Gilmorova děvčata: Rok v životě

Jak by vypadalo pokračování Gilmorek, kdyby ho Amy Sherman-Palladino psala a režírovala po lehké mozkové příhodě? Tak teď už víme! Děj ulepený, roztahaný, nelogický, umělohmotné postavy jednající úplně v rozporu se svým charakterem (jeden za všechny - Luke a flashmob?), hlavní hrdinky zcela na pěst. Vlastně to šlape úplně po všem, co na původní sérii bylo dobré. Takže za mě ne, díky, nedám si. (21.12.2016)

Perfektní návrat, který jsem si vážně užila. Byla jsem až překvapená, jak snadno se mi do toho podařilo opět dostat a jak snadno se tvůrcům podařilo navázat na téměř 10 let starý seriál a vůbec to nepůsobilo uměle. Nostalgie je silná čarodějka a stačily první tóny známé melodie a já měla na krajíčku. Slovní přestřelky přesně takové, jaké jsme je milovali před lety. Lauren Graham s Kelly Bishop jsou úžasné a právě jejich momenty patří k těm nejsilnějším i nejzábavnějším. Neměla jsem ani sebemenší problém, jakým směrem se ubral vývoj Rory jako mnoho diváků. Všichni pravděpodobně čekali, že přece ta vzorná, hodná a sebevědomá Rory bude ve 32 letech šéfredaktorka nejprestižnějších novin a bude mít spořádaný milostný život, ale takto život zkrátka nefunguje a na mě to tak celé působilo mnohem opravdověji a nebyl to takový ten klasický "fan-servis". Nejslabším místem je jednoznačně muzikálová část ve třetí epizodě, které se dalo zbytečně moc prostoru. První reakce po slavných závěrečných čtyřech slovech byla, že chci víc, ale pak jsem si uvědomila, že přesně takto to celé vlastně dává dokonalý smysl a pointa, kterou Amy tolik let střežila, je skvělá. (27.11.2016)

// Rory: "Mom." Lorelai: "Yeah?" Me: "Whaaat?!" Tak nevím, co na ten slavný návrat říct. Momentálně se mi honí hlavou věci jako "příliš dlouhé", "proč je Rory najednou taková" a "opravdu sem museli nacpat všechny tyhle postavy?", přičemž ještě před pár týdny jsem tak nějak doufal, že to bude jenom smích, pláč, radost, you know, prostě ty běžné pocity, které jsem u starých Gilmorek prožíval. Ale ne, tohle je o X let později, things change a já si nejsem úplně jistý, že se mi ty změny líbí. Na druhou stranu možná právě o tom to je, všechno ostatní se totiž povedlo zopakovat perfektně, kouzelná atmosféra Stars Hollow snad ještě rozkvetla a některé dějové linky (Emily) se povedly na jedničku. Takže možná to jen musím vstřebat. Udělat Wild. Nebo něco. Tahle minisérie je každopádně zajímavej kus seriálové filmařiny a já myslím, že těch 8/10 si naprosto zaslouží. A pokračování se nebojím. (04.12.2016)

A tak jsem deset let čekala a ani jsem si nemyslela, že bych se kdy ještě dočkala. A pak přišla zpráva o nových dílech a já byla nadšená a když jsem se pak dozvěděla, že se navíc vrací (skoro) kompletní sestava herců, tak jsem nemohla být šťastnější. Bylo zvláštní se po tolika letech vrátit zpátky. Bylo to nostalgické, občas nelogické, ale humor zůstal, některé postavy se opravdu objevili jen na skok, ale potěšil mě i sebemenší navrátilec, který přišel jen říct ahoj. Některé díly byly horší (Summer), některé lepší. Ale Fall mi to krásně vynahradil a i když takovýhle konec jsem nečekala, ani nepředpokládala, tak je to vlastně krásné ukončení a lepší si snad fanoušci nemohli přát. "To the circle of life" 4* (25.12.2016)

První dva díly jsou moc milým návratem do Stars Hollow. Následující dva díly vnímám jako "dotažení" rozdělaných věcí (svatba Luka a Lorelai), a naprostý krach Rory (vývoj postavy už ke konci seriálu byl dost hrozný, její chování v tomto pokračování to akorát korunovalo), a díly pro to, aby se v tomto pokračování mohla mihnout každá existující postava. Toto pokračování asi bylo potřeba, aby se příběh uzavřel a mohl tak doopravdy plnohodnotně skončit. (16.08.2021)