Zahradnictví: Nápadník

Nápadník NENÍ nejlepším dílem trilogie. Nápadník je romantickou komedií o představách rodičů, jak by mělo vypadat štěstí jejich dětí - ÚDAJNĚ. Tak tohle je teda kec! Je to opět drama, šedé, suché a hlavně opět depresivní. Místo humorného příběhu o mladé generaci, která si užívá dobu po svém, zlehčuje krizovou dobu a užívá si života v kruhu svých vrstevníků, zde máme vygradované drama o starém Jindřichovi a jeho schýze. Která ale nepůsobí humorně jako v Pelíšcích. Je zde sice pár vtipů, kterým se i musíme zasmát, ale okolní šeď je hladce převálcuje. Mým pohledem byl první díl docela špatný, druhý překvapivě dobrý a tento třetí o něco lepší než první. Třetí hvězdička za velmi dobrou Annu Fialovou a těch pár vtípků. Trilogii jako celek považuji za průšvih od značkové dvojice. Zřejmě jim těsně před natáčením přišel směšný důchodový výměr a oba upadnuli do těžké deprese. (28.11.2017)

Romantická komedie pelíškovského střihu? To ani omylem. A nejsem si úplně jistý, zda je to dobře nebo špatně. Od obojího asi trošku. Na jednu stranu je asi fakt, že film (stále ještě) z období 50 let (film se odehrává dva roky po událostech Maďarsku tedy někdy v období 1958-59) by coby ryzí komedie vyzníval asi divně. Zvláště když navazuje na rodinné události v Jindřichově rodině z předchozích filmů. Na druhou stranu těch spíše vážných momentů je ve filmů opravdu hodně, takže ani nevím, zda v mém celkovém vnímání tohoto filmu lze vlastně ještě hovořit o komedii (i když vtipné momenty tu rozhodně jsou). Jsme tu totiž jednak svědky, skoro bych řekl, psychologického dramatu o vztahu tyranského otce Jindřicha s téměř dospělou dcerou a zároveň můžeme sledovat, jak tyto události oživují "staré rány" komplikovaného vztahu Jindřicha a jeho ženy. A aby toho nebylo málo, jsme konfrontováni i s fízláckými metodami komunistické tajné policie. Na jednu "romantickou komedii", jak byl film avizován, trošku moc. Zkrátka a dobře jestli mé očekávání bylo u předchozích filmů cyklu Zahradnictví zcela naplněno, tady tomu tak úplně není. Možná to přitom hodně souvisí s tím, že mi zde postava Jindřicha svým chováním připadala neskutečně protivná (až odpudivá) a nějak mi to nesedělo s tím, kým byl dotyčný o deset let později v Pelíškách. A není to vůbec o hercích a o srovnání nesrovnatelného (Kodet versus Finger). Martin Finger mě obecně v této sérii přesvědčil, že je to moc dobrý herec. Spíš je to o tom, že mi přišlo, že to autoři filmu s tím vykreslením Jindřichova tyranského charakteru trošku přehnaly. V Dezertérovi se mi na této postavě líbilo jeho vlastenectví a antikomunismus. Zde byly zdůrazněny hlavně ty jeho negativní vlastnosti, což mi přišlo trošku škoda. "Pelíškovský" Jindřich se tak rozhodně nekoná. Pokud jde o ostatní postavy, přišlo mi, že tu žádná z nich nebyla nikterak blíže vykreslena, přičemž u řady z nich by se dalo hovořit, že jde tak vlastně spíš o takové bezejmenné "figurky". I když určitě to neplatí o obou Jindřichových dcerách. Z Anny Fialové, představitelky té starší, mám po zhlédnutí tohoto filmu pocit, že může jít o opravdu talentovanou (a přitom fakt krásnou) herečku. Vtipně pojata (i dobře zahraná) je i postava mladší (pěkně drzé) dcery Jindřišky. Jestli přitom něco platí pro všechny filmy této filmové série tak rozhodně to, že dětští herci se Hřebejkovi určitě povedly. A to rozhodně z mého pohledu není málo. (14.12.2017)

