Provaz

Nie nadarmo sa hovorí, že tento film bol v rámci Hitchcockovej tvorby dosť podcenený, no časom sa z neho zaslúžene stal podobný hit a klasiky ako napríklad Psycho. Aj keď zatiaľ len málo filmov z tvorby majstra napätia vo mne vyvolali päťhviezdičkové dojmy, a tento k nim bohužiaľ nepatrí, tak sa jedná o napriemerný thriller, v ktorom režisér na maximum využíva minimalistický priestor dvoch izieb, každý kus nábytku mal v deji svoje miesto, minimum hercov dokázalo uhrať skvelú, nezabudnuteľnú partičku a spleť dialógov tak, aby divák mal bez prestávky nad čím rozmýšľať. Neprestajne budované napätie, skvelo dotvorená atmosféra a psychológia postáv však nestačili na to, aby som v závere filmu onemel a nevedel sa postaviť zo stoličky. Napriek tomu sa jedná o nadpriemer a najmä so silnými odkazdmi aj na dnešnú dobu. 85%. (24.07.2013)

Asi jen Hitchcock dokáže natočit parádní film v jedné místnosti s pár herci. Provaz je zajímavý thriller, ale trošku tomu něco schází. Režie je zvládnutá bravůrně a herecké výkony taky musím hodnotit na jedničku. Hlavně James Stewart v roli Ruperta. Palec nahoru taky za dialogy. Hlavně scéna kdy Rupert vysvětluje jak by spáchal vraždu je dokonalá. (18.10.2010)

A to som mal pred časom Hitchcocka v desiatke najobľúbenejších režisérov. Dnes môžem iba tretinu jeho filmov považovať za mimoriadne a Povraz k nim nepatrí. Je v ňom hodne divadla, trochu Raskoľnikova, trochu Columba a priemerný výsledok. Tá trocha napätia na záver je silená a vyhlásenia sú viac moralistické, ako reálne. Celý film je zaujímavý iba dlhými zábermi kamery, ale to sa mi zdá málo na to, aby som ho hodnotil vyššie. (18.02.2018)

Vrátiť sa v čase a byť pri natáčaní tohto filmu to by bolo super. Skvelo prevedená divadelná hra na plátno. Výborné dialógy, uveriteľné herecké výkony - mňa najviac zaujal Granger - ten to jeho zúfalstvo, že im na to prídu, dal úplne na parádu. Napätia bolo tiež dosť - najmä, keď sa všetci rozprávali mimo záber a pani domáca začala upratovať hostinu a presúvať knihy - ale aké som ja mala vtedy nervy. Veľká spokojnosť. (05.08.2015)

(1001) Ach, mužové zhluboka dýchající, předklonění, o sebe se čely opírající, tohle je skvělý film pro filmové fanatiky a i bytosti jiným způsobem latentní. A jak jsou legrační v těch velikých hranatých oblecích, když se snaží mluvit o filosofii a svobodě. Na Hitchcockovi miluji zejména to, jak se jako přerostlé děcko radostně pouští do pokusů, a nenávidím zejména to, jak ty pokusy pojmenovává a vysvětluje v dialozích mezi postavami (jako třeba v Rozdvojené duši, další noční můra). Tehdejší diváci by to nepochopili a nebo si teprve tříbil styl? Okno do dvora už je v tom jiné. Kdyby se víc soustředil na herce a minimálně na to, co říkají, byla bych úplně nejšťastnější. Mám na mysli třeba scénu, kdy hosté štěbetají jakési obvyklé řeči a roztřesený chlapeček kvůli tomu rozdrtí skleničku v dlani a pořeže si ruku. A potom jde a dělá jako že nic, dokud si toho někdo nevšimne. A potom, potom mu někdo věští budoucnost z dlaní a rána tam není! Čas na konspirační teorie v podobném stylu, jako když Trier jen tak nenápadně umístí na své golfové hřiště devatenáctou jamku. Jenže hra náznaků a mlčení a rozvolnění struktury by v klasické dramaturgii nebyla možné, tam to prostě muselo být tak, že všichni nepotřební odejdou a dojde k pěstnímu/slovnímu souboji mezi idejemi. Myslím si ale, že Hitchcock udělal všechno ve svých silách pro subverzi tehdejších konvencí a za to má můj obdiv. (A ještě poslední výkřik v závorce nakonec - oba studenti předvádějí něco nevídaného, ale James Stewart je vedle nich jako pěst naoko, postava z úplně jiného filmu, s jinou chemií, s jinými pravidly univerza. Podle Farleyho Grangera by se pro tu roli hodil James Mason a s tím z celého srdce souhlasím, za á by byl schopen být citlivý a ironický zároveň a nikoliv tezovitý a suchý jako Stewart a za bé když si vzpomenu jak přirozeně působil vztah mezi ním a Martinem Landauem v Na sever severozápadní linkou, tak zdejší trojúhelník by se jeho přispěním nejspíš vznesl rovnou do nebes.) (22.06.2015)