Muzzikanti

Mám ke kapele Doga trochu zvláštní vztah. Přes svého mladšího brášku, který hrál v této skupině v její prapůvodní sestavě a podílel se i na jejich debutovém albu, jsem měl možnost poznat Dogu trochu blíže. Nestal jsem se jejich skalním fanouškem, ale i po bratrově odchodu ze sestavy jsem jim fandil a tu a tam jsem si něco od nich poslechl. Něco se mi líbilo, něco ne. Izzyho si vážím pro jeho zapálenost rockovou muzikou, kdy vydržel první roky, kdy se jim tolik nedařilo a dotáhl to k respektovné kapele na naší rockové scéně. Svou zarputilostí mi připomíná Aleše Brichtu. Pro výše uvedené proto nemohu být k filmu objektivní. Jasně, že to má velmi děravý, až chaotický scénář. Na druhou stranu jsou tu naše milované Beskydy, hezké holky a celkově pozitivní vyznění filmu. Pavel Kříž asi není úplně nejlepší volba na roli Izzyho ( ale to jsem si myslel, i když hrál Hitlera), ale snažil se a působil nostalgicky, dojemně, vtipně. Hezký fór byl název kempu " Take it Izzy camp". Celkově se tedy ta "amatérština" dala zhlédnout, ale pomohl by tomu lepší scénář. (29.10.2017)

Film, který vzdává poctu kraji natáčení a hudbě, ale ta hudba, kterou opěvuje je stejně tak strašná jako ta, co tam zesměšňuje. Upřímně většina písní a hudebních motivů je peklo pekelné, což je pro hudební film dost závažný handicap. Autor scénáře Petr Šiška dostal do tohoto filmu snad celou TV Šlágr, včetně svých Legend, kapelou nacházející se v síni slávy hudebních masakrů, Jarka Nohavicu a moravský folklor a její symboly, takže zase dochází na klišé typu slivovice (Moravák naklopí bez problému vs. Pražák, kterému vyrazí dech). A dostává je tam za každou cenu, i kdyby to potom nedávalo smysl (např. ''náhodné setkání'' s třineckými hokejisty). Samotný scénář a děj je vlastně divná vztahová motanice v jednom kempu zaobalená prázdnými frázemi, klipovými a nahodilými scénami. Herci (čímž nemyslím samozvaného Šišku) se snaží, ale nemají vlastně proč. Patrik Děrgel jako hlavní hrdina kytarista Robin, pro mě není dobrý filmový herec, ale co ta stará garda. Ať už Pavel Kříž, který do role stárnoucího rockera, tak příšerně nepasuje nebo Martin Dejdar, který na stárnoucí kolena odhazuje svůj talent vdál. Přičemž je největší škoda pro tenhle film Michaliny Olszanské, samozřejmě nadabované, opravdu hlasově nesedící Hanou Vagnerovou, ta tu tratí jednak talent, ale také své charisma. Filmu nepomůže ani její full obnažení, ani hezká balkánská tvářička Sary Sandevy. Nicméně opět diváka obtěžuje vlezlé vkládání sponzorů, kde v některých chvílích jsou součástí pseudovtipných situacích (Bandi, Toi Toi - WTF) a postsynchrony, s nimiž si tedy příliš nikdo práci nedal, ale zase abych nebyl pouze negativní, kamerovým nápadům, náletům a průletům nad poli, loukami či vrchy, které tedy alespoň vzdávají hold krajině, tak docela originální komiksové vklady, bych dal plusové body. A vzhledem k výsledku si říkám, že stačilo, kdyby netočili film, ale prostě vzali ten komiks a za pár kaček ho prodávali. Až 189 Kč není úměrné tomu úmornému dvouhodinovému deliriu tremens. 10% (07.03.2017)

No, najednou se mi to nepodařilo dokoukat, ale hecnul jsem se a na třikrát až do konce. Nenavazujici scény, nelogicnosti.... hold dát dohromady fungující film není jednoduché a Muzzikanti jsou toho důkazem. Jeden hvězda za jednu moc pěknou písničku, kterou si pustím vždy s potěšením (což není úplně k zahození) (25.09.2019)

