Svoboda pod nákladem

Každý, kdo byl někdy ve Vysokých Tatrách, zamiloval si tamní přírodu a majestátnost tohoto pohoří, potkal horské nosiče při vynášce a obdivoval, jak dokáží nést takovou zátěž a ještě si udržovat tempo, které mnohdy nemají ani někteří "nezatížení" turisté, dokáže patřičně ocenit i tento dokumentární počin Pavla Barabáše. Laco Kulangu jsem poznal osobně na jeho Skalnaté chatě, Petera Petrase zatial nie, ale jeho knihu Na chodníku chodník jsem již četl a byla neuvěřitelně čtivá. Touto odbočkou chci pouze poznamenat, že dva ze zde uvedených "herců" stojí za to. Když se Vysoké Tatry stanou vaši vášní a dostanou se vám do krve, budete se tam neustále vracet a každý obdobný počin vám udělá obrovskou radost, protože dokáže vaši mysl během chviličky přenést ze vzdálených míst do nejmenších velehor světa. (09.10.2018)

Tradično-netradičné tatranské remeslo, ktoré očisťuje dušu a šlachtí človeka. Nie je závislé od veku, potrebná je vôľa a vnútorná sila. Príbehy z nosenia ťažkých nákladov vo vysokohorskom tatranskom prostredí pôsobia ako balzam na dušu v jedinečnom Barabášovom spracovaní. Súzvuk hudby, obrazov, slov a ľudí s rešpektom k prírode. Nádherná kamera, vycibrené "pohyblivé obrázky", názov filmu pekne vystihuje jeho podstatu a zmysel. Film odkazuje modernému svetu a upriamuje pozornosť na celkom nemodernú profesiu. I napriek svojej staromódnosti má terapeutické a antistresové účinky. Pri Barabášovi nepíšem prvý krát slovo REŠPEKT k jeho námetom, myšlienkam a kinematografickému odkazu. (21.12.2016)

Velice zajímavý dokument o lidech, kteří nosí věci do vysokých nadmořských výšek. Není to jednoduché, většinou to chce velké sebezapření, gór při nedobrém počasí. Byli tací, kteří tam nechali život. Tomu se pak také věnuje sestřih každoročního "závodu". Tatry mám rád. Rád si každý rok dokážu, že něco zmůžu, ale ne přes moc. Jsou to krásné záběry, ale tohle "zaměstnání" je o něčem jiném, než jenom o kochání se přírodou. Je to životní poslání, životní cíl. Na jednu stranu tomu odhodlání moc rozumím, na stranu druhou vůbec ne. Ale všichni do jednoho mají můj obdiv. A tvůrce pan Barabáš, jsem rád, že někdo dokázal takovým způsobem vše ztvárnit. (29.12.2017)

Barabáš se tak trochu snaží o Obrazy starého světa v Tatrách s nosiči, kteří tam tak prostě žijí, ale nemá na to. Téma je sice zajímavé a neokoukané, ale moc se o něm divák nedozví a co se veškerých řečených mouder týče, často jsou to jinak řečené fráze stejné myšlenky, takže je to i na tu hodinovou stopáž docela chudé a časem až monotónní. Stojí za to to vidět pro originalitu tématu, krásné záběry Tater a pár vyloženě dobrodružných scén, které vždy to nepovedené umí povýšit, ale víc jak průměrné hodnocení to ode mě nedostane, když je to vlastně průměrný dokument. Sice bez mluvících hlav a ve stylu, který mám rád, ale fungujícím jen na půl plynu. 3* (03.05.2023)

Veľmi pekný dokument, Pavol Barabáš to inak ani nevie, čo dokument - to skvost. Vždy keď som v Tatrách a stretnem nejakého nosiča je to rešpekt. Či by som to ja zvládol? Áno, trúfol by som si, som pomerne zdatný, čo sa fyzičky týka, ale samozrejme to nejde naraz, chce to cvik . Ako sa z dokumentu dozviete je to vo svete už rarita, tí chlapi sú doslova "poslední mohykáni", nikde inde vo svete sa už toto veľmi nenosí. Zatiaľ naše kultúrne dedičstvo, ale dokedy to nikto nevie. Ostáva len dúfať, že čo najdlhšie. 80%. (01.01.2021)