Provaz

Čekal jsem experiment a ne film. Něco kde na sebe režie strhne veškerou pozornost. Prostě ten druh filmu, u kterého je poutavější ta část "jak je to uděláno" spíše než snímek samotný. No, a ono je to přesně naopak. Brilantní dvojsmyslné dialogy tu dominují, udávají tempo a ani chvíli nenudí. Navíc to Stewartovi v té cynicky kousavé poloze až neuvěřitelně sedne. Jsem v tom zrejmě sám, ale pro mě jeden z těch úplně nejlepších Hitchcocků. Možná i proto, že tohle díky nepřítomnosti té jeho typické stylizace vlastně ani Hitchcock není. (03.01.2009)

Více než filmařské cvičení toho, zda film funguje skvěle i beze střihu, který je na svou dobu limitovanou délkou filmového kotouče o to víc působivější. Hitchcock je mistrem napětí a tentokrát je jeho bombou pod stolem mrtvola ve skřínce. Díky tomu je celý večírek a hra jednoho muže mnohem zábavnější a zajímavější než za jiných okolností. Tomu dopomáhá i režisérova práce s kamerou a záběry, nacvičené scénky do nejmenších detailů a hlavně mistrovské herectví několika úžasných umělců. Hlavně poslední scénka je naprosto brilantní kulminací všech těchto vlastností. A i přesto, že má film i silnou výpovědní hodnotu, nestrhne vás to tolik, jako jiné mistrovy filmy a vrcholné skvosty kinematografie. (05.02.2023)

Spoilery! Chcete-li sejmout nějakou podřadnou bytost, jejíž existence vás už nějakou dobu sere, tak si prosím zkuste zvolit vhodného komplice. Duševně labilní debil by vám celé vaše vražedné umělecké dílo mohl snadno zhatit. Bohužel nesmírně dlouho trvalo, než se snímek dostal do patřičných nervy drásajících obrátek. Všechno je skvěle zahrané a na svoji dobu snímek působí až nezvykle moderně. Co je to ovšem platné, když je přesycený nezvyklým množstvím vaty a do pořádné filmové teploty se dostane až v posledních 30 minutých, které nemají nejmenší chybu. Lepší tři kousky. (18.07.2018)

Na začiatku som svedkom ako dvaja kamaráti - práve uškrtili svojho spolužiaka z Gymnázia, ktorého s chuťou položia do truhly, aby ako nebožtík, si užil ešte jednu párty, ktorá sa bude konať v tomto byte, v ktorom Brandon a Phillip spáchali dokonalý zločin, pokiaľ nepríde pozvaný, bývalý učiteľ - Rupert Cadell, ktorý nemá dobrý pocit z tohoto podivného večierku s jedným „švédskym stolom” , na ktorom sa podávajú chuťovky, kde pod ním alebo v ňom leží mŕtvy spoločník David. Na párty je pozvaných niekoľko ľudí, aj samotný Davidov fotrík, či jeho aktuálna frajerka, ale pre neho už nie je dostupná... Hitchcock si s bravúrou vystačí s dianím jedného newyorského bytu so šikovným strihom, pri ktorom má človek reálny dojem, že dianie sa deje práve - teraz, t. j - strih je vyriešený tak, aby nebol vidieť, čo ho predurčuje k intenzívnejšiemu prežitku, lebo zábery sú dlhé, nie je možné sa schovať do kúta... No - oni pozvali jediného človeka, ktorý de facto príde na ich úmysel, pritom popri - indíciam, ktoré sa za večer preberú, sú dôkazom intelektu uvažujúceho človeka, ktorý ich kedysi vzdelával... A ostatní ani náznak. Výborné výkony - „zabijakov” , kde Phil je - extrémne labilný a Brandon je - extrémne chladný, a Rupert je dotieravý, ako poručík Columbo, ktorý im nedá dýchať, a ja som ani nedýchal takmer 1. hodinu - 20. minút zo snímku inšpirovanom skutočnou udalosťou, kde som nepotreboval opulentnú výpravu, mne stačil jeden bytík, ktorý ponúka dvoch hostiteľov so zmyslom pre extrémne čierny humor, a to som ani nevidel cameo - majstra, ktorý zaznamenáva prvú spoluprácu s Jimmym Stewartom. (25.07.2014)

Nie nadarmo sa hovorí, že tento film bol v rámci Hitchcockovej tvorby dosť podcenený, no časom sa z neho zaslúžene stal podobný hit a klasiky ako napríklad Psycho. Aj keď zatiaľ len málo filmov z tvorby majstra napätia vo mne vyvolali päťhviezdičkové dojmy, a tento k nim bohužiaľ nepatrí, tak sa jedná o napriemerný thriller, v ktorom režisér na maximum využíva minimalistický priestor dvoch izieb, každý kus nábytku mal v deji svoje miesto, minimum hercov dokázalo uhrať skvelú, nezabudnuteľnú partičku a spleť dialógov tak, aby divák mal bez prestávky nad čím rozmýšľať. Neprestajne budované napätie, skvelo dotvorená atmosféra a psychológia postáv však nestačili na to, aby som v závere filmu onemel a nevedel sa postaviť zo stoličky. Napriek tomu sa jedná o nadpriemer a najmä so silnými odkazdmi aj na dnešnú dobu. 85%. (24.07.2013)