Záhada Silver Lake

Hodně fandím Garfieldovi, jak se mu podařilo restartovat kariéru. Poklad pod Stříbrným jezerem je jeden z těch filmů, co většinu lidí uspí po půl hodině, ale já si semtam takovéhle podivnosti rád dám. Kéž by takových mysteriózních filmů vznikalo mnohem více, málokdo je ale dokáže takhle krásně prokreslit, dřív to točil Lynch (dokonalé dvojkombo s Mullholland drive). (26.01.2019)

„HU-HU-HU,“ zatrylkovala podrážděně Sobí žena a sudokopytem si výhružně načechrala bobra, „nech mě, kurva, být, nebo tě žahnu!“ „Ježíši Hipstre!!!“ vyjekl zděšeně Smrdící dement a strachy freneticky zamasturboval, „já tomu jen chtěl přijít na endoprotézu, není přeci nutné úchylovat se hned k násilí!“ Hrozící roztržka vytrhla z letargie do té doby zasněně do dáli hledící Akutní zánět metonymie, ten moudře pokýval hnisavým abscesem a s důrazem na poslední slabiky jednotlivých slov zkušeně procedil přes furunkl: „Věděl jsi, Smrdící demente, že když sežereš vymotanou videokazetu, vysereš posléze dvouhodinovou generační zpověď dekadentně pokřivené popkultury, natočenou pozpátku, napřeskáčku a dabovanou klky???!!! Píšou to zcela jasně na každém balení Metadonu! Ale vždycky můžeš říct, že sis jen dělal narkosrandu.“ „Když ti právě není hej, děvku z Bible opíchej!“ rozverně zapěl do Zánětova bublání kdesi v pozadí sbor Nevěstek Kristových starý reklamní slogan pořád tolik populární eskortní služby Bitch boží, načež z nedalekého brlohu bezdomovců jako příznačná ozvěna vztekle zaštěkala na vodítku uvázaná Vcelku píchatelná blondýna. Smrdící dement si zrovna zasmušile leštil hovna na botách kolem právě probíhající čivavou, když tu náhle se vymrštil do pozoru, po tváři se mu rozlil blahoslavený výraz retarda, konečně pochopivšího, že müsli nelze srkat nosem, a hysterickou fistulí zaječel: „Už to mám!!! Tajuplná mapa v cereáliích celou tu dobu říká, že konzumerizmus je zmrd civilizace a opravdovou lásku najdeš teprve až mezi povislými kozami! A to znamená jít neprodleně rozkopat mesiášovi ten jeho samolibě bohorovný xicht.“ *** Tak nám další holyúdské smažce zařehtaly alegorické vozy, kompulzivně zatoužila vykřičet do světa své narkomanské přetlaky a ukázat, jaká je mistryně v nadívání hoven samoúčelnými a z kontextu vytrženými metasporami. Tudíž si to přifetovala s rádoby myslomrdem, který vypadá, jako by Lynč po lobotomii análně zprznil retardovaného Giliena podle Aronofského (zcela příčetného) scénáře, a proti jehož zjevné nosné tezi „Popkultura je naplněním ambicí hrstky vyvolených“ bych se rád na tomto místě yntelechtuálně ohradil kultivovaným konstatováním, že „Popkultura je davová debilita při slaboduchém stádovém uctívání hrstky neumětelských obrkokotů, co si stejně tak nevidí na špičku čuráka“. Nejhorší na téhle všehopusté sračcce pro ty tolik hloupavé umaštěné hipsterské ufony je to, že poměrně slušná exekuce nutí i soudného diváka přes dvě hodiny čumět do žumpy v naději, že něco kloudného vyplave na hladinu. Ani hovno! Hovno na Stříbrném jezeře. (18.12.2018)

Na Silver Lake sa mi naozaj skvelo pozeralo a záhadnú atmosféru som si plnými dúškami užíval, ale režisérova "samohona" vo mne nič nezanechala. I keď snímka odkazuje na mnohé, dokopy viac-menej nedáva žiaden zmysel a hľadať ho by bola rovnaká strata času ako pátranie po Sarah. Napriek tomu s prižmúrením oka hodnotím štyrmi slabšími hviezdami. (19.01.2019)

Vzhledem k tomu, že kdysi jsem matlal scénář k něčemu podobnému, tak lze říct, že by ten film měl mluvit mojí řečí, leč přesně v tomto aspektu se s Mitchellem strašně míjím. Hlavně tím, jak se film neustále snaží vytvořit onu surreálnou atmosféru metačasu, kterou ale permanentně nabourává neustálýma konkrétníma pastišema a citacema, které jdou až do takových extrémů, že se využívají jako pozadí malovaná plátna. Přesto si nedokázal vyřvat natáčení na film, takže sledujeme sebevědomé odkazy na noirové postupy v nehezkému a neodpouštějícím digitálu, kde pramalý rozpočet (8 a půl mega) vynikne několikanásobně hůř. Ve světě, kde existuje Inherent Vice, Brick nebo David Lynch nemá cenu Under the Silver Lake brát vůbec v potaz. (13.03.2019)

Už dlouuuho mi žádný film nezůstal tak dlouho v hlavě jako tento. A pořád nad ním přemýšlím. Podle mne to Mitchell pojal zcela geniálně. Na rozdíl od Lynche, kdy člověk na konci často neví co si myslet tu schválně divákovi naservíroval kompletní vysvětlení všeho. Všech těch divností, kterými je film prošpikován a kterým nevěří nejen divák, ale sám hrdina... Jako když matematik vysvětluje žákovi příklad a upozorňuje ho kdy se mění znaménka a proč. Ale krom toho také ještě natočil dějově velmi zajímavý film plný opravdu krásných žen a se skvělým soundtrackem. Riley Keough bych asi také druhý den hledal a kdo tvrdí že ne, lže jako když tiskne ! :-). To ale není vše, Mitchell udělal ještě jednu věc. Vyseknout parádní poklonu starému Hollywoodu a kupodivu na to na rozdíl od posledního filmu Tarantina, který se o to také snažil nespotřeboval desetiletý státní rozpočet Zimbabwe. Tohle jsem si fakt užil! Dávám za 5 psích pamlsků! * * * * * (27.08.2020)