Prezident v pořadí

Zo začiatku ma seriál zaujal tou myšlienkou, že sa obyčajný úradník stane prezidentom a postupne mu to ide zjavne lepšie než akémukoľvek americkému prezidentovi za posledných 30 rokov. Ale v druhej polovici série sa začína všetko orientovať na dva faktory – prezidentská administratíva a zaujímavé i menej zaujímavé prekáračky v Kongrese, a potom je tu druhá linka – špionáž, konšpirácia proti prezidentovi, tajní agenti, čo by mi nevadilo, keby to nebolo riešené ako absolútne najpodstatnejšia vec z príbehu. Hlavne Maggie Q ako 50-kilová agentka tam bije dvojmetrových chlapov a je najmúdrejšia na zemeguli. Celkovo to potom vlastne už ku koncu série postráda napätie a čo mne chýbalo najviac, bola väčšia rodinná a osobná linka. Žiadna z postáv, vrátane prezidenta, takmer nemá osobný život, čo ukážu je úplne okrajové, bezvýznamné. Preto a aj kvôli stále zvyšujúcemu sa americkému patriotizmu po prvej sérii končím. Za všetko ma v 20. časti zaujala veta: „Poľsko ani Slovensko nemajú nukleárne bomby.“ No jasné, že nemáme. Keby sme aj mali, dávno by sme ich predali. (01.12.2020)

Jack Bauer si splnil svůj americký sen a z pozice budoucího předsedy Mezinárodního palačinkového výboru to za pomoci drobné detonace dotáhl až do Bílého domu, z kterého bude nyní ochraňovat Ameriku před všudypřítomnými teroristy. No ještě se národu ani nepředstavil do televizních kamer a už si stihl připsat první diplomatický úspěch v podobě odvrácení války s Íránem. Jenže pohádka nemusí mít dlouhého trvání. Během těch pár minut v prezidentském úřadu si totiž stihl vytvořit spoustu nepřátel, takže spiklenci již kují pikle na jeho odstranění. Jsem nadšen. V rámci oddechové televizní zábavy nemá podobný námět konkurenci a já už napjatě očekávám, jakým směrem se bude scénáristova fantazie ubírat dále. (22.09.2016)

Člověk se tomu srovnání neubrání - ano, je to jisté míry slabší odvárek megachytrého House of cards (ale startovací téma je úplně jiné a hlavně neotřelé), ale zase je to nesrovnatelně lidštější a dojemnější. A nutno říct, že i napínavější. Radost jsem měla hlavně z ženských hrdinek okolo prezidenta, neštvala mě ani jedna. Toho, kdo má aspoň trochu v oblibě politické hrátky, to určitě neurazí. Druhé a třetí série jsem se docela bála, dolehly ke mně hlasy, že jsou daleko slabší, ale není to pravda. Všechny tři jsou dobře napsané. Až do poslední minuty mě zajímalo, jak to s prezidentem a lidmi okolo něj, dopadne. (24.01.2021)

1. série: Tento seriál má velký potenciál. Dokáže člověka zaujmout a umí být v mnoha ohledech zajímavý. Problémem je, že to celé působí tak "telenovelácky" a utahaně, že chápu lidi, kteří se přes to nedostanou. Je to dlouhý seriál a zřejmě ještě dlouhý bude a i přesto, že se vždy neřeší kraviny, stejně je to běh na velmi dlouhou trať. Celkově bych to ohodnotil jako méně zábavnější a víc prosťácké House of Cards. A taky seriál je život ze stínu tohoto velikána. (03.06.2017)

Nerealistické, předvídatelné, patetické. Designated Survivor je show, kde je prezidentovi dovoleno, aby se bez ochranky a neprůstřelné vesty procházel po místě výbuchu navzdory tomu, že desítky osob v jeho okolí nebyly nijak prověřeny; kde je generál takovou karikaturou bojechtivého šílence, že si naprosto iracionálně dovolí porušit prezidentův výslovný zákaz; kde prezidentův mluvčí využije den svého jmenování k tomu, aby před novináři v Bílém domě pronesl příšernou řeč o tom, jak nikdy tuhle pozici nechtěl, ignorujíce všechny profesionální protokoly a předpokládaje, že jeho osobní život bude v čase krize vůbec někoho zajímat. Před dvaceti nebo třiceti lety by podobný formát mohl ABC projít, v době, kdy však kvalitu politických dramat nastavilo House of Cards a Borgen, je to velký krok vedle. Na Netflixu jsem viděla první čtyři díly a dál navzdory svým sympatiím ke Kieferu Sutherlandovi pokračovat nebudu. (15.11.2016)