Ztratili jsme Stalina

Stalin zemřel a je potřeba ho nahradit. Ambiciózních adeptů na jeho místo je vcelku dost, a tak začíná boj o koryto. Vítěz bere vše, poraženého čeká kulka do hlavy. A bude to jízda. Ztratili jsme Stalina je chytrá komedie, která spíš než na klasický humor sází na fakt, že se v ní odehrávají situace, které jsou stejně absurdní, jako děsivé. A taky na skvělé herecké obsazení. Jako cíleně lehce přehnaná upomínka na to, co se dělo ještě před pár dekádami, funguje film výtečně. A jako chytrá komedie taky. (26.07.2018)

Josif Vissarionovič Stalin umírá a v Sovětském svazu začíná boj o moc. Je zajímavé sledovat, jak všichni chtějí urvat moc pro sebe. Film se ale netváří až tak vážně, je natočen jako lehká komedie, nebo spíše bych řekl, že je to taková kombinace mezi komedií a dramatem. Každopádně se to celkem povedlo a potěšilo obsazení Olgy Kurylenko. (21.07.2019)

Kdo chce točit komedii o vážných věcech, musí pochopit, že spousta věcí v zásadě opavdu vážných je. Že všechny státy se nechovají stejně, že řízené hladomory, obětování občanů v nesmyslných válečných rozhodnutích je základem nejděsivější, té komunistické ideologie. Tahle komedie je nadčasová a zároveň historická. Bláznivé vtípky, nejlepší herci (Buscemi, Palin, Isaacs, Tambor, Kurylenko...) Pak člověk odpustí i nějakou tu historickou zkratku (Berijův konec), protože jde o systém. 90%. (04.02.2019)

Dům z karet démonizuje politiku jako prohnilé zlo, dánská Vláda předkládá výbušný ideál toho, jak by měla politika vypadat, klasická satira Jistě pane ministře zesměšňuje nekompetentnost a umanutost vrcholových politiků a česká Kancelář Blaník snímá vinu z politiků tím, že jako strůjce všeho zlého ukazuje profesionálně odosobněné prospěchářské lobbisty. Tuto mapu, na které si může každý divák vybrat, jaký z obrazů politiky konvenuje jeho předsudkům či ideálům, zásadním způsobem doplňuje britský satirik Armando Iannucci, který na rozdíl od všech ostatních ukazuje politiku jako neřízený chaos. Příznačně díky tomu ve svých scénářích v čele s fenomenálním a pro mnohé epigony inspirativním politickým sitcomem "Je to soda" (The Thick of It) dokáže skrz jednotlivé figury obsáhnout takřka všechny ze zmíněných pohledů na politiku. Výchozí situace snímku "Ztratili jsme Stalina" je přesně oním typicky iannucciovským politickýcm chaosem, a to nejen ve smyslu toho, co se rozjelo bezprostředně po smrti Stalina, ale i ve smyslu celého zdegenerovaného totalitního režimu SSSR pozdního stalinismu, kde ve vysokých funkcích setrvají pouze inkopetenti, cvoci, patolízalové, manipulátoři a magoři, protože všichni schopní lidé byli zlikvidováni. (07.07.2019)

Snímok si bez servítky pomocou čierneho humoru a politickej satiry berie na paškál pomery okolo Stalinovej smrti, následný boj o moc a hlavne všadeprítomný strach. Ten strach je rozpútaný medzi všetkými súdruhmi politbyra, ktorí si neveria a boja sa jeden druhého. Práve pri tomto elemente je film neuveriteľne silný. Film bol zakázaný v Rusku, čo len potvrdzuje úroveň demokracie v krajine. Jedinou výtkou je používaný slovník medzi komunistami, ktorý skôr pripomína súčasnosť, než 50-te roky v Sovietskom zväze. (20.04.2018)