Koe no katači

Málokdy se stane, že by mě nějakej film rozbrečel tolikrát jako tenhle. U filmů to ze mě leje vcelku často, to se přiznám, ale většinou maximálně jednou. Za to tenhle kousek? To je jiná, panečku. Nevěřila jsem, že je tak dojemnej, jak se všude psalo. Byl. Takže doporučuju vzít si kapesníky. Tenhle film vás dostane tím, jak neskutečně uvěřitelnej a reálnej je. Šikana, vzájemná neschopnost si porozumět a konečně odpuštění ostatním, ale hlavně sobě. No řekněte, kdo takovej příběh nezažil, nebo aspoň nebyl svědkem? Zasáhne vás přímo do srdce především tím, jak se dokážete ztotožnit minimálně s jednou postavou, který jsou až moc lidský - každá má svoje chyby a každou jste schopný pochopit. Hlavně si nemyslete, že je to další milostnej příběh tisíckrát omílanej dokola, protože je hlavně o životě a milostná zápletka je jenom malá součást. Jako někdo, kdo se romanťárnám vyhýbá obloukem, jsem toho důkazem. A jak mohla porota Oscarů zvolit Boss Baby místo tohohle filmu, to v životě nepochopím. Hodnocení: krájí někdo cibuli?/10 (01.02.2023)

Krásně animovaná sonda do života porouchaných dětí. Jako malí uděláte chyby, které se s vámi táhnou klidně i několik let. Týrá vás to. A najednou třeba přijde šance, jak se s tím vyrovnat – ale máte na to právo? Opravdu tleskám, protože někdo může nad šikanou mávnou rukou, je to jen klukovina, ale tenhle film velmi vybraným a krásným způsobem ukazuje, že i taková „blbost“ může na dlouhou dobu ovlivnit spoustu lidí. Jemně to vykresluje, jak křehká dětská skořápka může vmžiku prasknout a jak složité je pak její slepování a že na to křupnutý sám nestačí. Do toho to ukazuje nakažlivost křupavosti. Abych to řekla srozumitelněji – úžasně vykreslená psychologie šikanovaných, šikanátorů i přihlížejících. Nemluvě o tom, že to bylo zabaleno do příjemných barev, jemné živosti a ladící hudby. Strašně mi to sedlo do nálady. Trochu mě mrzí konec; pro mě byl možná moc idylický, přitažený za vlasy (skoro až slabě Murakamiovský), přesto se ráda někdy podívám znovu. Až zase budu chtít něco s lidskými výčitkami. Silné 4*. (29.05.2019)

Nejvíc emo film, co jsem viděla! Postavy jsou vnitřně rozervané, trpí, snaží se dát svůj život dohromady, vnitřně trpí ještě víc... V jádru je to ale vztahové drama muže, který kdysi šikanoval a zaplatil za to, a ženy, kterou šikanoval, a která si z toho odnesla trauma. To trauma mají vlastně oba. Snaží se k sobě přiblížit, ale staré křivdy a rány, které utržili, stále stojí mezi nimi. Pokud se těšíte na roztomilé, fantaskní anime, tak tohle není film pro vás. Tichý hlas (používám překlad anglického Silent Voice) je prostě psychologické drama, které jen coby formu vyprávění používá anime. Nabízí silný zážitek, ale osobně bych vyhodila některé příběhové linie, protože celkovému příběhu příliš nepřidávají, a film zbytečně prodlužují. 70 % (23.12.2017)

Přestože se snažím být aspoň trochu objektivní, tak tady prostě objektivní, emocemi neovlivněné a pečlivě strukturované hodnocení nezvládnu. Na to jsou moje pocity z Koe no Katachi příliš silné... Příběh o překonávání minulosti, poučení se z chyb, snaha o jejich nápravu a hledání lásky jak k druhým, tak k sobě samému... Tak bych asi nejspíše popsal tenhle filmový skvost, který ve mně zanechal výraznou stopu... Pokud hledáte něco odlehčeného, tak se Koe no Katachi raději vyhněte obloukem, protože to rozhodně není nějak zvlášť veselá podívaná. Stres, trauma, šikana, deprese - to vše se zde vyskytuje v hojném množství a hraje důležitou roli v příběhu. Ale právě překonávání těchto věcí je jedna z úžasných částí filmu. Když tak přemýšlím nad dosavadními filmy/seriály, kterým jsem dal 5*, tak mi najednou připadá 5 jako malé číslo, které není dostačující na vyjádření mého absolutního nadšení pro tenhle film... Rozhodně jedno z nejkrásnějších, nejdojemnějších a i nejsmutnějších věcí, které jsem kdy zhlédl. - 100 % (dal bych i víc, kdybych mohl) (05.11.2017)

Jeden z najpodivnejších filmov o živote a dospievaní, aké som kedy videl. Ukážkové rozdielne charaktery ( ten slovný súboj "charakterov" na moste bol parádny) a vnútorné boje. Hľadanie si svojho miesta v živote. Skrývanie svojich slabostí a hranie sa na tyrana. Hlavný hrdina hľadá odpustenie, ale dokáže odpustiť sebe? A čo Shouko? nechcela nič len aby ju mali radi takú aká je ... :/ (deti nemajú radi ak sa dakto moc odlišuje) (19.11.2018)