Poslední rodina

Dlouhá první polovina vybízí film nedokoukat. Jakási nudná, nehumorná humoriáda o ujeté rodině, která zdánlivě nikam nesměřuje, jen se vyvíjí pomalu a zásadně nelogicky. Někdy v polovině se všechno láme, a už jsem od toho nedokáízal vstát. Protože neznám ony "skutečné události", závěr pro mne byl naprosto neočekávaný. (01.11.2021)

Jeden by - vcelku logicky - předpokládal, že uvidí sice kontroverzní, leč v první řadě ŽIVOTOPISNÝ snímek o umělci ... případně o umělci a jeho rodině. Ovšem ve skutečnosti se dočká poněkud morbidního pojednání o rodině, která není první ani poslední, nýbrž dosti nestandardně vykolejená, přičemž hlavní hrdina = jeden z jejích lehce vyšinutých členů se živí (a bez problémů uživí) malováním převážně depresivních obrazů - takových, jaké bych ve svém bytě absolutně nesnesla, poněvadž by ze mě spolehlivě vysály veškerou vnitřní energii i pracně vydobytý, alespoň částečně pozitivní přístup k životu. Jeho syn není mentálně zcela v pořádku, ale rodina to v podstatě ignoruje. V mezích norem jsou jeho matka i tchyně, ale kvůli vysokému věku mají co dělat samy se sebou a těžko mohou cokoli z rodinných stereotypů a vzorců chování ovlivnit. Jako jednoznačně stmelující článek vystupuje jeho žena, jenomže je dosti deprimující sledovat, kterak dennodenně valí do kopce po Sisyfově způsobu přetěžký balvan ... bez sebemenší naděje na úspěch ... odevzdaná osudu ... v bezbřehé toleranci ke svému synovi - i ke svému manželovi a jeho vlezlé, neodbytné a naprosto NESNESITELNÉ kameře. A snímek sám ? Jde na ruku šílenství a umírání, doslova se vyžívá v odvrácených stránkách života, jakoby ho nic jiného nezajímalo ... a přitom se snaží všechny přesvědčit, že právě v JEHO náhledu na svět - především na SOCIALISTICKÝ svět - spočívá to pravé filmové umění. Negace a frustrace z něj přímo odkapává a - nemůžu si pomoct - ve skutečnosti nemá vůbec nic společného se společenským řádem ani s politickou situací. Nevím, kolik metrů čtverečných obytné plochy má k dispozici průměrný občan dnes, ale jsem přesvědčená, že jde primárně o ne zcela uspokojivě vyobrazené privátní problémy jedné rodiny. (14.10.2021)

Polský počin o tom, že mít debilního syna je vždy na škodu. Film svým způsobem parafrázuje universum Harryho Pottera, kde je Ronald Weasley stejně tupý, avšak má vlivné přátele, a proto je z obliga. Nutno ocenit jisté jadrné momenty typu "nepostavil se mi penis", které v kontrastu s hlavní dějovou linkou dávají smysl jako Gordon Ramsey kupující pravý tuzemský rum. (17.10.2017)

Přiznám se, že mě ten film zpočátku nebavil a musel jsem se hodně nutit do toho, abych se na něj soustředil. Pak si mě ale postupně získával a přibližně někde od prvního pohřbu mě to pohltilo; samotný šokující závěr mě pak rozerval na cucky (dílo Zdzisława Beksińského i jeho životní osudy mi byly až do zhlédnutí tohoto filmu neznámé). Skutečně výjimečně dobrý film, který mě uzemnil svými filmařskými kvalitami - Matuszynski je bez debat obrovský talent a Poslední rodina je rozhodně zázračný debut. Velmi silný, dojemný a působivý film, který budu z hlavy dostávat velmi dlouho. Mimochodem při sledování jsem si mnohokrát vzpomněl na můj oblíbený film Amatér, který je zajímavé s Poslední rodinou porovnat. (21.11.2016)

Takýto filmový zážitok a podmanivú, sugestívnu atmosféru dokáže ponúknuť len veľmi málo filmov. Niečo nezabudnuteľné, nepopísateľné, ochromujúce všetky zmysly diváka. Sedel som ako prikovaný, neschopný ničoho, len sledovať majstrovsky naturálne spracovanú drámu jednej rodiny, ktorá trvala cca 28 rokov. Nuž, nie nadarmo sa hovorí, že tie najlepšie príbehy píše sám život. A ten koniec páni.... ten koniec bol totálne zdrcujúci, zarezal do môjho vnútra ako nôž do masla. Pre mňa preto ide o jednoznačne ten najlepší poľský film a poľská kinematografia opäť raz potvrdila, že v našom stredoeurópskom regióne nemá žiadnu konkurenciu. (27.02.2017)