Zahradnictví: Nápadník

Romantická komedie pelíškovského střihu? To ani omylem. A nejsem si úplně jistý, zda je to dobře nebo špatně. Od obojího asi trošku. Na jednu stranu je asi fakt, že film (stále ještě) z období 50 let (film se odehrává dva roky po událostech Maďarsku tedy někdy v období 1958-59) by coby ryzí komedie vyzníval asi divně. Zvláště když navazuje na rodinné události v Jindřichově rodině z předchozích filmů. Na druhou stranu těch spíše vážných momentů je ve filmů opravdu hodně, takže ani nevím, zda v mém celkovém vnímání tohoto filmu lze vlastně ještě hovořit o komedii (i když vtipné momenty tu rozhodně jsou). Jsme tu totiž jednak svědky, skoro bych řekl, psychologického dramatu o vztahu tyranského otce Jindřicha s téměř dospělou dcerou a zároveň můžeme sledovat, jak tyto události oživují "staré rány" komplikovaného vztahu Jindřicha a jeho ženy. A aby toho nebylo málo, jsme konfrontováni i s fízláckými metodami komunistické tajné policie. Na jednu "romantickou komedii", jak byl film avizován, trošku moc. Zkrátka a dobře jestli mé očekávání bylo u předchozích filmů cyklu Zahradnictví zcela naplněno, tady tomu tak úplně není. Možná to přitom hodně souvisí s tím, že mi zde postava Jindřicha svým chováním připadala neskutečně protivná (až odpudivá) a nějak mi to nesedělo s tím, kým byl dotyčný o deset let později v Pelíškách. A není to vůbec o hercích a o srovnání nesrovnatelného (Kodet versus Finger). Martin Finger mě obecně v této sérii přesvědčil, že je to moc dobrý herec. Spíš je to o tom, že mi přišlo, že to autoři filmu s tím vykreslením Jindřichova tyranského charakteru trošku přehnaly. V Dezertérovi se mi na této postavě líbilo jeho vlastenectví a antikomunismus. Zde byly zdůrazněny hlavně ty jeho negativní vlastnosti, což mi přišlo trošku škoda. "Pelíškovský" Jindřich se tak rozhodně nekoná. Pokud jde o ostatní postavy, přišlo mi, že tu žádná z nich nebyla nikterak blíže vykreslena, přičemž u řady z nich by se dalo hovořit, že jde tak vlastně spíš o takové bezejmenné "figurky". I když určitě to neplatí o obou Jindřichových dcerách. Z Anny Fialové, představitelky té starší, mám po zhlédnutí tohoto filmu pocit, že může jít o opravdu talentovanou (a přitom fakt krásnou) herečku. Vtipně pojata (i dobře zahraná) je i postava mladší (pěkně drzé) dcery Jindřišky. Jestli přitom něco platí pro všechny filmy této filmové série tak rozhodně to, že dětští herci se Hřebejkovi určitě povedly. A to rozhodně z mého pohledu není málo. (14.12.2017)

Nejlepší díl trilogie. Stále ale naprosto nekoherentní binec plný zbytečných scén, nevyřčených motivací, nepochopitelných postav a, v tradici této tvůrčí dvojice, šíleně nezvládnutých dialozích. K trilogii Zahradnictví mám dvě teorie proč vypadá, jak vypadá. K první mě táhnou mnohé očividné formální chyby, zejména ve střihu. Často se stříhá později než by mělo, občas zase dříve. Nezvládají se znázornit časové předěly. Zničehonic se mezi dvěma interiérovými scénami objeví záběr jak protagonisté jsou ve Stromovce, z kterého vůbec není poznat, co nám má vlastně říct. V takhle dobře zafinancovaném filmu bych nečekal, že se na kraji záběru objeví druhá kamera nebo, že si někdo nevšimne mikrofonu sjíždějícího do rámu. Z toho mám pocit, že Hřebejka to někdy v rané fázi reálně přestalo bavit a snažil se s tím strávit co nejméně času a čím déle produkce trvala, tím více byl myšlenkama jinde. Na postprodukci se pravděpodobně už vůbec nedostavoval. Druhé teorii nahrává ta určitá odlidštěnost, figurkovitost a neživost celé trilogie. Je docela dost možné, že za ní totiž stála umělá inteligence, do které jako referenční rámec byly nahrány všechny (VŠECHNY!) dosavadní Hřebejkovy filmy a na základě toho měla vytvořit vlastní film. Jsou tam ty snahy o poetické momenty, o absurdnost všednosti, je tam ta obžaloba lidské malosti, drobné odvahy, silná gesta, tragédie i smířlivost. Ale jakoby to bylo chladnokrevně seskládáno jenom na bází těchto buzzwordů. Přiblblá, leč sympaticky intimní scéna, kdy se dvojice dává po telefonu zase dohromady, je okamžitě zničena tím, že dívka musí vyběhnout z pošty a začít tančit v ulicích. Stejně přiblblá, ale potenciálně celkem roztomilá scéna, ve které celá rodina zjistí, že jejich dcera je ještě nevinná, protože bezelstně nafoukla prezervativ jako balónek, takže si s ním všichni úlevně pinkají, je degradována tím, že to musí být všechno řečeno nahlas. A teď mi ještě dochází - proč se s ním prve vlastně rozešla? Ježiši nebylo to doufám kvůli tomu, že se poté, co vyslechla tetinu historku, lekla, že může vagínou v sobě šprajcnout penis přítele, že ne? Ježkovy oči, teď když nad tim přemýšlím, tak to bylo kvůli tomu. Nééééé. (08.09.2022)