Nejlepší díl trilogie. Stále ale naprosto nekoherentní binec plný zbytečných scén, nevyřčených motivací, nepochopitelných postav a, v tradici této tvůrčí dvojice, šíleně nezvládnutých dialozích. K trilogii Zahradnictví mám dvě teorie proč vypadá, jak vypadá. K první mě táhnou mnohé očividné formální chyby, zejména ve střihu. Často se stříhá později než by mělo, občas zase dříve. Nezvládají se znázornit časové předěly. Zničehonic se mezi dvěma interiérovými scénami objeví záběr jak protagonisté jsou ve Stromovce, z kterého vůbec není poznat, co nám má vlastně říct. V takhle dobře zafinancovaném filmu bych nečekal, že se na kraji záběru objeví druhá kamera nebo, že si někdo nevšimne mikrofonu sjíždějícího do rámu. Z toho mám pocit, že Hřebejka to někdy v rané fázi reálně přestalo bavit a snažil se s tím strávit co nejméně času a čím déle produkce trvala, tím více byl myšlenkama jinde. Na postprodukci se pravděpodobně už vůbec nedostavoval. Druhé teorii nahrává ta určitá odlidštěnost, figurkovitost a neživost celé trilogie. Je docela dost možné, že za ní totiž stála umělá inteligence, do které jako referenční rámec byly nahrány všechny (VŠECHNY!) dosavadní Hřebejkovy filmy a na základě toho měla vytvořit vlastní film. Jsou tam ty snahy o poetické momenty, o absurdnost všednosti, je tam ta obžaloba lidské malosti, drobné odvahy, silná gesta, tragédie i smířlivost. Ale jakoby to bylo chladnokrevně seskládáno jenom na bází těchto buzzwordů. Přiblblá, leč sympaticky intimní scéna, kdy se dvojice dává po telefonu zase dohromady, je okamžitě zničena tím, že dívka musí vyběhnout z pošty a začít tančit v ulicích. Stejně přiblblá, ale potenciálně celkem roztomilá scéna, ve které celá rodina zjistí, že jejich dcera je ještě nevinná, protože bezelstně nafoukla prezervativ jako balónek, takže si s ním všichni úlevně pinkají, je degradována tím, že to musí být všechno řečeno nahlas. A teď mi ještě dochází - proč se s ním prve vlastně rozešla? Ježiši nebylo to doufám kvůli tomu, že se poté, co vyslechla tetinu historku, lekla, že může vagínou v sobě šprajcnout penis přítele, že ne? Ježkovy oči, teď když nad tim přemýšlím, tak to bylo kvůli tomu. Nééééé. (08.09.2022)

Na jedné věci se shodnou téměř všichni: Ta trilogie se moc nepovedla a její celkové vyznění je dosti rozpačité. Zápletka posledního dílu je poměrně banální, ale atmosféru to má a herci to táhnou. Jenomže, nejsme k Hřebejkovi moc krutí? Vždyť on umí mainstream. Umí běžnou romanci pro obyčejného diváka. A kdo přišel po něm? Vejdělek? Srovnejte Nápadníka a Krásku v neznázích s čímkoliv od Vejdělka. Jak inteligentně najednou bude Hřebejk působit. Možná jako diváci po Hřebejkovi chceme umělecký film, srážíme ho kritikou a na jeho místo tak ve středním proudu nastupují o třídu horší režiséři. Škoda kostrbatého antikomunismu, který se myšlenkově vyprázdnil. Ta kritika komunismu je tak strašně laciná a nezáživná. A historka s kondomem? To je bohužel styl pravidelná rubrika vtip Blesku. Tu nevinnost by určitě šlo podat i sofistikovaněji. (25.03.2018)