Koe no katači

Každý tyran má svoje vlastní běsy, což ale oběti může být zcela ukradené. Ne však v případě neslyšící Shouko, která je tak hodná a laskavá, že se nedá věřit, že by taková dívka někdy skutečně mohla žít. Stejně jako její tyran, který pod vlivem vlastní zkušenosti, otočí. Je to pohádka, ale jako takovou ji beru. Není totiž jednoznačná. Následky šikany nezahladí lehce, naopak, co se stalo kdysi, má následky ještě po letech. V tomhle už mi psychologie postav seděla víc. Včetně napětí mezi hlavní dvojicí, kde už od začátku jde o vztah, který není přímočarý. Dobře prokreslené jsou i charaktery vedlejších postav. I když zrzavý kámoš tam byl citelně jenom do počtu. SOUHRN: Izolace je příšerný trest. (23.07.2019)

Absolutně nerozumím zdejšímu přehnaně vysokému hodnocení, které absolutně nereflektuje kvalitu tohoto anime. Umím si představit, že by toto anime mohlo fungovat, kdyby bylo zhruba o hodinku kratší. Zpočátku na vás totiž vykoukne docela fajn příběh, osloví vás docela hezká animace. Celé to má nějaký vývoj, stále se něco děje a vy se nenudíte. Zlom přichází asi po 30 minutách, kdy přichází jeden z nejhůře provedených časových skoků, které jsem za dobu zhlédnutí posledních asi 5000 filmů viděl. Aniž by si tvůrci lámali hlavu s tím motivace jednotlivých postav jakkoli vysvětlovat, tak se najednou všichni chovají diametrálně odlišně. Příběh jako takový přestane mít vývoj a tím pádem přestává být zajímavý. Od této chvíle se asi 1h a 45m pleská na místě jako kapr na suchu. Film ovládá nesnesitelný stereotyp, kde se hlavní hrdinové rozchází a schází, rozchází a schází a rozchází a schází. Od té doby jsem trpěl a těšil se, až tahle píčovina konečně skončí. Filmaři, kteří nemají co říct, by neměli tvořit filmy. [5 %] (27.03.2024)

Asi by som si občas prial, aby sa kvalita ázijskej kinematografie presunula aj do iných krajín. Nemôžem nesúhlasiť s faktom, že na svete vzniká veľké množstvo kvalitných filmov a rovnako aj veľké množstvo zlých filmov, no väčšinou keď siahnem po animovanom filme z Japonska, alebo po Juhokórejskom filme a podobne, tak sa dočkám skutočného zážitku. Film "A Silent Voice" bude dopĺňať kategóriu týchto filmov a rovnako to bude vysoký adept medzi najlepšie filmy roku. Prečo? Poďme sa na to pozrieť. Príbeh sa sústredí na Ishida, ktorý počas základnej školy šikanoval nepočujúce dievča Shouko. No po určitých udalostiach sa všetky jeho činy otočia proti nemu a ako stredoškolák absolútne nevie nájsť svoje miesto, nevie komunikovať so svetom a má pocit, že v jeho svete existuje len čierna diera pre to, že bol k Shuoko tak veľmi krutý a nevie ako to všetko napraviť. Rovnako sa tým stáva aj vyvrheľom sveta a začne nenávidieť seba samého. A to sú emócie a situácie, ktoré človek väčšinou v animovaných filmoch nevidí a je to úžasné, že film o nich rozpráva s ohromnou dávkou citu, empatie a vie presne vyjadriť, čo chce a posúva to do rovín, ktoré sú skutočne silné. Ako pocit viny, nenávisť voči sebe samému, myšlienky o samovražde a podobne. Nechcem to nejako moc rozoberať, aby som nezachádzal do veľkých spoilerov, no musím povedať, že posledná polhodina filmu je absolútne fantastická. Má to v sebe ohromnú dávku srdca, je to inteligentné, je to silné a plné emócií. Vôbec je treba priznať, že emócie sú veľmi silnou stránkou tohto filmu a veľmi veľa vypovedajú. Rovnako aj animácie vo filme. Pozrite sa iba naň. Vyzerá úchvatne a fakt, že jeho pocity z okolitého sveta spracovali modrými krížikmi na tvárach ľudí je podľa mňa geniálny nápad a vypovedá to veľmi veľa. Jeden z najlepších psychologických filmov tohto roka, má v sebe veľa silných, emotívnych momentov, ktoré ostanú v pamäti ešte dlho a jediné čo môžem odporúčať je, aby ste si film pozreli. Stojí úprimne za to. Hodnotenie: A+ (11.11.2017)

Krásně animovaná sonda do života porouchaných dětí. Jako malí uděláte chyby, které se s vámi táhnou klidně i několik let. Týrá vás to. A najednou třeba přijde šance, jak se s tím vyrovnat – ale máte na to právo? Opravdu tleskám, protože někdo může nad šikanou mávnou rukou, je to jen klukovina, ale tenhle film velmi vybraným a krásným způsobem ukazuje, že i taková „blbost“ může na dlouhou dobu ovlivnit spoustu lidí. Jemně to vykresluje, jak křehká dětská skořápka může vmžiku prasknout a jak složité je pak její slepování a že na to křupnutý sám nestačí. Do toho to ukazuje nakažlivost křupavosti. Abych to řekla srozumitelněji – úžasně vykreslená psychologie šikanovaných, šikanátorů i přihlížejících. Nemluvě o tom, že to bylo zabaleno do příjemných barev, jemné živosti a ladící hudby. Strašně mi to sedlo do nálady. Trochu mě mrzí konec; pro mě byl možná moc idylický, přitažený za vlasy (skoro až slabě Murakamiovský), přesto se ráda někdy podívám znovu. Až zase budu chtít něco s lidskými výčitkami. Silné 4*. (29.05.2019)

Ukážkové majstrovské dielo označujúce ľudské hodnoty, rozmanitosť ľudských charakterov, ľudské činy poukazujúc na to, ako ľahko môže niečo úplne ovplyvniť človeka a či v duši človeka môže prejsť nejaká hlbšia zmena. Nesmiem zabudnúť na geniálne prezentované postavy či emócie, perfektívne a ťažko exspirované momenty. Krásy tohto diela som si začal všímať až po následujúcich projekciách, prežíval som to stále viac a hluchých miest tu je naozaj len minimum. (31.08.2018)