The Punisher - Season 2

Punisher se vrací v plné síle a jde opět přes mrtvoly byť na konci je tak strhaný, že sám od mrtvoly nemá daleko. Jon Bernthal je v téhle roli tak přirozený, že si nedovedu si představit, že by dnes hrál Punishera někdo jiný. Trošku mě štvalo, že Russo se zpátky vrací na scénu, vůbec by mi nevadilo, kdyby měl více prostoru kněz Josh Stewart, který po Collectorovi tu předvádí velké věci a jako záporák je více než solidní. Dinah Madani jako vždy úžasná a nemohu se na ní vynadívat , Mahoney otravný, ale správňacký a nová postavička Giorgia Whigham byla sice ze začátku dost otravná, ve finále jsem si jí oblíbil. Pár dílů bylo sice pomalejších, ale ve výsledku opět spokojenost a finální tři díly opět nabušené jak kráva. 90% (07.02.2019)

7/10. O chlup slabší, jak první série, ale pořád velká parádička. Frank je daleko rozmanitějším charakterem a akční sekvence se nebojí jít na totální dřeň. Hlavní zápletka však už není tak nosná a některé vedlejší postavy si neuhájí svou pozici - globálnější scénář paradoxně uškodil, takhle má druhá série daleko víc prádznějších míst a tempo se díky tomu krapet drolí. (25.02.2019)

U druhé série nastal stejný problém jako u čtvrté řady Banshee. Skoro jsem měl pocit, že je to od stejných tvůrců. Působí to, jakoby tvůrci nevěděli, o čem bude druhá řada a jak ji pojmou. Pokud to nevěděli, tak musím říct, že castingově selhaly. Pokud ano, tak by příště měli obsadit někoho, kdo bude zvládat hrát psychologicky prokreslenější postavy, protože kromě Bernthala, který stejně nemá skoro co hrát, je tady každý nepřesvědčivý a dává vzpomenout na seriály typu Walker, Texas Ranger, což dost připomíná i zápletka stojící na hodně nepravědpodobných náhodách. Je to ale přece jenom fikční svět komiksu, takže když pominu náhody, tak hlavním problémem je především přechod z akčního režimu do roviny psychologické. Ben Barnes, který hrál Billyho, působí, že si nastudoval postavu psychopata z jiných hodně béčkových akčních filmů z přelomu 80./90.let. Bylo utrpení sledovat jeho přehrávání, stejně tak poslouchat Amber Revah(agentka Madani), jak si šlape na jazyk se svým monotónním křečovitým výrazem. Protože jde o komiks a ještě k tomu o Marvel, tak chápu, že se může objevit nějaký idiot, který to nazve uměleckým záměrem se zpracováním přiblížit béčkovým klišé, ale tohle období už je pár let za náma a nevidím důvod se k tomu vracet. Hrát na strunu guilty pleasure, když si vezmeme, že to má skoro 12 hodin, je v tomhle případě až kacířské mrhání časem. Ve výsledku s žádnou myšlenkou seriál nepřišel. Předchozí série byla zkurveně republikánská, snažící se zesměšnit demokraty, díky čemuž aspoň víme, koho volí Marvel, ale tahle série působí, že vznikla jenom proto, že musela. Určitě se nemůžou tvůrci schovávat za umělecký záměr, tohle je výsledek vyčerpanosti, korporátního kapitalismu, který i přes nulovou invenci, jakýkoliv nový nápad, myšlenku, se vám stejně bude snažit prodat další bezvýznamný produkt, protože jednak může, a hlavně musí. Takže ve výsledku je to výpověď o nás, obětech šíleného nezastavitelného stroje kapitalismu, který generuje další a další sračky, co konzumujeme, abychom zapoměli na to, co je kolem nás. V Marvelu se asi nikdy nezamyslí nad uhlíkovou stopou, kterou zanechají díky natáčení takových zbytečností. To je na nás...a samozřejmě zhlédnutím tohoto díla jsem spoluzodpovědným za stav světa. (31.01.2019)

Prvních 6 dílu je trochu chaotických, dva nepřátelé, boj na dvou liniích. Souboje Franka jsou tou silnější stránkou, ale to bohužel nestačí. Série je uměla natahovaná, ideální bylo 10 dílů. Koho sakra zajímá nějaký pánbíčkář, John Pilgrim mě sral už od prvního scény, v které se objevil. Nedá se to popsat, ale je to fakt kokot! Jo a ty flashbacky, grrrrrrrrr. Čekal jsem tedy na konec, že přijde nějaké wau, ale to nepřišlo. V porovnání s první řadou je to zklamání, ať už konce Billyho nebo souboj s rodinou budoucího prezidenta USA. Rozběhnuté to měli skvěle, ale nedotáhli to. (27.01.2019)

Namísto akce 2. sezóna praktikuje spíš systematickou psychoanalýzu zúčastněných, což začíná být po chvilce únavné, protože se při tom motá v kruhu. Těch 13 epizod je prostě (opět) příliš. Vzhledem k amnézii, útěku a zamilování Billyho Russoa (aka "Jigsawa") se nová zápletka na dlouhý čas víceméně zastavuje; pozadí charismatického padoucha Johna Pilgrima tudíž poznáme důkladně, jenže ze svého chladnokrevného potenciálu předvede zlomek. Nevyrovnaný Frank pak ve své zabejčené neústupnosti opakuje stále stejné motivy, emoce i chyby (a zřejmě si vypěstoval zázračný hojící faktor), ale výborný Jon Bernhal to ustojí. (11.11.2019)