Prezident v pořadí

Nerealistické, předvídatelné, patetické. Designated Survivor je show, kde je prezidentovi dovoleno, aby se bez ochranky a neprůstřelné vesty procházel po místě výbuchu navzdory tomu, že desítky osob v jeho okolí nebyly nijak prověřeny; kde je generál takovou karikaturou bojechtivého šílence, že si naprosto iracionálně dovolí porušit prezidentův výslovný zákaz; kde prezidentův mluvčí využije den svého jmenování k tomu, aby před novináři v Bílém domě pronesl příšernou řeč o tom, jak nikdy tuhle pozici nechtěl, ignorujíce všechny profesionální protokoly a předpokládaje, že jeho osobní život bude v čase krize vůbec někoho zajímat. Před dvaceti nebo třiceti lety by podobný formát mohl ABC projít, v době, kdy však kvalitu politických dramat nastavilo House of Cards a Borgen, je to velký krok vedle. Na Netflixu jsem viděla první čtyři díly a dál navzdory svým sympatiím ke Kieferu Sutherlandovi pokračovat nebudu. (15.11.2016)

Zo začiatku ma seriál zaujal tou myšlienkou, že sa obyčajný úradník stane prezidentom a postupne mu to ide zjavne lepšie než akémukoľvek americkému prezidentovi za posledných 30 rokov. Ale v druhej polovici série sa začína všetko orientovať na dva faktory – prezidentská administratíva a zaujímavé i menej zaujímavé prekáračky v Kongrese, a potom je tu druhá linka – špionáž, konšpirácia proti prezidentovi, tajní agenti, čo by mi nevadilo, keby to nebolo riešené ako absolútne najpodstatnejšia vec z príbehu. Hlavne Maggie Q ako 50-kilová agentka tam bije dvojmetrových chlapov a je najmúdrejšia na zemeguli. Celkovo to potom vlastne už ku koncu série postráda napätie a čo mne chýbalo najviac, bola väčšia rodinná a osobná linka. Žiadna z postáv, vrátane prezidenta, takmer nemá osobný život, čo ukážu je úplne okrajové, bezvýznamné. Preto a aj kvôli stále zvyšujúcemu sa americkému patriotizmu po prvej sérii končím. Za všetko ma v 20. časti zaujala veta: „Poľsko ani Slovensko nemajú nukleárne bomby.“ No jasné, že nemáme. Keby sme aj mali, dávno by sme ich predali. (01.12.2020)

Srovnání s House of Cards se to logicky neubrání ale netřeba to nějak řešit. Tohle je trochu jiný mix a určtě ne méně zajímavý. Kiefer Sutherland je snad nejzajímavější americký prezident co kdy byl na obrazovce k vidění a svojí roli si absolutně podmanil. Politické intriky stejně jako kriminální zápletka jsou pěkně šťavnaté a velmi dobře zpracované s dobře dávkovaným prolínáním. Jsem fakt spokojený o čemž svědčí prudká počáteční závislost která nikterak neoslabovala. (09.07.2020)

No tedy nechápu moc ty kritické komentáře. seriál funguje. Asi to nemá být zrovna art film a asi tam je patosu fůra, ale na druhé straně jsem u toho jak přilepená, už třetí díl, ale musela jsem se odtrhnout a nevím,co budu dělat , až skončím s osmým, víc na netflixu není. je to totálně návykový seriál, napínavý, že si ani nezajdete na wc. nebo jenom když fakt musíte. (02.12.2016)

Forma 24 hodin, kde jediné o co šlo bylo akčně-konspirační hutné tempo, charisma Sutherlanda a tomu se podřizovalo vše, že moc nevadila chabá logika příběhu, ploché postavy a celková "chytrost" seriálu. Co jsem tak nějak u agenta Bauera dokázal ignorovat, to u prezidenta USA nedokážu. Megapatos, megapatriotismus a především naprosto zvráceně podané uzavřené prostředí politické elity, která v reálném světě veškěré své jednání a hodnoty podřizuje boji o moc . Tady máme dobro a zlo, ultrasprávňáka prezidenta proti padouchům, zkrátka čitelný a srozumitelný svět, který dává krom zábavy divákovi i klamný pocit jakéhosi bezpečí a orientace ve světě. Nepřijde mi to celé jako nevinná zábava a napínavá pohádka, tak trochu se z toho chce zvracet. (25.05.2017)