Zabití posvátného jelena

Bla, bla, bla... Kubrick, Haneke a jejich nemanželský syn von Trier měli nehodu a narodilo se jim tohle. Nesměla chybět Kidmanka a Colin (o to lépe, o co už se sehráli v poslední Coppolce - anebo naopak? - česká distribuce je matoucí, jako obyčejně). A někdo tvrdil, že se to celé tváří jako klasická Ifigenie. Takže jo. Smála se celá Lucerna, ČSFD zatlesko a NinadeL se pronudila. Ale už je zvyklá, protože Kidmanka čelila i Kubrickovi a von Trierovi, takže se nelze ničemu divit. (10.10.2017)

Esenciální pičovina. Moje děti by asi řekly "cringe". Colin Farrell vypráví synovi, jak masturboval svého otce, Nicol Kidman hraje v posteli mrtvolu, aby se Colinovi postavil, a všichni se raději nechávají uterorizovat k smrti jakýmsi spratkem, než aby mu prostě uřezali hlavu. Můžu dát odpad, když jsem to ani na desátý pokus nedodíval? Můžu. (05.02.2018)

Nádherně a zábavně divný film, který ocení zejména milovníci hodně černého humoru a nevšedních filmů s ujetým dějem. A kdo už měl s Lanthimosem tu čest, tak je to zkrátka další z jeho originálních a nápaditých satirických obrazů lidského společenství, řídícího se absurdními pravidly a legračně-mrazivými kulturními návyky, které ovšem jejich tvůrce nemá potřebu jakkoli vysvětlovat. Bizarní art, v Lanthimosově filmografii zatím (pro mě) doposud nejlepší. (02.11.2017)

Lanthimosovy vyhrocené konstrukty mě stále nepřestávají fascinovat. Zvlášť v případě, kdy se po formální stránce převlékají za artový horor, který hudbou a pohybem kamery neustále znepokojuje, obalí se konceptem antické tragédie, ale přitom neztrácejí specifický černý humor, který diváka provokuje k smíchu. Ne věcmi, které se na plátně dějí, a které jsou vpravdě hrůzné a vůči postavám ještě několikanásobně krutější než v Lanthimosových předchozích filmech. Nýbrž tím, do jakých záběrů a situací jsou tyto hrůzy komponovány. Na Zabití posvátného jelena se v pravdě ani Haneke nechytá. 90 % (19.09.2018)

Po ultimativně otravné psychosračce s názvem Úmrd přichází Jirka Latimérie, podivná to řecká ufon, kterého si asi někde ušukali Kubryk s Trýrem, s dalším hluboce obskurním bizárem. Zblití posraného Heléna, ať už to symbolizuje Artemidinu spárkatou souložnici či Sofoklovo delirium, je evidentně opět příliš silný matroš, u kterého krotitelé alegorických vozů a další extrémně percepční hledači kakaových bobů v Nutele divoce masturbují a velkohubě demonstrují svou artovou náročnost, aniž by si viděli na špičku čuráka. Přitom je to jako s Darenem. V detailech místy docela působivá až mrazivá, avšak jako celek naprosto nefunkční, absurdní LSD pičóza a výron psychicky narušeného tragéda, co se vleče jak Euripides k proktologovi. Na rozdíl od jiných chorých filmů to však má jednu obrovskou makabrózní devizu v podobě až bolestivě odporného a fantasticky hrajícího irského potrata, od jehož etud s bulvárně perverzní fascinací prostě nemůžete odtrhnout oči, ač byste strašně chtěli. Něco, jako byste zahlédli vykuchanou mrtvolu, Ornelu Štikovou, jak líže Koktovi prdel, nebo Ornelu jen tak. Nebýt jeho, jde to bez mrknutí oka směr žumpa, ovšem tak intenzivně úchylnou ohyzdnost musím chcát nechcát ocenit, ačkoliv jinak bezvýhradně souhlasím s místními sebelaskajicími artovými olupenci, že to rozhodně není film pro obyčejné diváky. Je zjevně pro neobyčejné kokoty. (19.12.2017)