Poslední rodina

Nebyl jsem schopen se naladit na styl, kterým je film pojat. Předpokládal jsem, že záměr byl takový, že syrovost výrazových prostředků má zprostředkovávat marast komunismu a tragédii rodiny Beksińskych. To se částečně povedlo naznačit na úplném začátku záběry na sídliště. Pak ale jakoby se film od historického kontextu zcela oprostil a všemu dominovala postava Tomáše, která byla všechno jen ne syrově depresivní. Nedovedl mě přesvědčit o tom, že je zmítaný depresí a trpí, ale byl pro mě spíš odporným spratkem neschopným základní socializace a sebeovládání, chovajícím se jak pětileté dítě. Všechnu jeho případnou bolest a deprese naprosto přebilo jeho odporné vystupování a nedovolilo mi ho chápat jako někoho, s kým bych měl mít soucit. Rodina jeho výlevům jen nečinně přiblíží a bere je jako běžnou věc. Jediný, kdo se zdá, že ve filmu trpí, je jeho matka, ale i ta spíš jen v náznacích, nepřítomnými pohledy a jedním uroněním slzy. Otci jako by bylo všechno naprosto jedno a k tragédii přistupuje s pokrčenými rameny a poněkud zvláštním optimismem. Kde se má v takovém pojetí vzít to drama? Kde je ta bolest, kterou bych měl cítit? Dál jsem nepochopil, jaký měla mít smysl dějová linka s Dmochowským? A co proboha to letadlo? To bylo už naprosto random! Proč? Proč to v tom filmu je? Co se tím mělo divákovi sdělit víc než představit historický fakt o Tomášovi a nehodě? A co ten dialog s letuškou o numeroložce? To už bylo úplně mimo mísu. Prostě to šlo naprosto a totálně mimo mě a nudil jsem se od začátku až do samého konce. (24.05.2017)

Polskou kinematografii mám ráda, ale snímek Poslední rodina mi úplně nesedl. Tragické příběhy mě obvykle dojímají, jenže filmové zpracování osudů rodiny Beksińských je po většinu času chladně bezemoční. Moje pocity jsou natolik rozporuplné, že nemohu hodnotit lépe než třemi hvězdičkami. I když závěrečná titulková píseň mě docela sejmula, za tu bych dala klidně pět hvězdiček. (60%) (05.11.2021)

Film se mi těžko hodnotí, protože jde o skutečné události. Celkem obyčejná rodina. Navenek citově chladný otec, o to víc citlivá matka a psychicky labilní syn. První hodinu jsem protrpěla, nic mě nezaujalo. Ani deprese nebyly depresivní, spíše otravné. Druhá hodina dtto, až na ten konec. Pocity svobody-nesvobody jsem z filmu nezaznamenala, atmosféra a široké obzory mě míjely. Hodnotím průměrem, vzhledem k tomu, že se příběh opravdu stal. Jinak bych dala (mnohem) méně. (28.03.2017)

Prakticky bez chyby, ale jednu predsa len by som tejto snímke, ktorá mi vyrazila vo finále dych, vytkol: mňa neuveriteľne serie, ked' sedemdesiatročný chlap hrá o 20 rokov mladšieho. Nielenže to vidieť na každom jeho pohybe, ale to bije ukrutne do očí, až to bolí! P.S. Dawid Ogrodnik na konci filmu vypadá ako taký poľský Hunter. S. Thompson! (11.02.2017)

Opravdu hodně dlouho se mi nestalo, abych po závěrečné scéně tak strašně vnímal ticho v celém kinosále. Nedutal jsem, jen tupě čuměl do plátna a přemýšlel nad tím, co jsem to vlastně viděl za tragický rodinný příběh. A i když jsem tušil po půlce filmu, kam tenhle film směřuje, vůbec mě nenapadlo, že to skončí až tak, jak to skončilo. O to více mě celý tento film uzemnil, když jsem Zdzisława Beksińského začal hledat na internetech. A Vám také doporučuji googlovat až po shlédnutí...pro lepší fillmový zážitek! Naprosto dokonalá filmařina, která se k divákovi dostává hodně pomalu skrz těžké postavy, kde ani jedna není vysloveně k zulíbání, ale každá má v sobě určitá pozitiva a negativa, nad kterými neustále přemýšlíte. Zároveň si ale myslím, že na podobný film asi jen tak nezapomenu. Když Vás překvapí film, od kterého nevíte, co čekat a ještě ten film vypráví příběh o postavě, kterou jste do té doby vůbec neznali, tak vězte, že Vás to sejme stejně tak, jako to sejmulo mě. Švýcarský umělec Giger jednou o Zdzislawovi řekl, že jeho obrazy jsou něco, co v životě neviděl. Věřím, že tento film je na tom stejně. Podobný filmový zážitek jsem totiž ještě nezažil. Klobouk dolů a díky 3Kinu za uvedení tak silného příběhu. Nemám slov... (06.11.2016)