Dům z písku a mlhy

“Ta žena si sem přišla vzít život. Pomůžeme jí. Synu, je to ptáče. Poraněné. Tvůj děda říkával, že když ti do domu vletí pták, je to anděl. Jeho přítomnost je požehnáním. Americké drama se sugestivní hudbou, jak má být. Dokonale hrající na nejskrytější struny divákových emocí, mozkomorsky vysávající jeho city až z nejhlubších skrytů duše. Hodná, vyléčená alkoholička, která vinou úřední chyby přišla o dům, na nějž se její milovaný otec třicet let dřel. Neméně kladný bývalý iránský generál a jeho žena a syn, ctící rodinu jako hodnotu nejvyšší a stavějící se stupňovanému nátlaku rázně, ale slušně, za všech okolností. To celé vyšponované do krajnosti pohledem do hlavně revolveru pomýleného amerického policisty, dříve vzorného otce rodiny a vynikajícího školitele, jemuž díky vzdávájí jeho studenti i na ulici v situaci víc než kritické. Všechno přeexponované, všechno přehnané. Filmu se rozhodně nedá upřít, že přes počáteční rozvláčnost se ke konci začíná dramatická linka výborně stupňovat a udržuje diváka v napětí až do samého konce. Nedá se filmu upřít, že vám nakonec řekne to, co máte vědět od začátku. Ne dům, ale lidé, kteří vás mají rádi, to je jistota. Když o ně přijdete, žádný majetek vám tuhle ránu nezacelí... “Tohle není můj dům..." Filmová výzva 2015 – filmy, doporučené uživatelem kajda.l (17.09.2015)

,,JSTE KATHY NICOL? JE TO VÁŠ DŮM?“..... Režisér V.Perelman pomaličku rozehrává psychologické drama, na jehož konci vím, že tento žánr asi nebude pro mě to pravé ořechové. Na základě vykreslení vztahů mezi jednotlivými postavami (plukovník - rodina, Kathy - plukovník (dům), Kathy - policista) se odehrává příběh, na jehož konci se nabízí otázka, za jakou cenu jste ochotni bránit svůj majetek a co všechno se musí stát, aby jste pronesli tu poslední větu - ,,proboha to jsem nechtěl(a)". Výborné herecké výkony J.Connely a hlavně B.Kingsley, zajímavý, nevtíravý hudební doprovod, ale ..... ,,NE, TO NENÍ MŮJ DŮM!!“..... (09.07.2006)

Výborná výchozí situace a perfektně napsané ústřední postavy jsou hlavní devizou scénáře, který se ovšem nakonec stává i zřejmě jedinou slabinou filmu. Jennifer Connelly a Ben Kingsley totiž předvádějí bezchybné herecké výkony, režisér má cit pro atmosféru, dokonalé jsou i hudba a kamera, filmu samotnému k tomu ale pořád kousek chybí. (17.05.2011)

Podľa námetu som očakával, že zažijem niečo na spôsob antickej drámy s jej osudovou neodvratnosťou. Nezažil som. Z pochvalných vyjadrení na adresu Jennifer Connely som očakával herecký zážitok. Nedočkal som sa. Jennifer mi pripomínala postavu z reklamy na Visin. Do úst jej vložili výroky, ktoré urobili jej postavu (spoločne s tým čudným policajtom) nedôveryhodnou. A tak z celého vykonštruovaného filmu ma zaujal iba výborný Ben Kinsley a viacero dobre vybraných záberov kamery. (20.01.2011)

Jeden z nejlepších dramatických snímků, které jsem kdy viděl, a u něhož jsem minimálně pětkrát přemýšlel nad tím, kam ho zařadit do TOP 10, má jednu z mého pohledu podstatnou vadu. Tou je dost podivný konec, kdy se chování několika charakterů promění tak nepochopitelným způsobem, že jsem to prostě nerozdýchal. Názor si musí udělat každý sám, a já nepochybuji, že snímek jako tento si najde tisíce milujících fanoušků, ovšem já se v jeho závěru nestačil divit. Přišlo mi, že inteligence postav si vzala deset minut dovolenou (že by důsledek nervového vypětí všech zůčastněných?), a Perelman najednou neví, jak to celé zakončit. JENŽE. Jak jsem podotknul, žádné jiné nedostatky nenacházím. Film je to bezvadně natočený, s nezapomenutelnými hereckými výkony, a tunami silných momentů. Na Bena Kingsleyho jako tvrdošíjného, ortodoxního arabáka nikdy nezapomenu, a Jenn Connelly se mi svými nebeskými rtíky konečně nastálo přisála k srdíčku. Herečku jsem si tímto snímkem totálně zamiloval, a jsem jí tak okouzlen, až tomu sám nerozumím :-). Connelly má dar jednoho z nejkrásnějších a nejsmyslnějších obličejů Hollywoodu, to nelze přehlédnout. Ale zpět k filmu samotnému: neudělení maximálního hodnocení mne bolí o to více, že jsem byl schopen se rozplakat hned při úvodní scéně, a během dalších 100 minut to nebylo naposledy. Je to doják, ale ne prachsprostý a ne útočící. Takže jak říkám, snad to vyjde příště, protože až na poslední dvacetiminutovku jsem nadmíru spokojen. (26.10.2009)