Dům z písku a mlhy

“Ta žena si sem přišla vzít život. Pomůžeme jí. Synu, je to ptáče. Poraněné. Tvůj děda říkával, že když ti do domu vletí pták, je to anděl. Jeho přítomnost je požehnáním. Americké drama se sugestivní hudbou, jak má být. Dokonale hrající na nejskrytější struny divákových emocí, mozkomorsky vysávající jeho city až z nejhlubších skrytů duše. Hodná, vyléčená alkoholička, která vinou úřední chyby přišla o dům, na nějž se její milovaný otec třicet let dřel. Neméně kladný bývalý iránský generál a jeho žena a syn, ctící rodinu jako hodnotu nejvyšší a stavějící se stupňovanému nátlaku rázně, ale slušně, za všech okolností. To celé vyšponované do krajnosti pohledem do hlavně revolveru pomýleného amerického policisty, dříve vzorného otce rodiny a vynikajícího školitele, jemuž díky vzdávájí jeho studenti i na ulici v situaci víc než kritické. Všechno přeexponované, všechno přehnané. Filmu se rozhodně nedá upřít, že přes počáteční rozvláčnost se ke konci začíná dramatická linka výborně stupňovat a udržuje diváka v napětí až do samého konce. Nedá se filmu upřít, že vám nakonec řekne to, co máte vědět od začátku. Ne dům, ale lidé, kteří vás mají rádi, to je jistota. Když o ně přijdete, žádný majetek vám tuhle ránu nezacelí... “Tohle není můj dům..." Filmová výzva 2015 – filmy, doporučené uživatelem kajda.l (17.09.2015)

Poslední dobou mám samý 5* zážitky. Z nich byl ale tenhle nejmíň příjemnej. Ze začátku se zápletka jeví jednoduše, máme tu Jennifer, které zabaví dům a přirozeně chceme, aby ho dostala zpátky. Jennifer je přece Jennifer (mimochodem, hraje brilantně). Potom se objeví Ben a my pořád chceme, aby dům dostala zpátky Jennifer a plně chápeme její nenávist a zoufalství. Jenže brzy se dozvídáme, že ani Ben to neměl zrovna jednoduché, seznamujeme se s jeho rodinou (taky skvěle zahranou, jak manželka tak syn) a už v tom není tak úplně jasno, protože najednou chápeme i Benovo odhodlání a starosti. Do toho se přimotá Jennifeřin přítel, zprvu sympaťák, ale postupně se mi zamlouval míň a míň, navzdory tomu že tak jednal jen kvůli tomu, jak moc měl rád Jennifer. No a od jisté scény v autě, kde se střetne Ben s Jennifer a vezme jí k němu/ní domů se ten hořký snímek zvrhne v totální emoční peklo. Přiznávám se otevřeně, že takhle vycuclá jsem už dlouho nebyla. Film, co si vás nenápadně omotává kolem prstu, aby vás potom v závěru pěkně přiškrtil. (15.04.2011)

Zatraceně účiná deprese, která staví na precizně budovaném napětí - věrohodně zoufalé postavy, pomalá melancholická hudba a povedená kamera (o zajímavých kompozicích nemluvě). Závěrečná katarze je silná, na můj vkus ovšem příliš rychlá, což jí ubírá na věrohodnosti. Přesto jde o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, které jsem v roce 2004 viděl... (07.12.2005)

Tak musím se přiznat, že mě toto dílko velmi mile překvapilo. Velice pěkně stavěné drama, postupujíc k dramatickému vyvrcholení v čele s charismatickým Benem Kingsley na kterého je radost pohledět v každém filmovém políčku tohoto filmu. Mohu jen doporučit milovníkům kvalitních dramatických příběhů a ani stoupenci jiných žánrů se zde nemusí obávat zdlouhavých nebo jinak nudných scén. (26.04.2005)

65%. Slušní herci, Jennifer opět k sežrání, ale trochu mi to připomínalo to špatné z Butterfly effect, akorát že otočené naruby. Člověk pořád cítí, že vše spěje k nehezkému konci, ale tvůrci film pořád a dost zbytečně natahují a rozmělňují tak dalšími peripetiemi hutný feeling první poloviny. Být to o půl hodiny kratší, tak možná čtyři. (30.06.2004)