Gilmorova děvčata: Rok v životě

Varování: Nepopulární názor. Nelíbilo se mi to a z děvčat jsem byla zklamaná. Taková ta pohoda při sledování původního seriálu tam prostě nebyla. Z obou děvčat se staly silně nesympatický dámy (trapné fórky na účet ostatních, "body shaming" byly asi nejhorší). Lorelai řešící svoji přechodovou krizi bych ještě zvládla, ale Rory, ta Rory do které celá rodina tolik investovala, aby měla otevřené dveře do celého světa dokořán, ta byla domršená solidně. Po 10 letech je z ní vyhořelá údajně reportérka a já nechápu, jak taková osoba mohla mít úspěchy ve škole a pak i v zaměstnání - "Neměl on ten Mitchum Huntzberger vlastně o ní pravdu?" Řekla bych že měl. Do puntíku! Na práci a nakonec i osobní život naprosto nepoužitelná. I ty morální kodexy, ve kterých byla díky Lorelai vychovávaná, se minuly účinkem, protože to celé dopadlo, jak to dopadlo. Za mě skončila ještě hůř než její máma, ta aspoň nespala se zadaným chlapem a i přestože chápu záměr tvůrců celý ten koloběh opakovat, v tomto případě to dodalo ještě větší rozčarování. Pevně doufám, že už žádný pokračování nikdy nebude. (27.12.2022)

Konec žádného seriálu mě nikdy nemrzel tolik jako konec Gilmorek. Ne proto, že by byly mým vůbec nejoblíbenějším seriálem (byť jsou vrcholu hodně blízko), ale jednoduše proto, že pro mě vždycky byly víc o feelingu než o čemkoliv jiném, a ten si držely úspěšně celých sedm let (včetně proklínané finálové sezóny) a mohly v něm pokračovat prakticky nekonečně. Když jsem se dozvěděl, že Gilmorova děvčata ještě neřekla svá poslední slova, respektive svou poslední salvu slov, očekávání byla veliká, obavy možná ještě větší. Podaří se Gilmorkám udržet jejich feeling pramenící ze směsi propracovaných vztahů, bleskurychlých dialogů narvaných popkulturními odkazy, sympatického humoru, lála songů pro každou příležitost a všeobjímající pohody? Za mě jasně ano. Samozřejmě, do čtyř (tedy osmi, vzhledem ke stopáži, tak či onak zoufale málo) dílů se nedá narvat děj uplynulých deseti let, věci jsou velice často jenom zkratkovité nebo naznačené, dřív stěžejní postavy se tu teď třeba jenom mihnou prostě proto, aby tu byly, a nějakých dalších pár výhrad se jistě najde. Ale co na tom, když se ten hořkosladký feeling i po desetileté pauze dostavil prakticky okamžitě a nezmizel po celou dobu stopáže (dokonce ani při tom nepopiratelně předlouhém a v podstatě úplně zbytečném muzikálu). Amy Sherman-Palladino zkrátka měla ještě co říct, řekla to, já jsem za to rád (obzvlášť oceňuju vývoj Rory a Emily, obě dozrály tam, kam dlouho směřovaly, v případě té první to bylo potřeba, a v případě té druhé to nesmírně potěšilo, nehledě na fakt, že fantastická Kelly Bishop dostala pořádnou příležitost zazářit), a doufám, že se do Stars Hollow s jejím dovolením zase za pár let podíváme. A ano, potřeba to není, jenže Gilmorky nejsou seriál. Gilmorky jsou životní styl. (13.01.2017)

