líbí se mi zpracování povahy mladičké královny, která se brzo oprostila od matčiných rad, manipulací a přestala se jí držet za sukně (i přes její počáteční infantilní záliby například v panenkách...), zatím seriál chválím. Není to úchvatné drama, ale to jsem ani nečekala. Lepší průměr, pokud do toho tak jdete, nebudete zklamáni. Já alespoň nejsem. Prozatím. (08.09.2017)

Pokud máte rádi velkoryse natočenou kostýmní romantizující podívanou, existuje velmi slušná šance, že se vám Viktorie bude líbit. Řemeslo je to bezesporu kvalitní. Potíž je v tom, že jsem ve Viktorii od začátku viděl směřování k červené knihovně a tu skutečně nemusím, takže záhy jsem sledování vzdal. Pokud totiž hledáte něco víc, hlubší ponor do viktoriánské éry, nebanální dramata a nekonvenční zpracování, musíte se obráti jinam. Celkový dojem: 45 %. (24.09.2017)

Oproti The Crown méně politické, více vztahové a celkové někdy až s nádechem romantického dramatu. To je škoda, protože u The Crown je to vyvážené vše, a proto to hodnotím výš. Jinak ale naprostá spokojenost. Victoria je nádherná, Lord Melbourne neskonale charismatický a Albert je ten správný "Němec", který disponuje kromě velmi specifického šarmu a gentlemanství pořádným drajvem. Už se těším na další série, kde se snad dočkám plného startu průmyslové revoluce a celkového rozkvětu Anglie vůbec. (29.11.2016)

Původně jsem se vlastně dívat nechtěl, ale nakonec pokračuji ve sledování britských kostýmních dobovek. Někteří zde si stýskají na nedostatek intrik, zákulisní politiky a tak dále. Mně to tak nějak stačí, v době, kdy se tvůrci seriálů předhánějí v tom, kdo do nich nacpe více horizontálního joggingu (pokud možno s praktikami, za které by jinde divák musel platit), krve a jiných tělesných tekutin, psychopatických charakterů a nesmyslně překombinovaných zápletek, je tohle docela příjemné a klasicky konzervativní, důvod, proč jsem měl rád Downton. Na Jennu Coleman se dobře dívá (je rozhodně hezčí než reálná Vika) a jak už to u britských hereček bývá, navíc umí i hrát, na rozdíl od zámoří. Doufám, že se to ještě nezkazí, ale po dvou dílech jsem docela spokojen. (17.09.2017)