Matango: Útok houbových lidí

Skvělá hororová sonda nejen do psychologie lidí během výjimečné situace (zde nedostatek jídla na pustém ostrově), ale zejména a hlavně obraz japonské společnosti na začátku 60. let. Ať to zní sebevíc hloupě musím konstatovat, že ve své době velmi kontroverzní Matango, je rozhodně mnohem "hlubší" snímek než se zdá. Nehledě na různé sociální komentáře a kdoví co ještě, Matango má prostě povedenou atmosféru i po 47 letech. Strachy přivírat oči asi nebudete, protože jak to tak u starých hororů už bývá, mnoho scén dnešním pohledem působí spíš úsměvně. Fanoušci klasického hororu a sci-fi atmosféru přesto ocení (už jen ten smích, ach ten smích). Vygradovaný a na svou dobu dosti silný závěr je toho důkazem. Ode mě jednoznačně palec nahoru a doporučení pro všechny svobodomyslné (open-minded je to slovo o které se tu snažím) fanoušky klasického sci-fi/hororu. btw Ještě dodám, že jde o adaptaci hororové povídky The Voice in the Night (William Hope Hodgson) z roku 1907, tedy autora který mj. inspiroval i samotného H. P. Lovecrafta. (04.10.2010)

Kdyby si to nehrálo na psychologický film nebo naopak tu ta psychologie postav byla dotažená a pořádná, tak jsem z toho filmu nadšený a nemám problém mu dát plný počet. Takhle ten problém mám, ačkoli nad přidáním té jedné hvězdičky pořád přemýšlím a možná to po dopsání komentáře změním. Jinak totiž Matangu nemám co vytýkat. Atmosféru a napětí to buduje sice pomalu, ale dost funkčně a kromě trošku utahané třetí čtvrtiny nemůžu říct, že bych se u toho jakkoli nudil. Postavy jsou docela sympatické, na ostrově se snaží přežívat celkem logicky a ani se moc nechovají jako pitomci, což taky cením. Natočené je to taky docela dobře. A hlavně se mi líbil ten úžasně ujetý příběh, který sice pořádně vyvrcholí až v závěrečných 15 minutách, ale nutno uznat, že jsou fakt hodně povedené. Včetně závěrů, který má takové zvláštní vyznění, které jsem u žádného hororu snad ještě nikdy neviděl. Navíc na dobu vzniku to vypadá docela dobře i vizuálně, včetně všech těch houbových kostýmů a masek, které do toho námětu svojí ujetostí taktéž slušně zapadaly. Na docela dost silné čtyři to vidím určitě, ale na ten plný počet zatím ne. Třeba až se mi to rozleží v hlavě tak ho dám, ale zatím to na něj opravdu nevidím. Každopádně mě to dost mile překvapilo. Silné 4* (02.05.2021)

Problém tohoto filmu tkví v jeho rozpolcenosti. Na jednu stranu nabízí Iširó Honda klasickou blbinu s monstry (která jsou tradičně nápaditá a originální, tentokrát dokonce snová až kouzelná), na stranu druhou se ale pokouší o propracovanější psychologii postav a těm věnuje o mnoho více času než monstrům. Navíc se mu to ani moc nedaří. Film je to ale bezesporu zajímavý, hororových prvků sice neobsahuje mnoho (jeden uprostřed filmu, kdy se houbový člověk ukazuje jen v náznacích a pak na konci filmu). Ocenil bych také poměrně silný konec v blázinci, který jsem po vyčerpávající nudě na ostrově vůbec nečekal. Hondovi ale stejně nejvíc sednou klasické kaiju filmy, s tím se prostě nedá nic dělat. (20.01.2015)

Príklad, že Iširó Honda vedel vzbudiť hrôzy aj na menšej škále, ako boli jeho ,,kaiju,, projekty. Nepotreboval ku tomu nadrozmerné monštrá ničiace Japonsko, spokojil sa s vytvorením hutnej atmosféry ( podporovanej vynikajúcim dizajnom štúdiovej scény ) a hororových scén. Teda niečo, čo chýbalo rovnako ,,menšiemu,, snímku HALF HUMAN z roku 1955. Honda ( väčšinou ) vedel. (25.03.2017)

Do příjezdu na ostrov poměrně nezvládnutý úvod, upocené seznámení se s postavami... myslím, že se úplně dalo vynechat. Naopak od příjezdu fantastická atmosféra "hlavně nezešílet", podmalovaná velmi zneklidňující hudbou... Postupné ukázání, za jakou hranicí lidi rezignují sami na sebe... P.S. a fakt mě neprudí, že triky nebyly "realistické", protože byly úplně surrealistické, zcela v souladu se záměrem. (02.02.2012)