Texaský masakr motorovou pilou

Povedená rodinka z Texasu v plné nefalšované kráse. Atmosféra hodně slušná a i postavy fungují, celá šílená rodina působí doslova šíleně. Tempo od začátku dobré, ale postupně daleko lepší. Nejlepší však na Texaském masakru je poslední půl hodinovka, kde si rodinka psychicky pohrává s poslední ženskou. V její kůži bych vážně být nechtěl... 8/10 = 87% (06.01.2013)

Po právu kultovní počin, který se stal žánrovým milníkem. Dynamická, místy až běsná kamera, smysl pro detail (oči vedou) a psychedelická hudba doplněná četnými zvuky a ruchy vytvářejí společně podivnou a tísnivou atmosféru. Kromě památných scén - Leatherface drží mrskající se dívku před domem, zavěšení na hák či tanec s pilou při východu slunce - je jednou z nejděsivějších naháněčka křovím, těsně za ní pak společné stolování s dědou. Gore je z dnešního pohledu umírněné, ale funkční. Marilyn Burnsová tímto snímkem na krátko sesazuje J. L. Curtisovou z pomyslného trůnu - královna vřískotu. Asi nejlepší film T. Hoopera. Po letech bych možná jednu hvězdu ubral, ale z nostalgie hodnocení ponechám. (27.01.2022)

I přes absenci krvavě naturalistických detailů naprosto brutální kousek, který nedoporučuji slabším povahám. Poslední čtrthodina je zřejmě ta nejděsivější pasáž, kterou jsem v hororovém žánru viděl. Žádné makobrozní orgie, žádné ulétávající končetiny, ale něco mnohem horšího - na samé hranici snesitelnosti koncentrovaná směs hrůzy, zděšení a jistého pocitu znechucení z toho, vidět lidskou úchylnost v té nejhrůznější podobě. Podobně intenzivní zážitek jsem měl naposledy při sledování slavné násilnické scény v Boormanově Vysvobození.... (16.11.2003)

Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější. (06.10.2008)

Ak by som mal vybrať najlepší slashový horor všetkých čias, neváhal by som ani sekundu a označil túto klasiku. Ak by som mal vybrať najlepší horor všeobecne, Masaker by bol minimálne v prvej päťke. Ako je možné, že po takmer 40tych rokoch tento film nepôsobí v žiadnom smere ani trochu smiešne a vyvoláva zdesenie omnoho väčšie, ako súčasné prefabrikáty? Výborne napísané a ešte lepšie zrežírované gore scény. Najlepšia a najdusnejšia záverečná pasáž v hororovom žánri vôbec. Na londýnskom filmovom festivale bol Masaker označený za najlepší film roku 1974. (08.08.2012)