Potvora

Prvotřídní timing úsečných cynických vtipů a neustálé sdílení drzích posměšků přímo s divákem udělají s hlavní hrdinky vaší nejlepší kámošku (nevybavuji si komediální seriál, který by byl čistě postavený na vztahu s divákem one vs. one, kdy další spolusledující by mohl zážitek zhoršit). Můj problém akorát byl v první sérii ten, že mi celé to prostředí i postavy v něm přišly šíleně morálně rezignovaný. Neuroticky jsou poháněny cílům (sex, kariéra, sebeurčení), které je naprosto vědomě nenaplňují, ale oni vůbec nezvažují alternativy. Jsou zkrátka nevymanitelný a hrozně rádi se v tom patlaj. Druhá sezóna, vedená divně creepy knězem v podání Andrewa Scotta, který permanentně působí jako by byl na několika drsně se kontraindikujících drogách zároveň, tam ale je schopná vyvolat věrohodný pocit ztracené lásky se všemi jejími berličkami a to přesto, že se k ní opět musí dojít skrze sekvence, kdy Phoebe Waller-Bridge tráví celý den aktivním zjišťováním, za jakých okolností může duchovní porušit celibát. (03.07.2024)

„Abych jí nekřivdila, není to zlá nevlastní matka. Jen je prostě píča.“ Co čekat od seriálu, kde hlavní hrdinku, která masturbuje u projevu Baracka Obamy, načapá zrovna probudivší se partner? Nekorektnost, vulgarity (které neruší, mnohdy sednou jako prdel na hrnec), časté řešení sexuálního života „Potvory“ („Nejsem sexem posedlá, jen na něj nemůžu přestat myslet.“), absurdní, tragikomické, ale mnohdy velmi vtipné scény, střelenou (nejen) ústřední postavu a až neobvykle četné obracení se k publiku (ani Underwoodoovi těch promluv a pohledů neměli tolik…pomáhá to ovšem k navázání osobnějšího vztahu s divákem). Dojde i na zvážnění, které však nepřekáží, spíš dodá postavám na životnosti. Obě série (kvalitou srovnatelné) utekly pekelně rychle a konec se mně líbil (i když mi bude Potvora chybět). Za mě slabších, neobjektivních 5*. „Mám takovej hroznej pocit, že jsem lakomá, zvrácená, sobecká, bezcitná, cynická, zkažená, morálně zkrachovalá ženská, která si ani nemůže říkat feministka.“ - „No, to...to máš všechno po svý mámě.“ (29.09.2019)

První řada a půl druhé dokonalé, hodně vtipu. Bohužel ke konci série už to šlo dost dolů, vtipu výrazně ubylo. Phoebe Waller-Bridge to už nezvládla, možná to chtěla nějak ukončit a věnovat se dalším projektům, ale bylo to minimálně hodně uspěchané. Takže bohužel jsem nucen jít s hodnocením níže. Je to velká škoda. (19.03.2021)

Nedávno jsem byla na záznamu divadelního představení a donutilo mě to si vzpomenout, jak skvělý tenhle seriál je. Je vtipný, a co víc, chytře vtipný. Žádné trapné vtípky. Tohle je doopravdy hodně kvalitní seriál, který postupně přechází z komedie v drama - a je to skvěle zvládnuté. Jako velké plus hodnotím výkonec Waller-Bridge, s tím jejím neustálým koukáním do kamery a promlouváním k divákům jsem si připadala, že to všechno prožívám s ní. Velké doporučení! (01.01.2020)

Phoebe Waller-Bridge si napsala divadelní hru podle které následně vytvořila i tuhle seriálovou perlu a aby toho nebylo málo, tak si navrch ještě střihla i hlavní roli. Seriál má dvě řady, první se víceméně soustředí na hlavní postavu a vztah s její rodinou. Macechu hraje Olivia Colman, která je skvělá a její postavu je strašně jednoduché nenávidět. Druhá řada se točí kolem nadcházející svatby a nové postavy kněze, kterého si zahrál Andrew Scott. A mě osobně přišla druhá řada lepší, bavila mě víc a u mě to vytáhla k téměř perfektnímu hodnocení. Především pak závěr na autobusové zastávce byl dokonalý. Kontroverzní hláška či scéna není nikdy daleko a vážně se mi líbí, jak Fleabag boří čtvrtou stěnu a komunikuje s divákem. O level výše to ve druhé řadě posouvá kněz, který na to reaguje. Hlavní hrdinka je svérázný živel, který nebude každému po chuti, ale pokud vám sedne, tak si sledování užijete. Upřímně řečeno, chvilku mi trvalo než jsem si na seriál zvykl. Láska na první pohled to nebyla, ale nyní po dokoukání obou sérii nezbývá než nic jiného než doporučit. Fleabag vážně stojí za objevení. (13.01.2020)