O princezně, která ráčkovala

Nejdrnčivější pohádka všech dob. Logopedii zdarrr!     Jo, jo, ve svém původním komentáři "O jáčkující pjincezně" jsem byl třeskutě vtipný. Pánbůh mě za to potrestal. Dnes si sypu popel na hlavu a s naším synem, předškoláčkem, doma procvičuju slova s "R", přesně dle podivného (doufám, že ne z prrrstu vycucaného) návodu paní logopedky: "Tdáva, tdumpeta, Patdasová, Kdampol..." Nejradši bych se na to vyptdnul. Do ptdele s er! (10.01.2015)

Dvojice z KOLOBĚŽKY PRVNÍ Čenský - Patrasová se o dva roky později sešla i v této televizní pohádce. Pouze si vyměnili mezi sebou role. Tentokrát tím chytrým z obyčejného lidu, který druhému ukáže správnou cestu je Čenský. Za to Patrasová tu hraje rozmazlenou kozu, pardon princeznu. Chce, aby se ráčkovalo, protože to považuje za znamení urozeného původu. Zní to až moc obyčejně a lacině, ale i z tak mála jde udělal dobrou pohádku. A když se založí na humorném scénáři, který se doplní o pěkné písničky, tak je z ráčkující princezny jedna z nejlepších televizních pohádek. Dneska mi přijde, že ty písničky jsou v dnešní době slavnější než samotná pohádka. Především ta infantilní písnička "Královské reggue". Za to nejvíce se mi líbila "Tak to chodí den co den". [7086. hodnocení, 1057. komentář, 66%] (06.02.2020)

Po mnoha, mnoha letech, kdy jsem tuto pohádku v dětství viděl naposled, jsem ji konečně shlédl i v dospělém věku a nestačím se divit, jak příjemně na mě působila. Krásné písničky Zdeňka Rytíře (zdaleka nejen "umbaba ů"), netradiční obsazení, které ale funguje na jedničku, roztomilá Dáda, a i ten Honza Čenský, až bych to do něj po jeho výkonu v pohádce Princové jsou na draka v životě neřekl, taky zpíval i hrál docela hezky. Z letošních Vánoc vedle klasiky s Čerty nejsou žerty asi nejhezčí pohádka, na kterou jsem zatím v TV narazil. A to prosím prakticky v pěti lidech před kamerou. Bravo! (26.12.2013)

"Ten rrarrach pude za katrr!" Když mi bylo asi pět, moje babička usoudila, že špatně vyslovuju r a ř. Dodnes si myslím, že se mýlila a mohl jsem být ušetřen toho, co následovalo. Vzala mě ke své známé, devádesátileté logopedce v důchodu. Byla skoro hluchá a měla profesionální deformaci - všechno vyslovovala tak pečlivě a hlasitě, že si div nevyvrátila sanice. Totéž chtěla po mně. Měl jsem třeba dokola opakovat jakýsi banální příběh o třech stech třiatřiceti stříbrných křepelkách, které přeletěly stejný počet střech. Tak jsem to suše oddeklamoval, ale logopedka nebyla s mou interpretací spokojená a trvala na tom, že TŘŘISTATŘŘIATŘŘICET střříbrrných atd. V hrůze z jejích mocných čelistí jsem na to přistoupil a od té doby všechno říkal tímto způsobem, aby mě tam babička probůh nevzala zas. Horší je, že mi to už zůstalo. :-) Ne že bych přímo ráčkoval, ale řekněme, že moje r je poněkud drnčivější a ř řinčivější, než je v kraji zvykem. Myslím, že by se mohl založit nějaký Svaz Krákorajících Jedinců. Naší hymnou by samozřejmě bylo Krrálovské rreggae a vyšli bychom do ulic s transparenty "Kdo nemá errr, je amatérr!" :-) 100% (12.05.2006)

Těžko říct, jestli to je tak dobré nebo tak špatné, že si to pamatujete ať chcete nebo nechcete, každopádně, kdo to viděl, tomu by k zapomnění pomohla tak lobotomie, možná spíše dekapitace. Když se pivo víno a zábava rozproudí, často dojde na uuum baba uuum, uuum baba ... (a já až teď zjišťuji, jak blbě to vypadá napsané). (04.09.2010)