Stvoření světa

Nebývale "pozivistický", a proto neskonale vtipný pohled na stvoření světa, prošpikovaný vesměs výbornou hudbou, i když nějaké z těch nejradostnějších tenorů mi už po 60 minutách poněkud lezly na nervy. Nejvtipnější sekvencí pro mě tady navždy zůstane obrácená výuka raků a jejich prušácko-militaristický marš. (07.02.2005)

Jo, tenhle film, že měl být filmem pěkným? Řekněte mi, a tentokrát už mi nelžete, co k sakru berete? Nepěkný sled snímku, které na sebe navazují tak hloupě, že tohle opravdu za animaci považovat nelze. Několikrát jsem měl silné nutkání tento nesmysl vypnout a jediné co mě přesvědčilo, abych to nedělal byl snad komentář Jana Wericha, kterého mimo jiné uznávám a chovám vůči němu určitou úctu. Sem tam zazní melodický song, a to je všechno. Jakýsi vousatý stařík neustále tvoří svět a bezpohlavní ďáblík mu jeho tvorbu neustále upgraduje, což se staříkovi nelíbí, tak ho taky čas od času napomene. Bibli a podobné zbytečné nesmysly vycházející z lidové tvořivost znám asi jen tak, aby se neřeklo. Přesto tenhle film se s ní rozchází snad na každém kroku. Tudíž se prostě neubráním dojmu, že je to naprosto zbytečná a dnes už i divácky neatraktivní pohádka. Odpad! Jednoznačně! (31.12.2011)

Stvoření světa může na někoho působit jako dílo veskrze křesťanské, jenže si nelze nevšimnout, že Bůh plní PLÁN, zachovává MÍR, zmiňuje se o REVOLUCI a velebí PRÁCI. A když označí život za hmotu v pohybu, tu lze hovořit o vyloženém materialismu. Já osobně právě s tímto aspektem filmu problém nemám, protože materialista jsem. Ale co vy, křesťané, vás to netrápí? Horší je to ovšem s tím, že nejde o nic jiného, než převod mýtu o stvoření do rozverné formy. Zprvu převod nápaditý, s postupem času opakováním onoho jednoho nápadu (bůh vs. ďábel) převod stále mechaničtější, nakonec až ubíjející. Slabé ***. (23.02.2009)

Stvoření světa je rozkošný animovaný film pro všechny generace. Vysvětlující laskavý tón a pestrobarevná hravost je určena dětem. Pro dospělé je tu nadsázka, která jemně popichuje a nezbedně zpod kamenů vyšťourává zatoulané pikantnosti. Ilustrace francouzského výtvarníka Jeana Effela je jednoduchá a úderná v dovádivosti a dobírání si opulentní bigotnosti základů evropského nazírání na život. Ve vývoji lze pozorovat levicové sympatie, které by se neměli zaměňovat za budovatelské dogmatické nadšení. Je to prostředek k provokování a kreativnímu vzmachu dirigentské taktovky hvězdné oblohy, poslušných andělíčků, pekla anarchie a vzdorovité neposlušnosti. Toto nevinné pošťuchování má kultivovaný vkus a využívá každé maličkosti a drobnosti k vytvoření vzletně elegantní představy všech skrytých možností. Celkovou vznešenou podobu dovytváří výrazná hudba s vynalézavými texty zpěvů a laskavě chlácholivý i radostně burcující hlasový doprovod Jana Wericha. Výtvarná stránka je odrazem charakteristiky doby vzniku mezinárodního projektu, jež i dnes uchvátí svou nakažlivou neposedností. Každého uchopí za ruku a provádí ho fantastickým světem vzletných nápadů a postojů. Invenci se meze nekladou a Stvoření světa si bude podmaňovat další zástupy diváků svou originální nadsázkou. (07.03.2017)

Je až k nevíře, jak "Stvoření světa" zestárlo. Zpočátku jde o poměrně kreativní záležitost, jejíž budovatelské úsilí je opravdové, pochopitelné a akceptovatelné, obzvláště když svým svérázným a roztomilým přístupem vzbuzuje chápavý úsměv i na nebudovatelských tvářích. Nicméně nejsem si zcela jistá, zda byla úplně nutná poměrně jednoznačně štítivá narážka na nacistické Německo. Ale neodsuzuju ji - s přihlédnutím ke všem okolnostem, které snímek v době jeho vzniku nutně musely poznamenat. Ďábel se svou skvadrou se taktéž snaží, byť jeho zlomyslnůstky za vynalézavostí Stvořitele výrazně zaostávají a ani zdaleka nepokrývají celou škálu přírodních jevů, které mohou na matičce Zemi způsobit rozličné katastrofy místních či globálních rozměrů. Jenomže dějová linka se jaksi zadrhne v okamžiku, kdy dojde na stvoření Adama. Všechna zvířátka, co jich na světě je, jsou mírumilovně uplácána z hlíny tak nějak na sochařský způsob ... jakoby Stvořitel ve své nekonečné moudrosti jejich vnitřní uspořádání vynalezl jen tak bokem a nepotřeboval se s ním chlubit navenek. U Adama je všechno jinak. Z hlíny jsou vyváleny jen kosti, zatímco svaly (včetně srdce) a střeva a krev a kůže jsou dodávány postupně a tak nějak nepřiměřeně naturalisticky ... ve srovnání se vším, co předcházelo. Není to ani zábavné, naopak ... stvoření Adama se neúměrně protahuje a začíná být trochu nudné. Zrození Evy už je zase O.K., nicméně už nedokáže navázat na přetrženou nit pozornosti - a historka o jablku je trochu trapně zahnána do autu, takže se nakonec může zdát, že Adam s Evou vlastně Ráj neopustili, jen trumfli Stvořitele, když si jeho Ráj trochu uzpůsobili k obrazu svému (což je ironie osudu, pokud k obrazu svému nejprve ON stvořil JE - ale co ... dobře mu tak, neměl, předchozím tvořením uondán, stvořit zmetek). A kdy zvířátka podlehla Ďáblovu našeptávání ----- "Perte se a žerte se !!!" -----, to ví sám Pán Bůh. Se smutkem v duši opravuju hodnocení na slušné, leč nevýrazné 3* (v paměti jsem měla "Stvoření světa" uložené v onačejším, poněkud vyšperkovanějším šuplíku). (21.01.2022)