Strašidla

On už ten samotný nápad je trapný a nepůvodní, ale mohlo to být aspoň trochu legrační. Aspoň trochu. Tenhle film zasadil slušnou ránu mým nadějím na zlepšení situace v současném českém filmovém průmyslu. Kdybych sledoval víc nových českých filmů, bylo by asi dávno po nadějích. Označení pohádka je značně zavádějící, jde spíš o filmovou telenovelu maskovanou za vcelku ucházející kostýmy. (26.11.2017)

To je ale sračkoidní slátanina! Ale co by taky člověk chtěl, když je tam výběr (ne)herců z našich příšerných seriálů a tomu všemu vévodí za kamerou Z. Troška?! On postupem času klesá níž a níž, vždycky si říkám, že dál to nejde, ale evidentně jde. U některých herců se divím, že do toho šli, ale to je asi otázka peněz.. Strašidla mě budou strašit ještě hodně dlouho. (24.12.2018)

"Potřebuješ mít zdravé plíce na hejkání." Tak s tím se patrně nedá polemizovat, ale jinak si myslím, že zapojení strašidel do pracovního procesu mohlo a mělo být provedeno mnohem zábavněji. Takže zábavy bylo málo, ale zase jsem se trošku vzdělal v oblasti chemie či dějepisu a taky jsem si oprášil skutečnost, že v případě poslání někoho do prdele se jedná o příslovečné určení místa. To mi od školy úplně vypadlo z hlavy a možná jsme se to ani neučili, takže díky. (12.06.2017)

Troškovi jsem dal šanci jako někomu, kdo má s pohádkou i jinými věcmi zkušenosti. Zpočátku mě celkem mile překvapil hezký interiér zámku, který mi sliboval i zajimavé pohádkové postavy. Po nuceném zabudování kouzelníků do ekonomicky aktivního stavu se vše zvrhává k režisérově oblíbeným ochotnickým lidovkám. Navíc po přečtění komentů ohledně kočičího sexu, který mi jaksi v TV utekl, vše uzávírám a končím. Sranda? Já nevím pane Zdeňku. (27.12.2018)

50%. Spojení pohádkového světa s tím reálným má 
v české kinematografii celkem slušnou tradici. K nejlepším snímkům, které z této interakce vznikly, patří třeba Dívka na koštěti nebo Jak utopit dr. Mráčka z dílny režiséra Václava Vorlíčka. Originalitou námětu tedy Strašidla nepřekypují. Troška se ovšem k tradici filmů s obdobnou tematikou hlásí, nasazuje si tak laťku, kterou Strašidla nemohou překonat. Nicméně oproti Kameňákům a Babovřeskám se jedná o kvalitativně výrazně lepší počin. Režisér a jeho scenáristé se snažili nacpat do filmu spoustu popkulturních odkazů, trochu laciných narážek na práci politiků, ale 
povedly se jim vytěžit i některé opravdu dobré vtípky (třeba ten s GPS navigací na létajícím koštěti). Zdeněk Troška nikdy nešel pro ostřejší slovo daleko, a tak ani Strašidla nejsou nějakou výchovnou podívanou. Patrně se jedná o první českou pohádku, ve které se objeví znásilnění (z čehož se nakonec vyklube celkem zábavná dějová linie). Škoda, že si tvůrci nedali větší práci s dialogy, zvlášť ty milostné občas nepříjemně šustí papírem a herci mají viditelné problémy je věrohodně interpretovat. Při natáčení Strašidel se sešla poměrně silná herecká sestava. Nejlépe si z ní vede Jiří Dvořák jako zamilovaný vodník Bubla, zajímaví jsou i Bronislav Kotiš v roli hejkala Huga, Carmen Mayerová jako ordinérní čarodějnice Žofie či Václav Postránecký v malé úloze ředitele školy. Ne všem ovšem role sedly úplně ideálně, což platí především pro křečovitou Terezu Kostkovou, neoslní ani nevýrazná Sara Sandeva. Strašidla jsou letní oddechovkou, která si jistě najde dostatek diváků. Je to snímek, který neurazí, ale ani nenadchne. (13.08.2016)