To the Bone

Když jsem zjistila, že bude film pojednávající o tak choulostivé věci, jako je anorexie, jásala jsem. Už léta nechápu, proč je filmů o lidech s poruchou přijmu potravy tak strašně málo. Film mě ale hrozně zklamal. Nenabízí nám žádný náhled do křehkých duší dospívajících dívek a chlapců, kteří těmito poruchami trpí. Lily Colins podle mě byla skvělá. Romantická linka mi ale přišla hrozně na sílu, uměle vytvořená jen, aby film vyšel vstříc náctiletým divačkám, které čekají ohromnou srdcervoucí love story dvou nemocných děcek (viz Hvězdy nám nepřály, Five Feet Apart apod.). Nechci si ani představovat, co si o lidech s anorexií musí po zhlédnutí filmu myslet lidi, kteří s nemocí nemají žádnou bližší zkušenost. Ne, není to rozmar rozmazlených dětí a tanečníků. Dost možná Ellen dřív někdo ublížil, vysmíval se jí apod. Ale jak to v jejím případě ve skutečnosti bylo se bohužel nedozvíme. ||||||||||||||||||||||| NEJSNADNĚJŠÍ DIY NÁVOD NA ŽIVOTNÍ DRÁMU: 1. Pořiďte si nějakou sympatickou nemoc – rakovinu plic, cystickou fibrózu, nebo právě „nejsnáze splašitelnou“ anorexii. 2. Nechte se hospitalizovat. 3. Čekejte. 4. Zanedlouho přikluše dokonalý protějšek se stejným nebo podobným osudem. 5. Chvilku se z toho budete společně skoro dostávat a pak jeden z vás možná zemře (teda jakože zemřete oba, ale jeden z vás – ten šťastnější – to bude mít za sebou dřív) 6. V nemocniční kartě vám přibyde další diagnóza – srdce vejpůl. Skvělý, ne? To prostě chceš. ||||||||||||||||||||||||||| P.S.: Už pár měsíců mi není -náct, tak už jsem pravděpodobně moc stará, ale upřímně (jak jste asi mohli z mého komentáře poznat) mě ty teenagerovské romanťárny z nemocničního prostředí prostě fakt přestaly bavit. Nepřijdou mi ani tak plné naděje, jako patetických řečí, které z nás křečovitě ždímají slzy. Opravdová škoda velmi dobrého tématu. (12.10.2019)

I když se zdá, že je film trochu přepjatý, přiznám se, že mě to zaujalo. Zvláštní zážitek po všech stránkách, který donutí člověka uvažovat o věcech, jež jsou problematikou nemocných. A tak mě napadá, že ani moderní medicína psychoterapeutickými technikami nic nezmůže, pokud není pozitivní víra, která může léčit duši. Nicméně žádný film na světě, třeba sebelepší, nemůže zprostředkovat věci skutečné zažité. I tak je však film docela niterná jízda do světa anorektičky. (25.09.2017)

Nedokázala jsem pochopit, že na tak aktuální a zajímavé téma se nenatočil ještě žádný pořádný film. Když jsem konečně natrefila na To the bone s mými oblíbenci Lily a Keanu Reevesem, měla jsem v plánech na večer jasno. Upřímně bych řekla, že z takového tématu se dalo vyždímat daleko víc. Žádné informace o počátku nemoci, žádná sonda do Elleniny duše. Jaká je její motivace, spouštěč, proč vlastně...? Dovedu si představit, že neinformovaný divák si musel říkat, že anorektičky jsou vlastně znuděný krávy, co se na sebe z trucu a nudy rozhodly upozornit. O téhle chorobě mám ale leccos načteno, nehledě na to, že se považuji za dosti empatického člověka - tudíž jsem nic takového nezaznamenala. (Maximálně mi párkrát proběhlo hlavou: Tak už žer! :D) Přesto je těžké sympatizovat s někým, o němž moc nevíte. Lily Collins je každopádně úžasná a já jí tleskám, už protože ona sama anorexii překonala a ještě si troufla dobrovolně hubnout, aby svoje zkušesti promítla do role. Kdo mě tam nicméně vyloženě sral, byl Lilyin protějšek. Né né né. K tak nádhernému stvoření dát tohohle excentrickýho (ehem ehem buzíka) podivína, to je skoro hřích! Ale i tak moc děkuji pánům tvůrcům, že se alespoň pokusili. Pustila bych to každý náctiletý, včetně těm, co si myslí, že "Ana je cool". (04.08.2017)

