Zjizvená srdce

141 minut je docela slušná divočina na příběh o klukovi, který se celý film válí na lůžku v rumunském sanatoriu a předvádí tu bolest. Na druhou stranu to tu režisér Radu Jude natočil opravdu originálně. Obrazově film vypiplal podobně jako Wes Anderson v Grandhotelu Budapešť. To porovnání je opravdu trefné. Řada statických scén, které jsou zaměřené na hlavního protagonistu a někde v pořadí někdo skučí bolestí jsou nezapomenutelné, ale pořád jsem měl pocit, že tomu všemu chybí nějaký slušnější nádech absurdity, kterou tu krutou předválečnou satiru dokáže zjemnit. I tak hodně dobré, zajímavé, originální a nápadité. Až po filmu jsem zjistil, že Max Blecher byl žijícím spisovatelem a celý ten námět u mě získal na větším respektu. (18.12.2017)

Vzhľadom na tému som vôbec nečakal, že to bude mať taký nádych satiry a bude to celé pôsobiť doslova tragikomicky (hoci v reálnej podstate je to celé tragické). Nie som sám, komu tento štýl pripomenul tvorbu Wesa Andersona, ktorého ja až tak nežeriem, takže ani toto nebol až tak môj šálok kávy. Každopádne, príbeh mal napriek svojmu statickému "čaru" čo povedať a mnohé scénky a dialógy boli absolútne trefné. A samozrejme, nedá mi nespomenúť dobové medailóny o vtedajšej kultúrno-spoločenskej situácií - tie boli miestami lepšie ako film samotný. 3* (10.05.2022)

Zde na čsfd zmíněné paralely s líbivou poetikou Wese Andersona jsou nepřípadné a zavádějící. Kritické komentáře zabývající se i historickými souvislostmi: https://www.slantmagazine.com/film/scarred-hearts/ https://variety.com/2016/film/reviews/scarred-hearts-review-inimi-cicatrizate-1201836757/ 90%. (18.04.2019)

Kdybych chtěl použít efektní přirovnání, řekl bych, že je to jako kdyby Smrt pana Lazaresca natočil Wes Anderson. Grandhotel Sanatorium prostě. Je to zjednodušující, ale částečně to fakt sedí. A nejde jenom o akademický formát, případně puntičkářskou práci s aranžováním mizanscény nebo zvláštní tragikomický tón. Stejně jako Anderson, i Jude tady vytváří pohlcující svět, v tomto případě složený z archaických léčebných procedur, ale hlavně odkazů k politické situaci konce 30. let (postupující fašizace nejen Německa) a dobovému umění. Takže pochopitelně nejde jen o ta "zjizvená těla" v sádrových tubusech, ale vůbec o obraz zjizvené Evropy, která se nezadržitelně blíží ke katastrofě a v tu chvíli není jasné, jestli to dokáže přežít, nebo ne. Líbila se mi nápaditá práce s postupy němého / raně zvukového filmu, jejichž úloha/důvod pro užití se tu ale mění. Jude si při inscenování statických záběrů často pomáhá zrcadly, ale ne proto, že by bylo moc náročné hýbat s kamerou (jako ve 20./30. letech), ale protože protagonista je po drtivou většinu filmu ležák. Mezititulky na rozdíl od němého filmu nezprostředkovávají dialogy nebo důležité dějové informace, ale prostřednictvím Blecherových útržkovitých zápisků spíš děj komentují, dodávají mu další rovinu. Líbila se mi citace Dreyerova Vampyra. Formálně rozhodně nejvýraznější z rumunských filmů posledních let, doporučuju neminout. (26.03.2017)

„Říká se, že otevřený absces jsou dveře otevřené smrti.“ - „To říkají doktoři?“ - „Ne, pověrčiví pacienti. Jako staré báby!“ Jen, aby se tyhle dveře opravdu neotevřely…Byl jsem zvědavý, co si pro mě Radu Jude po Smolném pichu a Aferim! připravil tentokrát, a zas šlo o jinou podívanou. A z mého pohledu i divácky nejvíc stravitelnou. Jistě, stopáž je možná až moc luxusní, a také tu chyběl strhující děj či svižné tempo, ale o tohle snímku jde. Aby se divák zastavil a pokusil se i pomocí krátkých zápisků hlavního hrdiny, kterými je děj prokládán, zprostředkovaně pocítit to, co on, zamyslet se nad jeho postřehy. Sice mi to Emanuel místy trochu komplikoval svým nezodpovědným chováním, ale v jeho stavu se dalo leccos pochopit. Naděje je totiž tak lákavá. Bohužel ale realita, v které se jeden pacient na smrtelné posteli nečekaně zotaví, a naopak druhý, co vypadá, že už se brzy uzdraví, najednou zemře, je neúprosná…Za mě to budou slušné 4*. „Život člověka patří červům stejně jako jeho tělo. Končí ve stejném zápachu jako všechny hezké chvíle, co prožil.“ (04.09.2024)