Texaský masakr motorovou pilou

Nikdy jsem tomuto exploitation hororu nepřišel na chut. Pro mě je to slabota. Víc keců, než se to k něčemu dopracuje. Když jsem si ho nedávno pustil, zděsil jsem se hlavně toho, jak na tom zapracoval zub času. Jak to má pomalý rozjezd, a když se to rozjede, tak taky žádná sláva. Krev prakticky žádná, a to je řeč o exploitation subžánru, který na něčem takovém staví. Tady asi ani na umělou krev nebyly prostředky, a tak se celou dobu o slovo hlásí skoro až nuda. Napodruhé tento horor u mě prošel hlavně tím, že se snaží o syrové ztvárnění, a Tobe Hooper se ukázal v dobrém, ale nikoliv však nějak perfektním režijním světle. Na tu dobu docela hezké holky, ale dneska už to nemá čím šokovat. 60% (11.02.2011)

Při porcování lidí nemám příliš velký zájem být krájeným, krájícím ani tím, kdo krájení sleduje z bezpečného křesla v zamčeném domě se staženými okenicemi a nabitou brokovnicí v rukou. Zkrátka se neumím předpisově bát, takže mi většina hororů připadá směšně zábavných, ale tentokrát nebudu zastírat, že tato na koleni stlučená klasika obsahuje několik pasáží, nad kterými musí úchylovo srdce radostně zaplesat. (28.08.2014)

Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější. (06.10.2008)

Název je trochu zavádějící. Motorová pila tu hlavně vrčí, než řeže do živého, ale i přesto je to masakr pořádný a vskutku stylotvorný. Tato hororová lahůdka z poloviny sedmdesátých let - z časů, kdy se klasiky žánru nekopírovaly, ale naopak vznikaly - nabízí pořádnou porci všech přísad, které hororový gurmán vyžaduje. Je děsivá, krvavá, s hutnou atmosférou, která však i přes takřka dokumentární formu leckdy dostává až surrealistickou příchuť. Soukromou "kostnici" v čemsi jako "obýváku" oné vyvedené rodinky doplňuje bizarní přítomnost slepice v mrňavé klícce zavěšené ke stropu, retardovaný Leatherface se z fanatického zabijáka mění pod rákoskou člena své vypečené famílie v neškodného beránka s pisklavým hláskem... Pomyslným vrcholem je pak závěrečná večeře, jejíž absolutní zvrácenost nemá příliš obdob. Film spíš než na vyvražďovačkách sází na psychický nátlak, který v kombinaci s děsivou atmosférou vytváří napětí, které by se dalo měřit neé v giga-, ani tera-, ale minimálně petapascalech... :-) Je to prostě úchylné a obtížně napodobitelné... (20.05.2009)

„Proste to musíme robiť, aj keď sa nám to nepáči.“ Tobe Hooper, Leatherface, Kim Henkel, cintorín, bitúnok, večera, dedko cucajúci krv, kladivo, šofér kamiónu, metla, šéfkuchár... Kultová, ale neatraktívna, vyčerpávajúca a nepríjemná exploitation/hixploitation jazda o tom, že Texas je plný šialencov, kanibalov a šialených kanibalov. Nízky rozpočet mali až priveľmi nízky. Proste to vyzerá lacno a odpudzujúco. Paradoxne ale práve enormná nízkorozpočtovosť tomu dáva nezameniteľnú pachuť, príchuť, naturalizmus, živočíšnosť a i naliehavosť. Každopádne, nikdy som tomuto filmu neprišiel na chuť a videl som ho len raz v živote. Je pôsobivý, ale moja hororová srdcovka to vážne nie je, hoc som fanúšik hixploitationu a vážim si ho a viem, akú službu tomuto špecifickému podžánru urobil. Trojka s Kenom Foreem (1990) a Nispelov remake (2003) ma bavili o čosi viac. (25.06.2006)