Počítání žeber na vyhublé Lily Collins je patrně to jediné, co drží film od nudy. A ještě jedním úkonem se můžete přes nudu překlenout: důležité je během filmu se nepřetržitě cpát jídlem. Kalorie neřešte, prostě do sebe ládujte vše, co máte v ledničce, ve spíži, klidně dojeďte i zbytky z předešlého dne, hlavně nepřerušte cyklus, jinak si tenhle film dostatečně neužijete. Mně ke strávení téhle dramaticky roztahané slaboty nepomohla ani bizarní halucinace, v níž mám před sebou obří hamburger a s hlavní hvězdou filmu ho každý z jedné strany ukusujeme, aby se zase dostala na optimální váhu. Celkem žasnu, že se Lily Collins pro tuhle roli obětovala, patřičně upravila svůj jídelníček a na váze se jí objevila informace 40 kg, možná i méně. A k ničemu to nebylo. Celé téma je nepříliš oslnivě zpracované a zrežírované. Pacientka se ocitá v soukromém sanatoriu, které vede doktor s nekonvenčními metodami léčby, a spolu s ní se zde s anorexií i bulimií potýká několik dalších mladých žen a jeden mladík. Charaktery i průběh léčení, to vše je naprosto nezajímavé. A ke všemu se film snaží zaujmout přemírou dialogů, ano, divák si vyslechne skutečné perly. Mary Nixon jak neumí dobře režírovat a ani psát scénář, měla jednoznačnou kliku v tom, že měla k ruce talentovanou Lily Collins a několik známých hereckých jmen včetně Keanu Reevese v roli doktora. Naprosto nesmyslně má film bezmála ke dvěma hodinám, přičemž po dramatické stránce je zde jen jeden moment, kdy jedna z pacientek v sanatoriu potratí, a nějakých tradičních explicitních projevů poruch příjmu potravy se děj vzdal úplně. Collins je pobledlá, vyloženě hnusně nepůsobí, dá se i opíchat, i když se píchnete o její trčící kosti. Rodící se vztah s (homo?) mladíkem ze sanatoria nikoho nedojme, žádný zajímavý rozměr nemá ani vztahový rébus příbuzenstva hlavní hrdinky. Vůbec nejhorší je finální dvacetiminutovka. Film dostane jakýsi surrealistický nádech a všechny šance na průměr si tak pohřbil. Takže jediným doporučením je tu pitominu zajíst. 4/10 (06.05.2019)

Hlavnou devízou tohto filmu je presvedčivý výkon sympaťáčky Lily Collins. Bez nej (resp. s oveľa horšou herečkou) by to išlo dole o... no proste o veľa bodov. Peknú rolu síce dostal aj Keanu Reeves, ale objaví sa len raz za čas. A fajn sú i hrdinkini spoluhráči v „domove“ (a sestra a tri mamy), ale toto je proste one man show ústrednej postavy. Nie je to síce na Oscara, ale nejakú menšiu, regionálnu cenu by som jej za snahu určite dal. Filmy o anorexii idú mimo mňa, nakoľko som vo svojom okolí nikdy nemal osobu s týmto problémom, ale ak toto necháme bokom, ide o snaživý, dobrý a vcelku vydarený film s viacerými silnými a zaujímavými momentami. Akurát mi to miestami prišlo moc zaliečavé, patetické a románik bol nudný a stereotypný, hoci to medzi hercami pomerne dosť iskrilo. (22.11.2017)