Vysloužilí lvi

Velmi pohodová oddychovka, která sice staví na tradičních klišé, od dítětem napravených mrzoutů až po princeznu a lásce na první pohled, podává je však příjemně neokoukaným způsobem. Občas je úsměvná, jindy balancuje téměř na hranici grotesky, plná suše práskajících hlášek, místy je laskavě dojemná, jindy zase smutná a občas posílá do publika moudrá, i když nijak objevná, slova o tom, co je v životě důležité, aby ho stálo za to žít. Michael Caine a Robert Duvall jsou naprosto úžasní a Duvallovy „náměsíčné“ scény patří k těm u nichž nezadržitelně vlhnou oči. (19.11.2010)

Tak z tohohle mám rozporuplné pocity. Michaela Caine i Roberta Duvala mám rád kdekoliv a kdykoliv. Patří zkrátka mezi mé oblíbence. Proto jsem se zaradoval, když jsem se o Vysložilých lvech dozvěděl. S Osmentem je to už horší. Zatímco jeho dětská tvářička byla v některých filmech, kdy byl ještě hošík úžasná, zjišťuji, že s tím jak stárne už na mne tak nepůsobí... Celkově byl námět fajn. Dva staří mazáci si žijí na opuštěné farmě prakticky v poklidu a nerušeně. Podomní prodejce čas od času k nim zavítající s noži či jiným šmukem zahání střelbou z brokáren... Stejným způsobem chodí lovit ryby do nedaleké tůně. Větu, - podej mi prosím náboje - u rybaření hned tak nezaslechnete :-) ! Z jejich zaběhlého režimu je vytrhne synovec, který je k nim umístěn na prázdniny. Potud by to bylo ok. Jenže pak se děj začně rozmělňovat do několika žánrů. Máme zde vyprávěný příběh ve stylu Velké ryby či Pádu, máme zde komediální vložky, romantiku i drama. Některé dobré fóry či myšlenky většinou jen začnou a hned zapadnou. Jiné někdy až trapnem zavánějící rádoby humorné situace mi přišly neskutečně laciné. Ano, film umí i dojmout - večerní rozmluva Osmenta s Duvalem , který mu radil do života byla opravdu krásná. Ale vše je zase převálcováno hned další zápletkou či podivným závěrem... Film je opravdu rodinný, ale když tak nad tím přemýšlím, nejde na něj koukat v celku. Dospělého nutně musí nudit všechna ta prasátka a pejsci, děti pak nepochopí to ostatní . Škoda. Ingredience to mělo velmi slušné a dalo se to dle mého upéct mnohem lépe. Tři kukuřičné klasy. * * * (30.10.2012)

Najviac ma na filme teší, keď ho začnem pozerať s tým, že od neho absolútne nič neočakávam a dostanem ozaj príjemný, milý a čo viac inteligentný film. Osment už starne, je to vidieť, už to nie je ten sladučký ksichtík, no solídne hranie mu ostalo. O starých levoch ani nehovorím, to sú páni herci. Takže fakt skvelý filmík, o všetkom, priateľstvo, láska atď...a navyše nikoho neuráža. Inteligentný humor, to je ono! 80%. (29.03.2006)

dvaja dedkovia si zoberu do vychovy cez leto chlapca...zo zaciatku nevychadzaju, ale postupom casu si prirastaju k srdcu a walter sa dozveda o podivnej minulosti svojich prastrykov plnej dobrodruzstiev. na tento snimok som sa tesil velmi dlho a zazil som mierne sklamanie hlavne co sa tyka scenara. inac vacsina komedialnych prvkov vychadza a aj tie morality nie su az take klise....excelenty duvall..60% (11.08.2007)

Pohodový film, který - ačkoliv je mimo jiné plný řečí o umírání - je tak optimistický, že se prakticky od začátku do konce musíte buď usmívat nebo smát. A to hlavně zásluhou ústřední dvojky strýčků parádně zahraných pány Cainem a Duvallem. Rýpou do sebe, rýpou do ostatních (a často po nich i střílí), jsou cyničtí a nejsou na nikoho zvědaví... No a do téhle nálady jim je doslova vstrčen prasynovec v podání Haleyho Joela Osmenta. Všichni tři pak předvádějí milou dobrodružně-rodinnou podívanou, která je vtipná zrovna tak jako dojemná a moudrá. Čtyři čisté hvězdy si zaslouží i díky hudbě Patricka Doylea (vynikne během Cainova popisování afrických eskapád i během klidných, rozjímavých momentů).__P.S. Co se stalo s režisérem Timem McCanliesem? Proč netočil dál? (21.08.2010)