Ještě větší blbost, než jsme doufali, mohl by znít podtitulek tohoto českého filmového průšvihu, natočeného v režii Dušana Rapoše, nechvalně proslulého filmem Když draka bolí hlava. Nu, ve filmu „Muzzikanti“ nebolí hlava draka, ale diváka – od toho jak celý film nevěřícně kroutí hlavou. Jak by také ne – jde o podobný „odpadový“ level jako Léto s gentlemanem či Perfektní polibek. Nutno ale přiznat, že v případě tohoto filmu, prošpikovaného vizuálem karvinské kapely obstarožních rockerů, vystupujících přes 30 let pod názvem DOGA, jde o obdivuhodný počin. Obdivuhodný v tom smyslu, že je třeba obdivovat troufalost autorů této v podstatě celovečerní reklamy na pánské obleky a slivovici, požádat si ještě o příspěvek z peněz daňových poplatníků (takto Fondu české kinematografie) a - světě div se! - ty ministerské tetky jim ho přiklepnou. Inu, jak se říká: drzé čelo je lepší než poplužní dvůr; v tomto případě jde ovšem o drzost hraničící s nestydatostí. Z filmu má divák neodbytný pocit, že scénář (pokud vůbec něco takového existovalo) byl psán za pochodu někým, kdo po předchozím natáčecím dni stačil vystřízlivět a byl ještě schopen udržet propisku – již ne ovšem myšlenku. Jinak si neumím vysvětlit ten galimatyáš, obsahující kromě rádoby-rockových i folklórních „muzzikantů“ a zařazení thajského boxu, i druhdy snesitelného básníka Pavla Kříže, nyní hrajícího doslova tragicky s permanentním výrazem překvapeného lenochoda, dále zpívajícího šéfa kapely v podání Martina Dejdara s charismatem kreslené postavičky, kterou celá léta dabuje, pak Jarka Nohavicu (propána PROČ???), z něhož se ve filmu místo trubadúra s tahací harmonikou stane druhý Satriani se slabostí pro sólové elektrické kytary, a last but not least: jako deus ex machina z nebe se snášejícího, německy hovořícího(?) Jákoba Koháka... Pardon, ještě jsem zapomněl na Duo Jamaha – tahouny TV Šlágr (tedy pokud tato obskurní televize stále ještě existuje). Vlastně si to vysvětlit umím: pod scénářem (jakož i mj. pod texty kapely Doga – sic!) je podepsán fanda thajského boxu (sic!), Petr Šiška (sic!) - a to, myslím, hovoří za vše. Dokonce si napsal roličku i sám pro sebe. Člověk se až zdráhá označit tuto slátaninu za film – podobně jako u kosteleckých „špekáčků“, obsahujících místo masa jen 60% kuřecího separátu. Ostuda to nabízet, hanba to kupovat. Čistokrevný odpad. (09.07.2023)

Filmy o muzikantech (zvláště máničkách) zpravidla vysoce nadhodnocuji. U tohoto filmu tak neučiním, i když ve mně nějakou nostalgickou náladu vyvolal, má příliš mnoho slabin. Nevadily by mi ani tak nerealistické záležitosti, jako že kapela, která vůbec není z regionu a nikdo ji nezná, naplní celou louku na svém narychlo svolaném koncertě. Nebo že vydavatelství zaplatí vyžilé hvězdě i s její doprovodnou kapelou dlooouhý pobyt někde na penzionu, aby se tam sehráli a něco vytvořili. Je to film a má právo na fabulaci. Potíž je v tom, že mi osudy všech zúčastněných byli naprosto ukradené, a to bez ohledu na to, kdo komu koho opíchal (popravdě, ani jsem se v tom nedokázal vyznat). Dejdarovy kreace a prznění písní mladých nadějných muzikantů byly ale celkem vtipné. Ona romantická představa bývalého rockera žijícího v ústraní a provozujícího právě onen muzikantský kemp byla sice hezká, ale Pavlu Křížovi (jakkoli si ho lidsky vážím snad nejvíc z našich současných herců) zkrátka metalistu neuvěřím. Co se překvapivě povedlo, byly oba průvodní songy, takže nakonec nějakou tu hvězdu filmu dám. EDIT: Dnes bude zase v televizi a já se přistihuji, že bych ho docela rád znovu viděl, takže možná až tak špatný nebyl. (15.08.2022)