Provaz

Provaz je se svou reflexí nacismem zneužité Nietzscheho teorie o nadčlověku skvělým potvrzením mé hrubé teze o tom, že každá filozofie je potenciálně nebezpečná, ale smrtící se stává až v případě, že je špatně vyložena či naopak dokonale pochopena, resp. filozofie je vždy taková, jakou ji chceme mít. Samozřejmě, to co dělá legendární Provaz Provazem není pouze otevřený myšlenkový přesah, ale především mistrovsky vybroušené dialogy překypující cynickými narážkami, tisíci tisíckrát rozebíraná režie, tj. Hitchovo rozhodnutí natočit film, který by byl zrcadlem divadlu a doslova vypadal jako nepřerušovaný provaz vnitrozáběrové montáže (nebýt nutnosti utnout obraz po odvinutí desetiminutové cívky, věřím, že by se pokusil natočit vše v jediném záběru), ale i jednoduše geniální příběh, jehož největší napětí a nejistota pramení z faktu, že od samého počátku víme, kdo a co a proč a jak. Jak dokládá Provazem provázaná pasáž ze slavné knihy Rozhovorů, sám Hitchcock nebyl s výsledkem nikdy spokojen a celý počin považoval za nepodařený experiment a omyl. Otázkou zůstává, jestli právě takový postoj autora není tou nejlepší referencí, jaké se může podobně mistrovskému a nadčasovému dílu dostat. Projev božského Jamese Stewarta nepočítám. (17.01.2009)

Dvaja uhladení sociopati (Brandon a Phillip) chladnokrvne zabijú svojho kamaráta (Davida). Ušrktia ho povrazom v ich veľkom, luxusnom byte. Jeho telo ukryjú do truhlice. Tú prikryjú obrusom a rozložia na ňu pohostenie pre hostí. Zorganizujú totiž morbidný večierok pre svojich známych. Nikto z pozvaných ani len netuší, že je v izbe s mŕtvolou. Tento komorný snímok natočil v roku 1948 režisér Alfred Hitchcock. Vďaka jeho genialite film pôsobí akoby bol natočený bez jediného strihu. **** (30.07.2016)

(1001) Ach, mužové zhluboka dýchající, předklonění, o sebe se čely opírající, tohle je skvělý film pro filmové fanatiky a i bytosti jiným způsobem latentní. A jak jsou legrační v těch velikých hranatých oblecích, když se snaží mluvit o filosofii a svobodě. Na Hitchcockovi miluji zejména to, jak se jako přerostlé děcko radostně pouští do pokusů, a nenávidím zejména to, jak ty pokusy pojmenovává a vysvětluje v dialozích mezi postavami (jako třeba v Rozdvojené duši, další noční můra). Tehdejší diváci by to nepochopili a nebo si teprve tříbil styl? Okno do dvora už je v tom jiné. Kdyby se víc soustředil na herce a minimálně na to, co říkají, byla bych úplně nejšťastnější. Mám na mysli třeba scénu, kdy hosté štěbetají jakési obvyklé řeči a roztřesený chlapeček kvůli tomu rozdrtí skleničku v dlani a pořeže si ruku. A potom jde a dělá jako že nic, dokud si toho někdo nevšimne. A potom, potom mu někdo věští budoucnost z dlaní a rána tam není! Čas na konspirační teorie v podobném stylu, jako když Trier jen tak nenápadně umístí na své golfové hřiště devatenáctou jamku. Jenže hra náznaků a mlčení a rozvolnění struktury by v klasické dramaturgii nebyla možné, tam to prostě muselo být tak, že všichni nepotřební odejdou a dojde k pěstnímu/slovnímu souboji mezi idejemi. Myslím si ale, že Hitchcock udělal všechno ve svých silách pro subverzi tehdejších konvencí a za to má můj obdiv. (A ještě poslední výkřik v závorce nakonec - oba studenti předvádějí něco nevídaného, ale James Stewart je vedle nich jako pěst naoko, postava z úplně jiného filmu, s jinou chemií, s jinými pravidly univerza. Podle Farleyho Grangera by se pro tu roli hodil James Mason a s tím z celého srdce souhlasím, za á by byl schopen být citlivý a ironický zároveň a nikoliv tezovitý a suchý jako Stewart a za bé když si vzpomenu jak přirozeně působil vztah mezi ním a Martinem Landauem v Na sever severozápadní linkou, tak zdejší trojúhelník by se jeho přispěním nejspíš vznesl rovnou do nebes.) (22.06.2015)

Nie nadarmo sa hovorí, že tento film bol v rámci Hitchcockovej tvorby dosť podcenený, no časom sa z neho zaslúžene stal podobný hit a klasiky ako napríklad Psycho. Aj keď zatiaľ len málo filmov z tvorby majstra napätia vo mne vyvolali päťhviezdičkové dojmy, a tento k nim bohužiaľ nepatrí, tak sa jedná o napriemerný thriller, v ktorom režisér na maximum využíva minimalistický priestor dvoch izieb, každý kus nábytku mal v deji svoje miesto, minimum hercov dokázalo uhrať skvelú, nezabudnuteľnú partičku a spleť dialógov tak, aby divák mal bez prestávky nad čím rozmýšľať. Neprestajne budované napätie, skvelo dotvorená atmosféra a psychológia postáv však nestačili na to, aby som v závere filmu onemel a nevedel sa postaviť zo stoličky. Napriek tomu sa jedná o nadpriemer a najmä so silnými odkazdmi aj na dnešnú dobu. 85%. (24.07.2013)

Asi jen Hitchcock dokáže natočit parádní film v jedné místnosti s pár herci. Provaz je zajímavý thriller, ale trošku tomu něco schází. Režie je zvládnutá bravůrně a herecké výkony taky musím hodnotit na jedničku. Hlavně James Stewart v roli Ruperta. Palec nahoru taky za dialogy. Hlavně scéna kdy Rupert vysvětluje jak by spáchal vraždu je dokonalá. (18.10.2010)