Stíny

Improvizovať sa dá skutočne len na niečom takom. Chytiť ´´osmičku´´ či 16stku do ruky a otvoriť si myseľ a popustiť fantáziu. Lenže aj na to treba talent a ochotu myslieť pri tom aj na divákov, ktorí vzniknuté dielo budú chcieť vidieť. SHADOWS ma rozhodne v tomto smere nenadchli a obdivovať snáď len perfektne nasnímané newyorské ulice. (29.10.2016)

Cassavetes svou levnou nekonvenční filmařinu nikdy nedává na odiv, to ho hlavně zachraňuje od jisté nezajímavé jednotvárnosti natočeného materiálu. ___ Á propos improvizační stránka - pěkně se ta formulka vyjímá na zadní straně DVD i v recenzích, ale když film před uvedením z více než půlky přetáčel, těžko se ta autenticita nějak důrazně zachovala. (26.07.2012)

Jeden z pilířů amerického nezávislého filmu si odbyl svou premiéru roku 1959, přičemž za jeho vznikem stál debutující legendární režisér John Cassavetes. Jeho černobílé drama vypráví o trojici černých sourozenců, jejich životě, problémech, konfliktech a cílech. Citlivým způsobem zpracovává témata rasizmu, zařazení do společnosti, profesionálního úspěchu, milostného vztahu, přátelství i samotného způsobu života. Každý ze sourozenců je jiný (paradoxně i barvou kůže se podstatně liší) a Cassavetes ze střípků jejich života vytváří složitou mozaiku vztahů, motivací a emocí. Vzhledem k tomu, že šlo do velké míry o výsledek volné improvizace, nezavání dialogy strojeností, naopak jsou přirozené, často volně plynou a je na nás, abychom si z nich vzaly to potřebné. Cassavetesův syrový film není jednoduché sledovat, je potřeba proniknout až k samotnému jádru postav a jejich vztahů, a ve chvíli, kdy se vám to podaří, vás film pohltí a nepustí až do závěrečných titulků. (23.07.2004)

Úžasný Cassavetesův režisérský start a zároveň start amerického nezávislého filmu. Ať už tématem, prostředím, postavami, dialogy, kamerou, syrovostí i bezdějovosti, všechno se odrazilo v dílech autorů napříč americkým filmem, a tak tak najednou Jarmushovo Stranger than paradise vypadá jen jako poklona tomuto snímku, a některé záběry vypadají přímo jako ze Zuřícího býka. (20.07.2015)

Vědomí miluje ostrá rozlišení, která lze bez námahy vyjádřit slovy a miluje věci s dobře definovanými obrysy. Jenže, co se děje, když něco z části, nebo dokonce cele, zaujme naši duši? Míní se tím, že něco proměnilo odstíny tisíce vjemů nebo vzpomínek, vpíjí se do nich tak, že je neznatelně proniká. Proto, čím více sestupujeme do hloubek vědomí, tím méně máme právo zacházet s tím, co tam objevíme, jako s od sebe odlišenými „věcmi". Tahle nesnadná, ale při tom přesná představa o tom, co se děje v naší duši, je díky Cassavetesovým filmům a tím, čeho jsme v nich svědky, hned o něco srozumitelnější. Jiný způsob, jak se přiblížit k pochopení téhle představy: až se zamilujete, zkuste kradmo sledovat, jak se z prvu nejasná, temná žádost, převtělí v rozpaky, které se mohou přelít v něhu, vášeň, a úžasy, ačkoli mohly snadno ztuhnout ve stud a nemotornost duše. To není náhodné spříznění. Cassavetesovy filmy, Stíny počínaje, se zajímají jen o jediné: O všechny rozporuplné tváře lásky, často bolavé, kruté, smutné a špinavé, jenže bez toho... by nebyly skutečné. ___ (P.S.: napovídal H.B.). (17.08.2019)