Závrať

Vertigo je jeden velký žert. V prvý řadě si vystřelil Hitch z producentů – film prodělal, tak to svedl na Stewarta a Novak, která byla povolána na poslední chvíli a přetvářela si postavu podle svýho. Hitch byl v tý době etablovaný tvůrce, čili ho to pochopitelně netrápilo. Za druhý si vystřelil z diváků planýrováním žánru. Vertigo není ani horor, ani thriller, ale zničující mysteriozní tok – holá lynchovina! Hitch je důkazem toho, že ke zmatení diváka není potřeba LSD, ani přebytečná neurvalost, jelikož jeho filmy jsou velice čisté (což je dáno kamerou – u Vertiga na pomezí doznívajícího technicoloru a nástupu barevného negativu). A za třetí si Hitch vystřelil z kritiků. A to tak že pořádně. Ohledně Vertiga existují desítky a desítky výkladů. Nikdo ale neví, který je ten správný. (01.01.2008)

Viděl jsem příliš mnoho filmů Alfreda Hitchcocka na to, abych ho považoval za nezpochybnitelného mistra režie - až příliš často jsem v jeho případě sáhl vedle a znechuceně koukal na příběh, který, ač ověnčen slávou, musel být naivní už v době vzniku. Zadarmo ale Hitchcock svůj věhlas nezískal a existuje několik titulů, kde uznale kývám hlavou a říkám, ano, tohle funguje i po letech. Vedle takových titulů, jako je Psycho nebo Okno do dvora, řadím do elitní skupiny právě Vertigo. Snímek o vražedném komplotu, kde Hitchcock použil svůj oblíbený motiv. Průměrný chlápek je vmanévrovaný do hrozivé tajemné hry, která ho emočně poznamená na celý zbytek života. Hitchcockův oblíbený zájem o psychoanalýzu tady nedopadá tak úsměvně jako v případě Rozdvojené duše. Hitchcock kombinuje kriminální žánr s romancí a obohacuje je o mysteriózní a smyslné prvky. Důmyslným pohybem kamery, která často směřuje do hlubin, a disharmonickou hudbou režisér skvěle navozuje pocit rozkolísanosti hlavního hrdiny, zvýrazňuje jeho nejistotu a strach. Vertigo představuje výborné řemeslo, cesta za odhalením identity osudové ženy plná náznaků, zrcadlových odrazů a hrátek s barevnými kontrasty se dá ocenit i po opakované projekci a Vertigo tak patří k těm kreativním snímkům, které prošlapávaly cestičku vpřed novým filmovým metodám a prvkům. Celkový dojem: 90 %. (18.03.2015)

Umenie filmu v svojej dokonalej podobe. Fascinujúca hra s divákom o závrati časom a manipulácii na viacerých úrovniach, množstvo vzrušujúcich interpretácii deja, jeho vyústenia ako aj skrytých symbolov a nesmrteľné scény ("ona" v "jeho" objatí na skalnatom výbežku pobrežia oceánu v pozadí obmývaného silnými vlnami je čistý filmový orgiazmus) ako i kultové hlášky ("Only one is a wanderer; two together are always going somewhere"). (15.03.2005)

Atmosféru filmů z šedesátých let miluji stejně, jako náruče krásných žen narozených o pár desítek let déle, a pana Alfréda uctívám na šestém místě svého režisérského pořadníku. Ale jen proto tady přece automaticky nevydělám pět hvězdiček, když výsledný dojem má kancelář o pár pater níž. Vertigo potvrzuje, že ne vždy platí rovnice kultovní + nejznámější = nejlepší. (20.07.2012)

"Tady jsem se narodila. A tady zemřela. A pro tebe to byl jen okamžik, který prošel bez povšimnutí." To ale bylo bulíků co Madeleine navěšela Scottiemu na nos. Jenže každej chlap se čas od času rád nechá tahat za ocásek od krásný ženy, takže Scottiemu rozumím. A i když příliš nerozumím filmovýmu umění, tak jsem tady měl pocit, že Hitch dokázal vytvořit napětí i tam, kde vůbec žádný nebylo. Já jsem tu hru přijal a kromě Scottieho halucinací jsem si to docela užil. Jen mě zaskočil ten Batman na konci, co učil lidi lítat. Toho jsem tam fakt nečekal. (16.02.2022)