Shadows
Režie:
John CassavetesScénář:
John CassavetesKamera:
Erich KollmarHrají:
Ben Carruthers, Lelia Goldoni, Hugh Hurd, Rupert Crosse, Greta Thyssen, John Cassavetes, Seymour Cassel, Jack Ackerman, Anthony Ray, Mel Stewart, Tom Reese (více)Obsahy(1)
Cassavetesův první celovečerní film předkládá svěží, energií nabitý portrét tří černých sourozenců, žijících během beatnické éry na Manhattanu. Nejstarší Hugh se těžce ohání jako bavič v nočním klubu a podporuje ostatní tím, že rozehřívá diváky ve striptýzovém baru. Jeho světlejší bratr Ben je náladový trumpetista, skrývající emoce za tmavými brýlemi a pózami hippíka. Věčně se někde potlouká, pije s přáteli, balí holky a koleduje si o potíže. Nejmladší Leila je temperamentní kráska, která zkouší, co vše zmůže její přitažlivost. Když ji svede hezký, ale nezralý mladík, který zařadí zpátečku, jakmile zjistí, že není bílá, Leila zjisťuje, že je zranitelnější, než si myslela. Stíny, natáčené přes dva a půl roku (1957 - 1959), vznikly na základě improvizací, které Cassavetes organizoval ve svém semináři dramatického umění. První verze filmu se veřejně promítala koncem roku 1958, ale Cassavetes v předtuše neúspěchu natáčel dalších 20 dní, z nichž přidal mnoho nových scén a zároveň odstranil téměř dvě třetiny původního snímku. Ačkoli závěrečné titulky tvrdily, že co jste právě viděli, byla improvizace, konečná podoba byla ve skutečnosti pečlivě napsána a plánována. Tuto kopii restauroval Filmový archiv Kalifornské univerzity v Los Angeles. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Tohle je dílo, které přesně zachycuje bohému beat generation s původem kdesi ve čtyřicátých letech a s ní i zrod nové estetiky: improvizaci, civilnost, dokumentárnost… Je to nouvelle vague v kostce (ostatně je to film, který ovlivnil ranou Chytilovou) – jedno, že Cassavetes šel pak už jinam. – řeklo by se „jen kus života černého“ a nic víc, ale tím jak je to přímé, nehledané a naprosto autentické, to v sobě nese stejný kus lidského vzpínání se k transcendentnu, jako ty nejsilnější výhony vysoké evropské kultury (pravda, párkrát už tu zaskřípne americké "wonderfull" tlačení na pilu emocí, ale je to zřídkavé). Ostatně – přesně pro tuhle autenticitu se k jazzu a Améru u nás v Česku už 70 let tak vzhlíží a nejeden dobře živený oblastní český docentek ji, náležitě proceděnou, očkuje novým generacím akademických přizdisráčů. ()
Cassavetes svou levnou nekonvenční filmařinu nikdy nedává na odiv, to ho hlavně zachraňuje od jisté nezajímavé jednotvárnosti natočeného materiálu. ___ Á propos improvizační stránka - pěkně se ta formulka vyjímá na zadní straně DVD i v recenzích, ale když film před uvedením z více než půlky přetáčel, těžko se ta autenticita nějak důrazně zachovala. ()
Improvizovať sa dá skutočne len na niečom takom. Chytiť ´´osmičku´´ či 16stku do ruky a otvoriť si myseľ a popustiť fantáziu. Lenže aj na to treba talent a ochotu myslieť pri tom aj na divákov, ktorí vzniknuté dielo budú chcieť vidieť. SHADOWS ma rozhodne v tomto smere nenadchli a obdivovať snáď len perfektne nasnímané newyorské ulice. ()
John Cassavetes nás zavádza do spoločnosti mladých newyorských bohémov s ich radosťami i trablami. Robí to odviazanou, improvizačnou cestou. Miestami nudí prázdnymi rečami v kaviarňach, podmaľovanými jazzovou hudbou, a inokedy zaujme úprimnou psychológiou a dusnoatmosferickým zdramatizovaním (citový vyťah, nabúraný rasovej odlišnoťou dvojice). Ako malá undergroundová výpoveď nadšených študentov-filmárov sú Shadows OK. ()
Vědomí miluje ostrá rozlišení, která lze bez námahy vyjádřit slovy a miluje věci s dobře definovanými obrysy. Jenže, co se děje, když něco z části, nebo dokonce cele, zaujme naši duši? Míní se tím, že něco proměnilo odstíny tisíce vjemů nebo vzpomínek, vpíjí se do nich tak, že je neznatelně proniká. Proto, čím více sestupujeme do hloubek vědomí, tím méně máme právo zacházet s tím, co tam objevíme, jako s od sebe odlišenými „věcmi". Tahle nesnadná, ale při tom přesná představa o tom, co se děje v naší duši, je díky Cassavetesovým filmům a tím, čeho jsme v nich svědky, hned o něco srozumitelnější. Jiný způsob, jak se přiblížit k pochopení téhle představy: až se zamilujete, zkuste kradmo sledovat, jak se z prvu nejasná, temná žádost, převtělí v rozpaky, které se mohou přelít v něhu, vášeň, a úžasy, ačkoli mohly snadno ztuhnout ve stud a nemotornost duše. To není náhodné spříznění. Cassavetesovy filmy, Stíny počínaje, se zajímají jen o jediné: O všechny rozporuplné tváře lásky, často bolavé, kruté, smutné a špinavé, jenže bez toho... by nebyly skutečné. ___ (P.S.: napovídal H.B.). ()
Galerie (15)
Photo © Leopardo Filmes
Reklama