Gilmorova děvčata: Rok v životě

Konec žádného seriálu mě nikdy nemrzel tolik jako konec Gilmorek. Ne proto, že by byly mým vůbec nejoblíbenějším seriálem (byť jsou vrcholu hodně blízko), ale jednoduše proto, že pro mě vždycky byly víc o feelingu než o čemkoliv jiném, a ten si držely úspěšně celých sedm let (včetně proklínané finálové sezóny) a mohly v něm pokračovat prakticky nekonečně. Když jsem se dozvěděl, že Gilmorova děvčata ještě neřekla svá poslední slova, respektive svou poslední salvu slov, očekávání byla veliká, obavy možná ještě větší. Podaří se Gilmorkám udržet jejich feeling pramenící ze směsi propracovaných vztahů, bleskurychlých dialogů narvaných popkulturními odkazy, sympatického humoru, lála songů pro každou příležitost a všeobjímající pohody? Za mě jasně ano. Samozřejmě, do čtyř (tedy osmi, vzhledem ke stopáži, tak či onak zoufale málo) dílů se nedá narvat děj uplynulých deseti let, věci jsou velice často jenom zkratkovité nebo naznačené, dřív stěžejní postavy se tu teď třeba jenom mihnou prostě proto, aby tu byly, a nějakých dalších pár výhrad se jistě najde. Ale co na tom, když se ten hořkosladký feeling i po desetileté pauze dostavil prakticky okamžitě a nezmizel po celou dobu stopáže (dokonce ani při tom nepopiratelně předlouhém a v podstatě úplně zbytečném muzikálu). Amy Sherman-Palladino zkrátka měla ještě co říct, řekla to, já jsem za to rád (obzvlášť oceňuju vývoj Rory a Emily, obě dozrály tam, kam dlouho směřovaly, v případě té první to bylo potřeba, a v případě té druhé to nesmírně potěšilo, nehledě na fakt, že fantastická Kelly Bishop dostala pořádnou příležitost zazářit), a doufám, že se do Stars Hollow s jejím dovolením zase za pár let podíváme. A ano, potřeba to není, jenže Gilmorky nejsou seriál. Gilmorky jsou životní styl. (13.01.2017)

Optimistický scénář: Píše se rok 2016, Rory dělá šéfredaktorku New York Gazette (bývalé New York Times, přejmenováno poté, co Stars Hollow bylo zvoleno jako hlavní město USA), stíhá vztah s Loganem, Jessem i Deanem zároveň (musíme přeci nějako uspokojit shipperky, že ano?), Lorelai nyní šéfuje Hiltonu a její manžel Luke stále vlastní bistro, to má nyní ale více poboček než McDonald's. A Edward Herrmann stále žije. Pesimistický scénář: Píše se rok 2016, ruiny civilizace po 3. světové válce matně značí, že tu kdysi vůbec nějaká civilizace byla. Rory, kterou za pár minut nevyhnutelně potká stejný osud, zakopává posledního člena své rodiny, matku Lorelai. Radiace ji zabila stejně jako už zabila 99% lidí. Včetně Paris. A včetně všech kávových zrn. Rory zmoženě upadá na zem, připravena naposledy vydechnout, ale osud s ní má jiné plány. "Rory!" K jejím uším dolehne známý hlas. "Stráže - odveďte ji do bezpečí." "Jak si přejete, vaše Výsosti." Kdo to byl? Blyštivá koruna na jeho hlavě Rory oslepila, nedokázala ho rozpoznat. "Konečně svět docenil moje schopnosti. Prostřídal jsem desítky zaměstnání, takže vím, jak co funguje. Bylo jen logické, abych v tomto nově nastoleném režimu byl něco nového, něco víc, něco jako-" "Král Kirk.", dokončila jeho větu Rory s lehce šokovaným výrazem na tváři. Realita: Píše se rok 2016, někomu se daří, někomu ne, někdo má rodinu, někdo ne. Stejně jako v normálním životě. Vzhledem k tomu, že vyšla z Revivalu nejlépe, to beru hlavně jako hezkou tečku pro Kelly Bishop, dokud je ještě živá. Obešel bych se bez natahovaných pasáží muzikálu a Life and Death Brigade, jinak jsem si tento nostalgický výlet užil. Rozhodně doufám, že ještě nějaký ten rok ze života GG uvidíme a dozvíme se odpovědi na to, jak dopadla Paris nebo jaký dopad měla ona "slavná" poslední 4 slova na Gilmorova děvčata. Samostatně by to ještě šlo, ale kdykoliv se vrátím ke klasickým GG, tak zjistím, že A Year in the Life je kvalitou tak poloviční. (06.12.2016)

