Zabití posvátného jelena

Lanthimos po svém weird období aktivoval vnitřní řeckou sudbu a s Efthymisem Filippou zkřížili bytový horor a antickou tragédii. Kamera, která se vznáší nad hrdiny jako zlomyslná hrozba, nezaměnitelně mechanické herecké výkony, démonický Barry Keoghan a morálně hraniční druhá polovina, které je nejkrutější (a nejméně satirická) ze všech Lanthimosových filmů. Co před tím přicházelo zevnitř divných komunit, je na hrdiny nyní nepochopitelně uvaleno shůry. Nad rozuzlením a smyslem téhle brutální klinické verze Sofiiny volby se bude asi dlouze diskutovat – faktem zůstává, že tón a skličující atmosféra dělá z Posvátného jelena skutečný horor. Trier s akutním záchvatem sociopatie. (27.05.2017)

Saw pro intelektuály. Krutá, znejišťující a filmařsky precizní moralita a snad i třídní satira (bohatí lidé ničí životy těm chudým a odmítají za to přijmout zodpovědnost), jejíž druhá polovina mi ale přišla monotónní jak trápením postav, tak stylem (pomalé nájezdy a odjezdy kamery, záběry z výšky, detaily tváří, nepříjemné atonální hudební kompozice, pořád dokola). Chápu, že ta mechaničnost struktury i hereckého projevu je součástí režisérova zlomyslného konceptu (na gradaci nebo katarzi zapomeňte), ale jednak film zbavuje jakéhokoliv dramatického napětí a vytváří dojem, že se společně s postavami nikam nevyvíjí, jednak rozmělňuje sdělení. Nepřišlo mi, že by film po odhalení ústředního dilematu říkal ještě něco nového (což byl asi důvod, proč Mirka Spáčilová z novinářské projekce prozřetelně odešla už po scéně, ve které Farrell synovi nutí donut), akorát se vzdaluje realitě a tím oslabuje sílu své výpovědi. Podobnost s Kubrickem nebo Hanekem je hlavně vnějšková, nikoliv v účinku, který ten film má na diváka. 70% (30.10.2017)

Ano, tohle opravdu neni nic pro starý fotry nebo dokonce páprdy v plenkách a s popelníkama místo očí. Tahle filmiáda neni zkrátka pro masy, spíš pro vyvolený. Sice pomalu plynoucí, ale s narůstající stopáží stále vyhrocenější hororové drámo, co nespoléhá jen na Farrellovo charisma, (skoro) svlečenou Kidmanku a snad ze samotnýho pekla příchozího spratka Keoghana, ale hlavně na zábavnější formu Sophiiny volby a celkem depresivní hudbu. Takže podivnost, ale mně fakt sedla. Jo a konečná stopáž viděný verze neni sto devět, ale dokonce 121 minut. (22.12.2017)

Nádherně a zábavně divný film, který ocení zejména milovníci hodně černého humoru a nevšedních filmů s ujetým dějem. A kdo už měl s Lanthimosem tu čest, tak je to zkrátka další z jeho originálních a nápaditých satirických obrazů lidského společenství, řídícího se absurdními pravidly a legračně-mrazivými kulturními návyky, které ovšem jejich tvůrce nemá potřebu jakkoli vysvětlovat. Bizarní art, v Lanthimosově filmografii zatím (pro mě) doposud nejlepší. (02.11.2017)

Môžeme tento príbeh brať ako variáciu antickej tragédie, na ktorú odkazuje názov, osobne ma ale viac zaujali kresťanské odkazy a svojim spôsobom mi Zabitie pripomenulo matku!, čo sa nakoniec odráža aj na nejednoznačnom, či skôr drasticky rozdielnom prijatí oboch filmov. Aj tu máme niekedy do očí bijúcu doslovnosť a na druhej strane zase priestor pre mnohé interpretácie. Odkiaľ sa zjavili Martinove schopnosti? To je otázka, ktorá ma na filme dráždila najviac a každý si ju môže vysvetliť po svojom, respektíve ju nemusí riešiť vôbec a brať ju ako súčasť sveta, v ktorom žijú postavy a do ktorého má akúsi unikátnu možnosť na dve hodiny nahliadnuť. Osobne som vychádzal pri mojom čítaní filmu z úvodných, spievaných dvoch slov celého filmu. (01.12.2017)