Dětská hra

Vraždící panenka Chucky, to není zrovna film pro děti. Tom Holland možná ani děti nemá rád, a proto hned v úvodu prokletou bastardskou duši zločince nechá v supermarketu reinkarnovat do nevinné panenky, která hned po zakoupení začíná vraždit. Místy invenčně pojaté (brilantní začátek je asi nejlepší z celého filmu) a o napětí taky není nouze, ale přece jen se místy film vleče, ale jinak se tento horor dá zařadit mezi ty povedenější, i když těch skutečně hororových scén mělo být víc. 60% (04.02.2009)

Toto je veľmi dobrý horor, pretože operuje na neobvyklom území. Vraždiaca bábika = hrubé zrno! Natočené je to štandartne, bez zvláštnych invenčných prvkov či osobného vkladu režiséra, ale asi dobre - napríklad pri scéne s baterkami ma na nevydržanie mrazí zakaždým. Ešte keby to zlo bolo nejasnejšieho, mystickejšieho pôvodu... [70%] (26.08.2007)

Samozřejmě, je to klasika, kterou asi každý člověk zná. No možná někdo nezná název, ale určitě zná jednu postavu - Chuckyho. Pro mě je ale tenhle snímek spíš jen takovým mírně nadprůměrným béčkem, které je snadno předvídatelné a skoro vůbec děsivé. Měli to koncipovat jako hororovou komedii už od začátku. Chucky je sympatická hračička, ale nevzbudil ve mně takový zájem, jaký jsem čekal. Jeden z mála filmů, u kterých se docela těším na remake. (30.08.2011)

Ošklivá hračka. - Polib mi prdel, babo! Tak jsem si po hodně dlouhých letech Chuckieho zase pustil a musím říct, že i když film maličko zestárl (příběhově či hororově, nikoliv však technicky), tak mě stále velmi baví. Svou jednoduchostí, přímočarostí a osmdesátkovou atmosférou. I když i druhý a třetí film série dokáže zaujmout a příliš neztrácí na kvalitě, tak originální první díl Dětské hry, patří dodnes k žánrové klasice. (21.07.2020)

Tento horor byl pro mě extrémně děsivý v době, kdy jsem ho poprvé zhlédla, to mi bylo okolo 14ti let. Když jsem pak večer usínala, krčila jsem se v rohu postele, klepala se nehorázně strachy a čekala, odkud na mě Chucky vyskočí. Snad po žádném hororu jsem se tenkrát tak strašně nebála, jako po tomto. K opětovnému zhlédnutí jsem se odhodlala zhruba o deset let později a očekávala, jestli na mě zapůsobí stejně jako před léty. Ze začátku jsem cítila neklid a jistý strach, který se však postupem času rozplynul a zůstala jen lehká nostalgie a vzpomínky. Ve scénách, o nichž si pamatuju, že mě tehdá "scared to death", což byla návštěva "voodoo" přítele či schovávání Andyho ve skříni, se onen strach vůbec nedostavil a vzpomínala jsem, jak se mi tenkrát zdálo, že je ta scéna nekonečně dlouhá a děsivá. Andy, ten jeho malý, umělohmotný, zrzavý spratek s modrýma očima a ozdobným nožíkem a jeho pravé jméno Charles Lee Ray, pro mě vždycky budou patřit ke klasice mých dětských let a k jedné z těch nezapomenutelných "dětských her"...:) Chucky říkal, že teta Maggie byla strašná kráva a dostala, co si zasloužila", "Mluv, sakra, nebo tě hodím do toho ohně!" (01.01.2006)