Koe no katači

Krásně animovaná sonda do života porouchaných dětí. Jako malí uděláte chyby, které se s vámi táhnou klidně i několik let. Týrá vás to. A najednou třeba přijde šance, jak se s tím vyrovnat – ale máte na to právo? Opravdu tleskám, protože někdo může nad šikanou mávnou rukou, je to jen klukovina, ale tenhle film velmi vybraným a krásným způsobem ukazuje, že i taková „blbost“ může na dlouhou dobu ovlivnit spoustu lidí. Jemně to vykresluje, jak křehká dětská skořápka může vmžiku prasknout a jak složité je pak její slepování a že na to křupnutý sám nestačí. Do toho to ukazuje nakažlivost křupavosti. Abych to řekla srozumitelněji – úžasně vykreslená psychologie šikanovaných, šikanátorů i přihlížejících. Nemluvě o tom, že to bylo zabaleno do příjemných barev, jemné živosti a ladící hudby. Strašně mi to sedlo do nálady. Trochu mě mrzí konec; pro mě byl možná moc idylický, přitažený za vlasy (skoro až slabě Murakamiovský), přesto se ráda někdy podívám znovu. Až zase budu chtít něco s lidskými výčitkami. Silné 4*. (29.05.2019)

Přecitlivě sonda, jakou jsem snad ještě nikdy neviděl. Místy se jsem už nechápal, jestli v tom filmu není nějaká přetočená smyčka, která nutí postavy opakovaně se omlouvat. Motivace Ishidy mi od začátku přišla neuvěřitelná. Nevěřil jsem ty animované emoce vůbec nikomu a místy snímek působil dost trapně. Mám anime rád, mám rád Japonskou kultůru, která je odlišná, ale čeho je moc, toho je příliš. (08.12.2020)

Přestože se snažím být aspoň trochu objektivní, tak tady prostě objektivní, emocemi neovlivněné a pečlivě strukturované hodnocení nezvládnu. Na to jsou moje pocity z Koe no Katachi příliš silné... Příběh o překonávání minulosti, poučení se z chyb, snaha o jejich nápravu a hledání lásky jak k druhým, tak k sobě samému... Tak bych asi nejspíše popsal tenhle filmový skvost, který ve mně zanechal výraznou stopu... Pokud hledáte něco odlehčeného, tak se Koe no Katachi raději vyhněte obloukem, protože to rozhodně není nějak zvlášť veselá podívaná. Stres, trauma, šikana, deprese - to vše se zde vyskytuje v hojném množství a hraje důležitou roli v příběhu. Ale právě překonávání těchto věcí je jedna z úžasných částí filmu. Když tak přemýšlím nad dosavadními filmy/seriály, kterým jsem dal 5*, tak mi najednou připadá 5 jako malé číslo, které není dostačující na vyjádření mého absolutního nadšení pro tenhle film... Rozhodně jedno z nejkrásnějších, nejdojemnějších a i nejsmutnějších věcí, které jsem kdy zhlédl. - 100 % (dal bych i víc, kdybych mohl) (05.11.2017)

Asi by som si občas prial, aby sa kvalita ázijskej kinematografie presunula aj do iných krajín. Nemôžem nesúhlasiť s faktom, že na svete vzniká veľké množstvo kvalitných filmov a rovnako aj veľké množstvo zlých filmov, no väčšinou keď siahnem po animovanom filme z Japonska, alebo po Juhokórejskom filme a podobne, tak sa dočkám skutočného zážitku. Film "A Silent Voice" bude dopĺňať kategóriu týchto filmov a rovnako to bude vysoký adept medzi najlepšie filmy roku. Prečo? Poďme sa na to pozrieť. Príbeh sa sústredí na Ishida, ktorý počas základnej školy šikanoval nepočujúce dievča Shouko. No po určitých udalostiach sa všetky jeho činy otočia proti nemu a ako stredoškolák absolútne nevie nájsť svoje miesto, nevie komunikovať so svetom a má pocit, že v jeho svete existuje len čierna diera pre to, že bol k Shuoko tak veľmi krutý a nevie ako to všetko napraviť. Rovnako sa tým stáva aj vyvrheľom sveta a začne nenávidieť seba samého. A to sú emócie a situácie, ktoré človek väčšinou v animovaných filmoch nevidí a je to úžasné, že film o nich rozpráva s ohromnou dávkou citu, empatie a vie presne vyjadriť, čo chce a posúva to do rovín, ktoré sú skutočne silné. Ako pocit viny, nenávisť voči sebe samému, myšlienky o samovražde a podobne. Nechcem to nejako moc rozoberať, aby som nezachádzal do veľkých spoilerov, no musím povedať, že posledná polhodina filmu je absolútne fantastická. Má to v sebe ohromnú dávku srdca, je to inteligentné, je to silné a plné emócií. Vôbec je treba priznať, že emócie sú veľmi silnou stránkou tohto filmu a veľmi veľa vypovedajú. Rovnako aj animácie vo filme. Pozrite sa iba naň. Vyzerá úchvatne a fakt, že jeho pocity z okolitého sveta spracovali modrými krížikmi na tvárach ľudí je podľa mňa geniálny nápad a vypovedá to veľmi veľa. Jeden z najlepších psychologických filmov tohto roka, má v sebe veľa silných, emotívnych momentov, ktoré ostanú v pamäti ešte dlho a jediné čo môžem odporúčať je, aby ste si film pozreli. Stojí úprimne za to. Hodnotenie: A+ (11.11.2017)

Film jsem shlédl bez jakéhokoli očekávání. Už prvních pár minut mě oslovilo úžasou hudbou, animací a smyslem pro detail. Kam se hrabe to anime s vlakem... Ještě jednou chci zdůraznit: detaily v tomto filmu jsou přímo úchvatné. Ať už se jedná o plakáty, utility na kole, oblečení, vodu, okolní svět prostě žije! Neexistují zde žádné zastavené postavy, na všechno je radost pohledět. A ta hudba, hlavně tedy klavír, ta prostě dojme... Teď však to nejdůležitější, a co příběh?. Příběh je ze začátku neskutečný, vtáhne do světa, sžijete se s postavami, oblíbíte si je, nebudete je mít rádi, budete jimi opovrhovat, říkat si, jak se tak mohou chovat. Prostě a jednoduše - wow. Všichni tu mají nějakou osobnost, která není dána neproměnlivým charakterem, ale prostou lidskostí a (hlavně ze začátku) mladým věkem. Příběh jako takový vtáhne a jen tak nepustí. Ať už jsou scény barevné, šedé, tiché nebo hlasité, pořád se něco děje. Co jsem zpozoroval byla prakticky neschopnost předvídat, co bude následovat. To je u mě velké plus. Trochu to přehnali s koncem, který je takový to "happy ending za všechny prachy", ALE nijak to nenarušuje celkový dojem. Hit roku 2017, film, který bych doporučil jako rodinný snímek pro večení pohodu či na příští Animefest pro ty, co ho přehlídnou. Rozhodně doporučuji. Udělejte si pohodlí, přichystejte čaj a nějaké jídlo, zavrtejte se do postele a užijte si tento krásný snímek. Podoba hlasu, pěkných 92 % (21.05.2017)