Záskok

Dobytí severního pólu překonává v mých očích jenom jediná hra, a sice Záskok. Ryzí nadšená ochotničina, České Budějovice, Karel Infeld Prácheňský a jeho brutálně přesvědčivé hlody (tedy pokud ho hraje Zdeněk Svěrák, nic ve zlém vůči alternacím, ale to je jako kdyby matku Žílovou nehrál Miloň Čepelka), a hlavně zvědavý invalida Jirka Karásek mimo jiné jako extra hlasitá nápovědka... prostě nemůžu jinak. 100%ních 100%. (23.01.2014)

Přesně ten druh představení, které považuju za typický produkt divadla Járy Cimrmana, to znamená po herecké stránce lehce naivní a zároveň scénářem chytré, navíc se spoustou slovních hříček a půvabných vtípků, které nezachází nikam do lacinosti, ale dokážou oslovit prakticky všechny divácké vrstvy a věkové kategorie. Celkový dojem: 100 %. Jedna z mnoha věcí, která je mi na Cimrmanech sympatická, je, jakou dokázali vytvořit dělnou partu a např. využít i postiženého kolegy ve velmi slušné roli. (25.03.2011)

Pokud nepočítám, že něco od Cimrmana jsem slyšel na mp3, je tohle mé první setkání s divadlem Járy. Dopadlo skvěle.... Tak končí naše komédie! Zlo prohrává, dobro žije. Jo a ještě něco: Té lípy se nevzdám! UPDATE: Po zhlédnutí většiny Cimrmanů se nebojím říct, že je to zatím nejlepší hra. Geniální a akorát dlouhý seminář a stejně tak geniální i samotná hra. (02.09.2007)

"Tak končí naše komédie, zlo prohrává a dobro žije." Joo, jak jsem se u této divadelní hry smál, a směju se doteď. Skvělá hra, samozřejmě z dílny Ladislava Smoljaka, který má pro vtip nejen hlavu, ale i poté celou divadelní hru, na kterou se dívat a nesmát se, je hřích. U Záskoku, bych řekl, že je to asi jedna z nejlepších her vůbec, protože to má skvělý příběh, že se vlastně koukáme v divadle na divadlo, nepovedené divadlo, které je vážně skvělé, plné suprového vtipu a Vavrocha, který je zahrán perfektně. (11.12.2010)

Ochotnický spolek zkouší a předvádí hru, která je i se svým autorem, s celým spolkem, s hostující hvězdou, průběhem zkoušky i představení a všemi průšvihy s tím spojenými fikcí autora, který je sám fikcí onoho ochotnického spolku, který zkouší a předvádí hru, která… Divadelní perpetuum mobile, jevištní singularita, metaúrovně zakousnuté do vlastního ocasu, až by se jednomu kebule zamotala. — Na záznamu je znát, že v době natočení šlo o prakticky nový kus, psaný už pro porevoluční časy a odehraný s čerstvou neopotřebovanou energií. Stejně ale, jak se tak po letech vracím k druhdy bezvýhradně milovaným „cimrmanům“, přijde mi, že u nich vedle chytře reflektované české malosti vidím i kus nereflektované, lehce alibistické malé českosti, mírné podkuřování publiku, které se rádo pobaví intelektuálně na výši, zvlášť když se mu ta intelektuální zábava tu a tam prošpikuje nějakým tím vtípkem ze čtvrté cenové. Dlužno ovšem jedním dechem dodat, že nikdo se na tomhle specifickém hřišti nikdy nepohyboval s větší grácií než Smoljak, Svěrák, Brukner, Čepelka a spol. (22.04.2018)