Legenda pekelného domu

Jak píše Tron - pro fanoušky žánru. A duchařiny já rád. LEGENDA PEKELNÉHO DOMU ze sedmdesátek hravě předčí mnoho současných snímků o "strašidelných domech", ostatně jak se praví ve filmu: "Tohle je Mount Everest všech strašidelných domů." Což sedí. Zajímavé osazenstvo, na moji slabou náturu pár solidních lekaček, atmosféra která by se při troše snahy už dala i krájet a v neposlední řadě hodně zájímavé experimentální hudba! Doporučuju. Btw snímek u nás cca. před 2 lety vyšel záhadně na VHS. (24.01.2007)

Jednoznačně nadprůměrná duchařina. Skvěla natočená, velmi atmosférická, vzhledem ke svému stáří na mě až překvapivě fungovala, už jen silueta ústředního prokletého baráku působí děsivě. Ale co ten konec proboha? Ten je tak neskonale mimo, že se to rozumu příčí. Měl jsem kvůli němu přesně takový ten zklamaně zmatený "cože/proč" pocit, jako kdyby mě nejlepší přítel bodnul kudlou přímo do srdce. Takhle atmosféricky povedený horor s takhle mimózně nesmyslným závěrem se fakt nevidí každý den ... (26.01.2012)

„I don't know you people. Why are you here? It does no good. Nothing changes. Nothing.“ Takže z tohto filmu použili Orbital sample do svojho songu I don't know you people. A tá scéna je výborná, rovnako ako zvádzania modelky Gayle Hunnicutt v nočnej košeli. Scenár mal na starosti známy novelista Richard Matheson (Duel, What Dreams May Come, Stir of Echoes, I Am Legend, The Box). (27.11.2009)

The Legend of Boring House. Takže: 1. neskutočne ale neskutočne nudné 2. postavy sa správajú ako banda dementov, ktorí prišli do strašidelného domu, no tvária sa akoby otvárajúce sa dvere a lietajúce predmety (presne tak, to najlacnejšie klišé žánru) bolo niečo normálne 3. celý príbeh je o vedeckej (!) eliminácii viacnásobných (!) zlých duchov v dome 4. záverečná pointa by aj mohla byť úchylne zaujímavá, ak by ju nakrútil niekto zručný... možno. Len pre masochistov žánru. (27.10.2013)

Není žádným tajemstvím, že osobně preferuji starší kousky před těmi novějšími a to hlavně z několika důvodů. V té době se filmaři museli spoléhat na své šikovné ruce a ne na mnohdy hnusné a otřesné digitální efekty, mnoho scénáristů přišlo s originálními náměty, často si museli vystačit s nepříliš velkým rozpočtem, a přesto dokázali vytvořit nezapomenutelnou atmosféru i příběh. Legendu pekelného domu sice nepovažuji za úplný TOP ve svém subžánru, ale i tak jde o lehce nadprůměrnou duchařinu, která rozhodně není žádnou ztrátou času. Diváky jistě okouzlí především ponurost samotného sídla, které již samo vzbuzuje hrůzu a to ještě nepřišel na řadu zlý duch, který ho již řadu let obývá a nechce být nikým rušen. Je pravdou, že dost velká část filmu je ukecaná, ale mluví se zde hlavně o pochmurné minulosti tohoto místa a jeho divném majiteli. Což mě samotného docela zaujalo a má představivost začala pracovat na plné obrátky (orgie, dvě desítky mrtvol, pohřešovaný majitel). O něco horší už to bylo s dialogy mezi jednotlivými postavami, kteří si dost často něco vyčítali a na své hádky dostávali na můj vkus až zbytečně moc prostoru. Páč to mě zas až tolik nezajímalo. Já se těšil vždy na chvíle, kdy se ke slovu přihlásil samotný dům a temné síly, které jej obývaly. Tu práskly dveře, tu zazněli podivné zvuky, tu se zas duch mihl pod peřinou, předměty létali přes celou místnost, děvčata odhazovala svršky proti své vůli…Nu co si budeme povídat, tohle už byla ta zajímavější část. Stejně jako útok a osud černé kočky v konfrontaci s Pamelou Franklin. Největší smůlou však je, až moc zbrklý a lehce nepovedený závěr, který jak vidno dle ohlasů diváků nezklamal jen mně. (09.08.2018)