Jen málo pokračování dokáže dostát kvalitě původních sérií, u Gilmorek se to ale docela podařilo. A Year in the Life má dobře napsané dialogy, téměř všechny původní herce, atmosféru, humor i dojemné chvilky... pro fanoušky je to opravdu návrat do Stars Hollow. První a poslední díl, režírované Amy, jsou lepší než prostřední dva. Zejména scény s muzikálem ve třetím díle patří k slabším místům série a proklikáním o nic nepřijdete. Přála bych si trochu více prostoru pro Jesse a Deana, ale well... nothing´s perfect. Konec, i když s cliffhangerem, je podle mě důstojný a nepotřebuje pokračování, takhle se "circle of life" skutečně uzavírá. Obecně - spokojenost. :) (26.11.2016)

Jsou zpět. Seriálová událost roku. Jeden z mých nejmilejších seriálů se vrátil na televizní obrazovky a ačkoli jsem neměl raději přehnaná očekávání, na návrat do Stars Hollow jsem se těšil. Po zhlédnutí však přetrvává jakási pachuť. Působí to totiž naprosto zbytečně. Je to jen jeden obrovský fan servis, který děj posouvá dopředu jen minimálně. Což by ještě tolik nevadilo, ale tahle série je jiná. Více existencionální, poměrně depresivní a věci, které se dříve řešily s humorem a nadhledem a vlastně tak nějak už byly vyřešené se tady zrestartují. Gilmorky (Lorelai, Rory i Emily) byly vždycky své a často i sobecké, ale Rory se tady často chová jako kráva (Paul... wtf?...). Full Circle koncept je jasný záměr tvůrců a naznačila to i slova Lorelai v první epizodě. Bylo fajn vidět, že ani ve Stars Hollow není vždycky všechno sluníčkové. Ovšem samotné provedení mi úplně nesedlo. Naštěstí se vrací Stars Hollow a to i s tou hromadou detailů okolo. To městečko a jeho roztodivné postavičky prostě nelze nemilovat, byť přítomnost některých charakterů působí dost násilně. Divák tak často sleduje ne úplně šťastně slepené scény a některé momenty jako by do konceptu ani nezapadaly nebo jsou přespříliš dlouhé (muzikál, sekvence s Loganovo partou apod.) Nejvíc mě ovšem zamrzel závěr, který je naopak přespříliš uspěchaný a slavná magická čtyři slůvka jsou jen halda klišé. Osobně jsem čekal něco chytřejšího, něco, co vystihne celý seriál. Upřímně řečeno: bylo fajn se do Stars Hollow na chvíli vrátit, ale asi ne nezbytně nutně. Závěr 7. série byl jako zakončení seriálu daleko, daleko lepší. (03.01.2017)

Perfektní. Dostatečný ignore ultradebilní sedmé série a utažení všech linek tak, jak se sluší a patří. Full circle koncept, nebojácnost v oblasti antifanservisu (na*ranost řady fanoušků je krásný důkaz jejich romantizované bubliny dokonalého světa) a všeobjímající pocit návratu domů. Dalších dílů očividně netřeba. Není důvod se opakovat. (26.11.2016)