Záhada Silver Lake

Zábavný moderní film-noir podvratně si pohrávající s divákem a jeho snahou interpretovat skryté významy, které možná ani interpretovat nelze. Talentovaný David Robert Mitchell vypráví popkulturními odkazy nabitou odyseu směřující do slepé uličky, v mnoha scénách přitom silně cituje Alfreda Hitchcocka a osidluje tajuplné prostředí Los Angeles velkým množstvím bizarních postav. Andrew Garfield schopně nese nelehký příběh na svých bedrech a velmi dobře baví. Já bych tu hravou báchorku Mitchellovi klidně ještě další hodinu žral. [Sitges 2018] (22.10.2018)

Záhada Silver Lake je jako kombinace Donnieho Darka, Mulholland Drive a Čínské čtvrti. Sam (Andrew Garfield) pátrá po zmizelé sousedce (Riley Keough) a zjišťuje, že Los Angeles je divné a prohnilé město, pod jehož povrchem se odehrávají úchylné a smysl nedávající neplechy. Do mixu přidejte mnoho popkulturních referencí a jen tak mimochodem také poctu klasické éře Hollywoodu doprovázenou parádním soundtrackem. Připravte se na dlouhou cestu, která je schizofrenní v tom smyslu, že vás bude na jednu stranu zajímat, co se stane dál, ale zároveň budete frustrovaní, protože si jednotlivé příběhové nitky nebudete schopni pospojovat dohromady. Milovníci konspiračních teorií se podívají povinně. (09.03.2024)

Ze začátku skvěle nastavená atmosféra a postavy. Postupně se ovšem celý příběh prapodivně rozplizne, bortí a je až nesnesitelně přeplácaný motivy a těžkými myšlenkami. Na konci pak nezbyde nic jiného, než nefungující pomíchaná kaše. Škoda. Vypadalo to tak nadějně. Alespoň vás baví Silver Lake sledovat. (12.12.2018)

Film je zbytečně zdlouhavý mindfuck o tom jak bohatí lidé kontrolují celou společnost a rozkazují skrze skryté zprávy, vyskytující se takřka ve všem. Náš hlavní hrdina je prostý člověk co se shodou okolností do této bubliny snaží proniknout, aby zachránil dívku, kterou ani nezná a vlastně ji pouze jednou šmíroval polonahou z balkónu. Mohu pochválit akorát kameru, ale jinak to celé stojí za starou bačkoru, neboť je to zdlouhavé a nudné. Ani konečné vyvrcholení mi moc uspokojení nepřineslo, jelikož veškeré předchozí snažení bylo zbytečné a film se od začátku až do konce ani nikam neposune. Nemohu říct, že bych si ty 2 hodiny a 20 minut užil a vlastně je docela obdivuhodné, že jsem to vůbec dokoukal až do konce. Sledování zpětně nelituji, ale divnější film jsem pravděpodobně nikdy neviděl. A to jsem shlédl i Kulky Spravedlnosti, Sbrský Film a Rubber. PS: Paradoxně si s odstupem času z celého filmu pamatuju jen tu jebačku na začátku. To vypovídá o zajímavosti celé poselství. (01.10.2021)

Hobo´s ///. Mulholland Drive 2018 aneb WTF³, které pěkných pár dekád bude podněcovat diskuze, analýzy kde čeho a pozpátku přehrávané zpomalené zvukové záznamy sousedčina papoucha. Jenže oproti obdobným samoúčelným onanistickým mindfuckovým neuchopitelným divnostem pro divnosti, má tahle jednu nepřekonatelnou výhodu, která ji řadí po bok výše zmíněné nejlepší lynchoviny či Donnie Darka. Funguje totiž sama o sobě, bez jakéhokoli divákova snažení o objevení zašifrovaného významu všehomíra, čistě jako filmařsky majstrštykově vypiplaná hypnoticky podmanivá výprava do hlubin fantazijního šílenství/zdvižený prostředníček všem(u). Kdybyste i tak chtěli mermomocí vědět, o čem že to sakra je, asi bych vám řekl "(ne)perfektnost + huličská komedie + paranoidní schizofrenie + Henry: Portrét vraha = pocta klasickému Hollywoodu a noiru", ale mnohem (jakože mnohem) výstižnější by bylo prostě jen zaštěkat... Čili vrrr, haf, haf! (05.10.2018)