Optimistický scénář: Píše se rok 2016, Rory dělá šéfredaktorku New York Gazette (bývalé New York Times, přejmenováno poté, co Stars Hollow bylo zvoleno jako hlavní město USA), stíhá vztah s Loganem, Jessem i Deanem zároveň (musíme přeci nějako uspokojit shipperky, že ano?), Lorelai nyní šéfuje Hiltonu a její manžel Luke stále vlastní bistro, to má nyní ale více poboček než McDonald's. A Edward Herrmann stále žije. Pesimistický scénář: Píše se rok 2016, ruiny civilizace po 3. světové válce matně značí, že tu kdysi vůbec nějaká civilizace byla. Rory, kterou za pár minut nevyhnutelně potká stejný osud, zakopává posledního člena své rodiny, matku Lorelai. Radiace ji zabila stejně jako už zabila 99% lidí. Včetně Paris. A včetně všech kávových zrn. Rory zmoženě upadá na zem, připravena naposledy vydechnout, ale osud s ní má jiné plány. "Rory!" K jejím uším dolehne známý hlas. "Stráže - odveďte ji do bezpečí." "Jak si přejete, vaše Výsosti." Kdo to byl? Blyštivá koruna na jeho hlavě Rory oslepila, nedokázala ho rozpoznat. "Konečně svět docenil moje schopnosti. Prostřídal jsem desítky zaměstnání, takže vím, jak co funguje. Bylo jen logické, abych v tomto nově nastoleném režimu byl něco nového, něco víc, něco jako-" "Král Kirk.", dokončila jeho větu Rory s lehce šokovaným výrazem na tváři. Realita: Píše se rok 2016, někomu se daří, někomu ne, někdo má rodinu, někdo ne. Stejně jako v normálním životě. Vzhledem k tomu, že vyšla z Revivalu nejlépe, to beru hlavně jako hezkou tečku pro Kelly Bishop, dokud je ještě živá. Obešel bych se bez natahovaných pasáží muzikálu a Life and Death Brigade, jinak jsem si tento nostalgický výlet užil. Rozhodně doufám, že ještě nějaký ten rok ze života GG uvidíme a dozvíme se odpovědi na to, jak dopadla Paris nebo jaký dopad měla ona "slavná" poslední 4 slova na Gilmorova děvčata. Samostatně by to ještě šlo, ale kdykoliv se vrátím ke klasickým GG, tak zjistím, že A Year in the Life je kvalitou tak poloviční. (06.12.2016)

Po přečtení všech komentářů od fandů jsem byla napjatá jak struna..a dostala jsem křečovitou změť scén, které na sebe ani moc nenavazovaly a neustálou vykrádačku samu sebe. Jako by nějak došel dech tomu všemu. Celej ten Roryin milostnej život se k ní vůbec nehodil. Vždyť ona a on..to už tady přeci všechno bylo. A v mnohem lepším provedení. Teď cituji Psemu :"Perfektní. Dostatečný ignore ultradebilní sedmé série a utažení všech linek tak, jak se sluší a patří" Vážně? Vim, že sedmá série nebyla moc dobře přijímaná a pamatuju si, že i já jsem z ní napoprvé nebyla nadšená, ale nakonec jsem ji dokázala přijmout a nějak mi začala dávat smysl, i když Lorelai i Rory trochu pozměnily své chování oproti sériím předchozím. Ale zpět k novým dílům. Chápu, že jak lidi stárnou, přichází o iluze, zažívaj víc nudy a hodně věcí se mění. Ale Gilmorky bez jediné vtipné scény? Já jsem ten příběh milovala jako žádný jiný, ale tím hlavním a nejdůležitějším pro mě byl humor! Mohla jsem se na všechny díly dívat stokrát a znovu a pořád jsem se musela smát nebo aspoň tlemit. I když se postavy rozcházely nebo do krve hádaly, stejně to celé mělo nějaký zvláštní nádech klidu a pohody. A něčeho jako světla na konci tunelu. Ale tohle byl jeden velký depresivní mišmaš v čele s vybotoxovanou Lorelai a Lukem s nastřelenýma vlasama. Jsem tak zklamaná, že střídám spisovnou a nespisovnou řeč. Jenže to neni tak, že bych Gilmorky viděla růžově a zklamalo mě, že jejich osudy vypadaj po letech jinak. Tohle je prostě pro mě úplně jiný příběh. Něco jako Sněženky a machři po 25 letech. Asi je chyba ve mně, když to všem ostatním přijde fajn. Já dávám svý hvězdičky za některý části příběhu a za vrácení tolika známých tváří zpět. I snaha se cení.Ach jo. (14.12.2016)