Potvora

Přirovnávat Fleabag k Black Books je trochu mimo. Rozhodně to není taková prvoplánová řachanda, ale jsou tu i prvky dramatu, ba i tragi - komedie. Vše se ale hlavně točí kolem sexuchtivé Potvory, která je vždy nad věcí až na jednu věc a to je smrt její nejlepší kamarádky Boo. Velmi vtipné scény (focení vagíny, krádeže sošky a další), hezké dialogy (prokládané komentáři pronášené k nám, divákům) a vůbec neotřelé pojetí celé minisérie, to jsou pozitiva. Průběžně jsem si říkal, že to na víc, než tři hvězdy nemá, protože je to pro mne moc feministické, ale kvůli poměrně originálnímu scénáři a způsobu realizace přidávám čtvrtou. (15.04.2018)

Miranda byla před časem mým prvním setkáním se specifickým formátem hry na stylizovanou zpověď, kdy s odzbrojující otevřeností a cílevědomou ironickou nadsázkou prodává hrdinka publiku své nedostatky, chyby a selhání. Miranda mi byla až iracionálním způsobem protivná, zkrátka jsem ji nepřijal jako lidský typ. U Phoebe jsem na vážkách. Její drzost a cynické proslovy ve mě sympatie nevyvolávají a někdy si říkám, jestli není místo potvora výstižnější poněkud tvrdší výraz svině. Na druhou stranu, pro dívku s tak rozbujelou sexualitou a sklonem k všemožným perverzím jsem měl vždycky trochu slabost. Ostatně divák záhy pochopí, že její sarkasmus často jen zakrývá nejistotu a nízkou sebedůvěru. Jsou momenty, kdy z ní spadne maska a obnaží se nesmírně zranitelný citlivý vnitřek. Celkový dojem: 60 %, berte s vědomím, že nejsem ani v budoucnu nebudu fanouškem žánru. (20.04.2018)

Tak mám za sebou prvú sériu. Je to originálne ale nie inovatívne. Hlavná predstaviteľka je sympatická, ale to v podstate aj ostatné hlavné vedlajšie postavy. Až na Oliviu Colman (to ale vypovedá o jej hereckom talente). Dĺžka jednotlivých dielov je akurát. Jediná škoda je, že ich je iba 6. Kľudne by som pozrel aj 50. 2. séria som myslel, že ma sklame, nakoľko prvé tri diely mi neboli až tak pochuti. Až záver tretieho sa mi dostal do nôty. Postava kňaza bola veľmi zaujímavým a vítaným prvkom. Páčilo sa mi, ako ho zapojili aj do "odbočiek" hlavnej postavy. (14.10.2019)

Humor hrdinky mnohobolestné.... Nepokládat Fleabag za feministický seriál by znamenalo dopustit se zásadního interpretačního omylu. Zatímco mužské postavy prodělaly v posledních dekádách proměnu, jsou zobrazovány jako zranitelné, se slabostmi a nejednoznačnostmi, to samé se mnohdy nedá říci o těch ženských. Studia totiž podlehla klamu, že silná ženská postava rovná se bezchybná prototypická hrdinka, čímž ženám paradoxně ubrala na zajímavosti i hloubce. Feminismus Fleabag nespočívá v opakování hesel či hlásání jedné ideje (jak dokazuje ona zmíněná scéna z přednášky), ale v tom, že své nejen ženské postavy ukazuje jako mnohovrstevnaté, chybující, a tímto je polidšťuje. Ani nová partnerka jejich otce nezůstává pouze zlou jednostrunnou pohádkovou macechou. I přesto dojde přinejmenším jednou na rozhovor o chápání ženství, a to když Kristin Scott Thomas přibližuje Phoebe, jak se středním věkem mění ženské tělo. Tělesnost vůbec je pro seriál velkým tématem. Fascinace tím, že někdo chce, nebo nechce vaše tělo – a co to znamená. A jaký je jeho vztah k identitě. Pro Fleabag je tělo měnou... Fleabag je nesmírně, opravdu nesmírně vtipná, a to způsobem, který zajistí, že se budete smát nahlas i při sledování o samotě, ale má pevný základ ve smutku a ztracenosti a zranitelnosti hlavní postavy. Je osobní a nadosobní zároveň. A to, jak dokáže inovovat už zdánlivě vyčerpané gagy, až se z nich stanou neselhávající „running jokes“ trvající dvě série (ukradená soška), je bezmála geniální. Některé vtipy pak běží doslova, jako třeba několikrát zmíněná liška, před níž Sexy kněz zděšeně prchá. (Ve středověku kolovala báchorka, že lišky honí hříšné kněze, přeberte si to po svém.) Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

Prvotřídní timing úsečných cynických vtipů a neustálé sdílení drzích posměšků přímo s divákem udělají s hlavní hrdinky vaší nejlepší kámošku (nevybavuji si komediální seriál, který by byl čistě postavený na vztahu s divákem one vs. one, kdy další spolusledující by mohl zážitek zhoršit). Můj problém akorát byl v první sérii ten, že mi celé to prostředí i postavy v něm přišly šíleně morálně rezignovaný. Neuroticky jsou poháněny cílům (sex, kariéra, sebeurčení), které je naprosto vědomě nenaplňují, ale oni vůbec nezvažují alternativy. Jsou zkrátka nevymanitelný a hrozně rádi se v tom patlaj. Druhá sezóna, vedená divně creepy knězem v podání Andrewa Scotta, který permanentně působí jako by byl na několika drsně se kontraindikujících drogách zároveň, tam ale je schopná vyvolat věrohodný pocit ztracené lásky se všemi jejími berličkami a to přesto, že se k ní opět musí dojít skrze sekvence, kdy Phoebe Waller-Bridge tráví celý den aktivním zjišťováním, za jakých okolností může duchovní porušit celibát. (03.07.2024)