Hrdinové ohně

Klasická americká pocta "dosaď libovolné povolání, při kterém někdo zemřel" se vším všudy. Naštěstí se patos držel na hollywoodské uzdě, což je pro Američana totálně bez heroizace, pro Evropana je to snesitelná dávka patosu. Problém filmu spočívá ve stavbě děje. Dvě hodiny jsou servírované rodinné situace a dramata, občas proložené kopáním lesní zeminy lopatami a teorií jak zvládat rozsáhlé ohně (vidět to totiž moc není, takže se o tom jen kecá a skrze dialogy vysvětluje divákovi, který ten systém pochopí, ale stejně si ho nedovede pořádně představit). Jsem pyroman (sexuálně mě nevzrušuje po nocích lézt do stodol JZD a podpalovat je, ale nevynechám příležitost zapálit téměř cokoliv, když je to samozřejmě k užitku), takže mě po celý film dost sráželo, že při sledování pocty mrtvým hasičům vidím místo jejich zajímavého povolání jen jejich názory na rodinu a jak se kladní "bráchové" s citem pro povinnost hezky americky hecují. Závěr a pomyslný vrchol filmu byl pak totálně nepřehledný, hlavní postavy doslova sfouknutí za vteřinu na prach, bez vylíčení hrůzy, nervů a zoufalosti, které bezprostředně předtím nastaly a především bez vylíčení komplexní situace a jak k ní vlastně došlo, kdo co posral, kdo co podcenil. Film koncipován vysloveně pro pozůstalé, osekán jen tak, aby pokud možno nikoho z nich neurazil nebo nešokoval, ale aby si u něj dosyta dojatí pobrečeli. No a to je přesně jeho největší problém. 65 % (18.03.2018)

„All men are created equal. But then, a few became firefighters..” Americké „pay tribute“ filmy to u nás budou mít vždycky těžké a budou muset snášet poznámky o přehnaném patosu a náborovém charakteru, ale kdyby všechny byly jako ten o Granite Mountain Hotshots, byl by možná klid. Kosinski nabízí heroizaci v únosných mezích, perfektní vizuál, herecké tahouny v rolích pracovních i domácích lídrů, neotřelost zobrazovaného povolání a díky dobré práci s postavami i neskutečně emotivní konec, který zapůsobí i při znalosti události Yarnell Hill Fire (pohledy a reakce v tělocvičně ala „Proč ty? Proč ne on?“ jsou opravdu síla). Dívej se a uč se, Petere Bergu.. (27.03.2018)

Tentokráte nebudu překlápět hodnocení směrem nahoru, kvůli tomu že poslední minuty jsou prostě emocionálně boží. Dávat do podle mě slabého filmu, mimořádných 20 minut je hřích. Hodinu a 45 minut sledujeme prakticky pouze život v jednom hasičském sboru. Podle mě ne zrovna extra zajímavé ani sympatické postavy se potkávají, povídají si, občas spolu zajdou na pivo, semtam něco nacvičí a málokdy jdou do opravdové akce. Předem varuju, že kdo čeká podobnou nálož akce a napětí jako byl Oheň s Kurtem Russellem, bude hodně nepříjemně tak jako já zaskočen. Alespoň že poslední minuty jsou opravdu jakousi odměnou. Vůbec jsem nečekal že to celé dopadlo, tak jak to dopadlo. Hned jsem si samozřejmě článek vyhledal na Wikipedii. Smekám před touto událostí. 65% (17.09.2018)

Podle skutečné události, takže nehodnotím, co se stalo, ale jak to natočili. Chápu, že to muselo být těžké, když jde o nedávnou minulost a žije mnoho lidí, kteří si ji pamatují. Tvůrci chtěli postavit pomník hrdinům ohně a taky se jim to podařilo. Mramorový, plný patosu a zcela podle věčných šablon. Z příběhu vyčnívají pouze scény ohně, které jsou doslova spalující. SHRNUTÍ: Čest všem statečným požárníkům, bohužel v průměrném filmu. (09.03.2021)

Fight Fire With Fire. Tak takhle se vzdává hold nefalšovaným hrdinům. Ne že jejich činy nafouknete a přepálíte do nerealistických božích zásahů shůry, ne tak že jejich vlastnosti zbavíte byť jen náznaku vad charakteru, ne tak že pro samý patos, vlající vlajky a vzletné proslovy není prostor na nic jiného. Naopak, většinu stopáže věnujete postavám, vztahům mezi nimi a jejich nedostatkům i vadám; prostě boji se sebou samými. Důsledkem je, že tím jak jsou napsané (a zahrané!) přirostou k srdci a v závěrečném (doslova i do písmene) infernu si hnedle můžete dovolit naředit jinak sympaticky realistický přístup k látce i neznatelnou trochou toho patosu a... A projde vám to, jelikož to rázem má nebývale upřímný emocionální dopad (navzdory tomu, že od počátku víte k čemu to neodvratně směřuje) jako žádný jiný katastrofický snímek blahé paměti. Nemluvě o celkovém režijním podání. Od Kosinského se sice promyšlený a působivý audiovizuál (majestátní požáry tu mají až vyloženě hypnotický rozměr) dal očekávat, tentokrát se k tomu však přidal i scénář, který zdánlivě jasnou lacině oslavnou žánrovku dokázal povýšit v poctivé pomalu budované drama stavící na postavách. Nenechá vás to chladnými. Což navzdory ožehavému tématu není u podobného typu snímků ani zdaleka samozřejmostí. PS: Pokud vás to zaujalo, tak doporučím dokumentární minisérii Fire Chasers. (24.01.2018)