Těšila jsem se, že posledním dílem se celá série tak nějak ucelí, propojí s Pelíšky a jednotlivé filmy Zahradnictví vytvoří kompaktní celek. Nestalo se tak. Poslední díl je příjemná odpočinková komedie, kde za ženy září především Anna Fialová, naštěstí, když už je hlavní postava a jako partner oslňuje Ivan Lupták, tedy jeho postava, která je vytvořená jako prototyp dokonalého muže - partnera. Ale krom pár drobných pousmání nic víc, což je na komedii málo, napnutá jsem nebyla, takže drama taky ne a co se týče rodinnosti, jsem si jista, že půlka mé rodiny by nebyla schopna to dokoukat, ani kdyby je k obrazovce přikoval. (14.12.2018)

Je zajímavé tu číst názory různých, které se názorově různí snad u každého dílu trilogie Zahradnictví. Osobně mi tento díl kvalitativně nepřišel horší oproti druhému dílu. Dokonce bych řekl, že se motivy (absurditám a vymoženostem doby) dokonce i dost přibližuje Pelíškům. Jen ten vtip tu teda zatraceně chybí. Herecky je to nicméně skvělé. Česká herecká smetánka se tu vyblbla a Martin Finger navíc spolu s Aničkou Fialovou zazářili. (09.02.2022)

Třetí díl Zahradnictví rozvíjí dál především příběh Jindřichovy rodiny. Tentokrát je v popředí dění starší dcera Daniela a její svérázný tvrdohlavý tatík. Na půvabnou Annu Fialovou je příjemné pokoukání, činí se i její nápadník urostlý Ivan Lupták. Počáteční hravost graduje konfliktem mezi otcem a dcerou. Na tyto dvě postavy se soustředí nejvíce pozornosti, zbytek rodiny spíše dokresluje atmosféru, bratr Karel se opět jen mihne. Nijak se netajím, že nemám ráda kombinaci drama/komedie/romantický. Pokud drama, pak skutečně s napětím a gradující, jakmile se přidá komedie, žánr se příliš rozmělňuje. Romantickým filmům se vyhýbám úplně. Tady to bylo sice v míře snesitelné, ale právě na úkor gradace děje. Vznikl sice pohodový snímek, místy úsměvný, ale jaksi plochý, ne tak plastický a bohatý jako Pelíšky. Postavy jsou spíše načrtnuty, chybí jim živočišnost, nedočkáme se žádného překvapení nebo posunu v jednání. Asi nejvíc na frak dostávají ženské figury, Bedřiška s Elou jsou sice přítomné, ale děj příliš nerozvíjejí, z jejich života se nedovíme nic nového, Emilka zůstává spíše jako přívěšek svého muže (který je hodně silnou karikaturou, až jsem se bála, že mu z hlavy vyraší ostny). Největším zklamáním je pro mě Vilma. Když se podívám na Emilií Vašáryovou v Pelíškách, je to někdo naprosto jiný. Přitom to mohla být nejzajímavější ženská figura. To už se blíže figuře přiblížil Martin Finger, tam jsem byla ochotná uvěřit, že jde o mladší vydání otce Jindřišky. Je těžko nesrovnávat s divácky úspěšných filmem, který máme za ta léta už nakoukaný. Zdá se, že Petr Jarchovský s Janem Hřebejkem jsou sehraná dvojka, což je jejich silnou stránkou a zároveň jejich slabinou. Chtělo to nějaký dramaturgický zásah zvenčí, něco se dalo upravit dobrým střihem, některé scény byly zdlouhavé a samoúčelné. Celkový dojem nebyl špatný, ale někde uvnitř mi to říká "mohlo to být o dost lepší." (02.10.2018)